Hrdí udavači? Čulík, Kartous a elfové, praporečníci nové totality

Něco tak příšerného jsem neviděl, ani nepamatuju. Pokud by tohle mělo být jakýmsi koncentrátem výsledku třiceti let budování demokracie v České republice, pak jsme těmi klíči zvonili naprosto zbytečně. To jsme zrovna mohli u moci ponechat starou bolševickou gardu. Tihle výtečníci totiž všechny Bilaky, Fojtíky, Jambory a jiné bolševické ideology hravě trumfují.

Petr Štěpánek | foto: Ivana Haslingerová ( Fragmenty © 2017)

Podívejte se sami. Těch patnáct minut, které tomu věnujete, opravdu stojí za to. Uvidíte čtvrthodinový výlev čistokrevné totality. (Ke shlédnutí ZDE.)

Dvě individua, jež si sama o sobě myslí, že snědla veškerou moudrost světa, mudrují nad stavem naší společnosti, mistrují média, pomlouvají, urážejí, nadávají. A zároveň se navzájem ubezpečují, že jejich totalitní praktiky jsou přesně to, bez čeho náš svět nemůže existovat. Prostě ukázkoví majitelé jediné pravdy. Vše ostatní, co se nenachází v koridoru jejich totalitního nazírání na svět, je dle jejich zcestného uvažování třeba vyeliminovat, zcenzurovat, zakázat.

Budovatelé nové totality

Jan Čulík | Cucá zase cosi z prstu? | repro: youtube (kolektif)

Drzost a sprostota, s jakou Jan Čulík a Bohumil Kartous konkrétní lidi vykazují z veřejného prostoru, a to jen proto, že tito lidé mají na svět a jeho fungování jiné názory než oni, je bezmezná. Kouzelné zároveň je, že názoru ostatních se bojí tak moc, že pod videem ani nepřipouštějí obvyklou diskusi. Nepochybuji, že vědí, že by se se zlou potázali. Byla by to smršť. Ale to jejich samolibou bohorovností nikterak neotřásá.

Někdo může namítnout, že jejich deklarované úsilí upozorňovat na lži či, jak se dnes říká, na fake news, je chvályhodné, jenže ono to takhle ve skutečnosti vůbec není. Onen boj proti fake news se totiž už dávno zvrhnul v potírání odlišných názorů. A tihle výtečníci se rozhodli, že právě oni a jen a jen oni mají právo rozhodovat, který názor je správný a který ne.

Nemají na to právo! A tuhle větu třikrát podtrhávám. V demokracii mají právo vést polemiku. Ale nemají právo jiné názory eliminovat, odstraňovat, zakazovat.

Pokud dovolíme, aby podobná individua ovládla náš veřejný prostor, bude to znamenat konec demokracie. A jsme tomu blíž, než si možná uvědomujeme. Lidé tohoto totalitního ustrojení již dávno řádí na sociálních sítích, ve státní správě i v Bruselu. Mažou, cenzurují, blokují, banují, ba dokonce kriminalizují s takovým nasazením, že ve svém odporném nadšení vysoce překonávají i uvědomělé úderníky a modrokošilaté svazáky ze staveb socialismu.

Jana Čulíka osobně znám. Kdysi to býval zajímavý, originální, pracovitý chlapík a jeho Britské listy zajímavé alternativní médium, jež poskytovalo prostor nejrůznějším názorům. Kdysi jsem tam také občas psal. Ale to už je dávno. Mezitím se Čulík zacyklil uvnitř sebe samého, své názory povýšil na jediné správné, lidi jiných názorů vypudil a z Britských listů učinil doupě levicových pokrokářů.

Záměna příčiny a následku

Vůdce mediální žumpy ČT Dvořák | repro: ČT

A propos. Proč se lidé od médií hlavního proudu odvracejí? Proč jim nevěří? Protože se v nich svobodná diskuse a polemika nevede. Hlavní proud dnes nešíří informace, nýbrž propagandu. Stejně jako za komunistů. Proto lidé utíkají jinam. Sledujeme klasickou záměnu příčiny a následku. Řešením není potírání alternativních médií, nýbrž náprava hlavního proudu.

Největší desinformační médium naší současnosti je Česká televize, nikoli alternativní weby, kam se zklamaní lidé uchylují. Kupříkladu takové Parlamentní listy, které dávají prostor všem názorům, odprava doleva, odshora až dolů, a ještě jednou zdůrazňuji slovo všem, leč které si nejrůznější Čulíkové a Kartousové přesto berou nejčastěji do úst, jsou na rozdíl od České televize otevřeným, vyváženým, všestranným, svobodomyslným, demokratickým médiem.

Nějakou tu skutečnou lež či fake news náš svět přežije, ostatně lidé občas lžou či si vymýšlejí od úsvitu věků. Pravda je totiž jako olej a vždycky nakonec vyplave na povrch, i kdyby se sedmilháři celého světa sebevíc snažili. Žádné samozvané elfy, Čulíky, Kartouse a jiné cenzory k tomu ale nepotřebujeme.

Co svobodnou společnost zabíjí a co demokracie nepřežije, je, když se jeden názorový proud prohlásí za jediný správný a jeho praporečníci svobodnou výměnu názorů a soutěž idejí potírají a likvidují.

Elfové a Milion chvilek

hovádko boží? | repro: petrstepanek.cz

Elfové jsou v Tolkienových románech popisováni jako nejsličnější a nejmoudřejší ze všech ras. Česká realita je ovšem jiná. Čulík, Kartous a další elfové, jak si samozvaní, namistrovaní majitelé jediné pravdy říkají, jsou to nejodpornější, co nová doba, vykloubená ze svých tradic, přináší. Právě oni představují skutečnou hrozbu pro svobodu slova i svobodu jako takovou.

Proč? Protože spíše než elfy připomínají Výbor pro veřejné blaho. Malé připomenutí historie: Tento výbor byl za francouzské revoluce odpovědný za tisíce poprav. Nejčastějším důvodem byla nedostatečná podpora nového režimu. Vláda výboru vešla do dějin jako vláda teroru. Tak daleko ještě nejsme, ale našlápnuto už máme.

Nemělo by nám v této souvislosti unikat, že právě Kartouse si svazáci z Milionu chvilek pro demokracii, přesněji spíše Milionu chvilek pro demagogii, pozvali jako jednoho z hlavních řečníků na letenskou demonstraci. Čtvrt milionů letenských demonstrantů by se proto možná mělo zamyslet nad tím, čemu dělají kompars. V tomto případě likvidaci svobody slova.

Nalejme si proto čistého vína. Likvidace svobody slova ve svém důsledku znamená likvidaci demokracie. Nemyslím, že právě tohle většina z lidí, kteří přišli na Letnou protestovat proti Babišovi a jeho praktikám, chce. Ve skutečnosti to ale dělají. Někdo je k tomu totiž zneužívá. Asi by měli vědět, u čeho asistují. Babiš dříve či později zmizí, svobodu zničenou samozvanými bojovníky za jediný správný pohled na svět ale něco hned tak nevzkřísí. Minule nás opustila téměř na půl století.