České zemědělství je na prahu klinické smrti

Dejte nám vědět, co všechno chcete v reformě Společné zemědělské politiky EU změnit nebo vyškrtnout – Jeden z agrárních analytiků mi nedávno přirovnal české zemědělství k pacientovi, který leží v kritickém stavu na ARO, a pokud bychom ho odpojili od kapaček, tak by okamžitě zemřel.

MUDr. Ivan David | repro: yektauzunoglu.com

Těmi kapačkami jsou myšlené dotace ze společné zemědělské politiky EU. S touto diagnózou úplně nesouhlasím. Zdaleka ne všichni naši zemědělci jsou v kritickém stavu těsně před smrtí. Nejen zde na výstavě, ale i když vyjedeme do terénu mezi zemědělce a potravináře, můžeme se přesvědčit, že naši zemědělci umí vypěstovat kvalitní rostlinné i živočišné produkty. Naši potravináři z nich umí vyrobit kvalitní a chutné poživatiny.

Postavení našich zemědělců v rámci EU bych spíš přirovnal ke stadionu, kde spolu na jedné dráze musí běžet skupina závodníků, kteří mají povoleno během závodu pít vodu, společně se závodníky, kteří mají povolené iontové nápoje, a dalšími, kteří mohou používat všechny známé dopingové prostředky. A pak je tu ještě skupina, která má dokonce imunitu proti dopingovým kontrolám.

Naši zemědělci jsou bohužel v kategorii, které je povoleno pít pouze vodu.

Máme k dispozici dotace ze společné zemědělské politiky. Ovšem jen v té nejnižší možné úrovni. Máme dotace na hektar. A něco málo podpor pro citlivé komodity. Z národního rozpočtu může vláda dávat jen minimum dalších podpor.

Polské zemědělství by přirovnal k závodníkům, kteří mají povolený iontový nápoj. Jejich vláda si dokázala vyjednat možnost poskytování mnohem většího objemu dotací z národního rozpočtu. Dávali mnohem více v přepočtu na hektar i na vyprodukovanou tunu už před vstupem do EU. A komise jim poté povolila ještě více než nám. Proto jsou naše supermarkety zavalené dovozem mimo jiné z Polska. Polští zemědělci díky většímu objemu dotací mohou jít prostě níže s prodejní cenou.

I to je ovšem nesrovnatelné s tím, co dostávají ze společné zemědělské politiky Belgičané, Francouzi, Němci nebo Rakušané. Naši zemědělci mají jen dotace na hektar, zatím co jejich dotační obálka rozpočítaná na farmu obsahuje v podstatě skryté i produkční dotace. Její výše je vypočítána z předchozích období, takže západní zemědělci pobírají čtyřnásobek podpor ve srovnání s našimi. To je ta skupina, která má povolný doping.

Kromě toho jsou zde zemědělci, kteří kromě dotací z Bruselu a Bruselem notifikovaných podpor dostávají i skryté dotace, které se tváří, že ani nejsou zemědělské. Příkladem jsou francouzské regionální dotace na likvidace uhynulých zvířat. V některých departmentech je vyplácí regionální rozpočty. Deklarován je to jako hygienické opatření v resortu zdravotnictví. Ve skutečnosti je to ale skrytá podpora zemědělců. Naši zemědělci za totéž musí platit ze svého a žádnou speciální dotaci na to nemají. Francouzi se tuto formu podpory ani nenamáhali notifikovat v Bruselu. A Evropská komise se tváří, že o ní nic neví. I když je to jasné porušení konkurenčních podmínek. Tuto politiku bych označil za vystavení imunity proti dopingovým kontrolám.

Za těchto podmínek nelze hovořit o žádné rovné soutěži. Je sice jeden trh, ale soutěžitelé z jednotlivých států mají rozdílně těžké podmínky. Na společné zemědělské politice je společné pouze to, že část dotací – ty evropské, jsou rozdělovány z jednoho místa – z rozpočtu EU.

Na úrovni EU nyní probíhá debata o reformě společné zemědělské politiky. Oficiálně je to provázeno zdůvodněními, že její realizace má vést ke sblížení podmínek v jednotlivých členských státech. Dovolte mi vyjádřit pochybnost o tom, jestli toho lze předloženým návrhem dosáhnout.

Evropská komise navrhla snížit celkový objem prostředků na společnou zemědělskou politiku. Desítky miliard, které by škrty měly být ušetřeny, by chtěla přesunout na podporu migrace z Afriky a zemí Blízkého východu. Už to samo o sobě je pro mě nepřijatelné.

Úsporu ale EK navíc hodlá realizovat na úkor tzv. velký zemědělských podniků. Komise v různých variantách navrhuje zastropovat výši podpor buď na úrovni 100 tisíc eur na jeden podnik, nebo na výměru 500 hektarů. Obojí je jednoznačně zaměřeno proti ČR. Většina české zemědělské produkce pochází právě od firem, které hospodaří na větší výměře. Je to dáno historicky. A nejen tím, že u nás proběhla kolektivizace. Po restitucích došlo k opětovné koncentraci do větších firem, protože při čtvrtinové úrovni dotací ve srovnání se západními zeměmi je to cesta, jak přežít.

Kolem omezení výše plateb se u nás rozpoutala politická debata, která je do značné míry vedena jen proto, že předsedou české vlády je beneficiář firmy Agrofert Andrej Babiš. Někteří politici – bohužel včetně kolegů z Evropského parlamentu, si od schválení zastropování dotací slibují, že to povede k odchodu Andreje Babiše z politiky. A proto pro návrh hodlají hlasovat. Bez ohledu na to, že schválení některého z navržených limitů by těžce poškodilo stovky českých zemědělských podniků, které dohromady zaměstnávají desítky tisíc lidí.

Mně jako politikovi z opoziční strany se také nelíbí, že máme v čele vlády člověka, jehož firma je největším příjemcem dotací v zemi. Nemyslím si však, že způsob, jak dostat Babiše z premiérského křesla, je sebrat dotace i polovině ostatních českých zemědělců. O tom, jestli Babiš bude premiér, musí rozhodnout voliči ve volbách.

Podle toho, co jsem si stihl zjistit, je více téměř polovina naší rostlinné a více než 2/3 živočišné výroby produkována v zemědělských podnicích, které jsou obhospodařovanou výměrou i celkovou výší pobíraných dotací větší než chce Evropská komise. Limitace, jak ji navrhuje Komise, by tedy mohla způsobit zánik desítek středních firem, které hospodaří třeba na 1.000 hektarech. To je dnes v každé větší vesnici. Bez nich by se naše potravinová nesoběstačnost propadla do ještě více katastrofálních čísel. Bez nich bychom byli ještě více závislí na dovozu.

Největší problém reformního návrhu Komise vidím v tom, že to co chce ušetřit na větších podnicích, nemíní dát navíc těm malým. Těm rodinným farmám. Komise chce peníze převést ze zemědělství na podporu migrace. Jako princip je to nepřijatelné. Zvlášť když ještě k tomu sjednala 7 dohod s s jihoamerickými zeměmi sdružení MERKOSUR, které mají umožnit dovoz stovek tisíc tun hovězího masa ročně na evropský trh. A k tomu další dohody s asijskými zeměmi, které by měly umožnit dovoz stovek tisíc tun kuřecího masa do Evropy. Na zemědělském výboru v září budu jen tak mimochodem navrhovat, aby výbor doporučil Evropskému parlamentu zamítnutí těchto smluv.

Nelíbí se mi ani kterákoli z variant zastropování plateb. Nejen proto, že peníze od velkých nemají jít navíc malým. Zajímalo by měl, ale co Vás jako lidi z praxe na návrhu reformy nejvíce trápí. Co přesně jsou ty důvody, kvůli kterým je nutno hlasovat proti návrhu reformy. Otevřel jsem kancelář v Praze v Americké ulici č. 39. Budu rád za každý názor z praxe. Nejpozději v příštím roce totiž nastane okamžik, kdy v Evropském parlamentu budeme o reformě hlasovat. Mně se jako celek nelíbí, ale dám na Vaše odborné názory.

Chtěl bych od Vás slyšet nebo i dostat písemně, co vše je nutné se pokusit vyškrtnout z návrhu cestou pozměňovacích návrhů. Zemědělský výbor v minulém volebním období odhlasoval požadavek na srovnání dotací na hektar tak, aby byly ve všech zemích stejné. Zatím nedokázal vyřešit celkovou rozdílnou výši dotací jak z evropského rozpočtu. A už vůbec ne v celku i při součtu s národními zdroji. Nyní je to Radě ministrů zemědělství a uvidíme, co nám příjde zpět. Náš výbor se reformou bude zabývat znovu a pak to půjde na plénum. Zatím jsem od dosluhujícího komisaře Philla Hogena slyšel jen šílené návrhy úprav, jako vázání výše dotací na cenu půdy. To by rozhodně nevedlo k nastolení rovných podmínek. Tak uvidíme co v Radě vznikne.

Chtěl bych však od Vás slyšet, kde je pro Vás hranice přijatelnosti a nepřijatelnosti reformy. Kdy musíme při závěrečném hlasování o reformě jako celku hlasovat proti. Nebo co z toho musí být vypuštěno nebo změněno, aby to bylo možné odsouhlasit. Jsem poslanec za ČR a proto chci hájit zájmy českých zemědělců bez ohledu na to, koho volili. Proto chci Vaše názory slyšet.

Nyní je ve výboru atmosféra taková, že je možné dosáhnout odmítnutí návrhu reformy. Podle Smlouvy o EU a Smlouvy o fungování EU to znamená, že bychom šli do rozpočtového provizoria. Do definitivního schválení nové zemědělské politiky by platila dosavadní pravidla. Komise chce reformu se snížením plateb za každou cenu protlačit ještě před hlasováním o víceletém fiskálním rámci na 7 let po roce 2021. Pokud jako Evropský parlament reformu odmítneme, tak by Komise do Evropské rady – tedy summitu šéfů států a vlád – nemohla předložit víceletý rozpočtový rámec, který by počítal s přesunem peněz ze zemědělství na migraci. Respektive, vzhledem k tomu, že kterýkoli premiér v Evropské radě může víceletý fiskální rámec vetovat, tak by se otevřela cesta jak si vynutit, aby se peníze na zemědělství nekrátily.

Chtěl bych proto od Vás slyšet, jestli je pro Vás výhodnější přijmout nějakou verzi reformy – a pak jakou (s jakými podmínkami), nebo ji úplně odmítnout. Jít do provizoria se stávajícími platbami a pokusit se Komisi donutit k přepsání návrhu reformy s určitými podmínkami.

Předem děkuji za Vaše názory a podněty pro naši práci v Bruselu.


Vystoupení na semináři Agrární komory Společná zemědělská politika EU 2020+ na agrosalonu Země živitelka v Českých Budějovicích