Fórum čínských studií v Šanghaji

V průběhu minulého týdne jsem dostal rychlé pozvání na „8. světové fórum čínských studií“v Šang-haji, s vedlejší specifikací „Čína a svět: sedmdesát let spolupráce“. Organizátoři konference ode mně chtěli vystoupení k česko-čínským a čínsko-evropskym vztahům a k jejich perspektivě. A také je zajímal můj pohled na sedmdesát let existence Čínské lidové republiky.

Jiří Paroubek | reprofoto z mediální žumpy ČT24

V příloze tohoto krátkého textu uvádím celý svůj projev, který byl pochopitelně přednášen v anglickém jazyce. 95% účastníků konference byli vědci, zabývající se čínskými studiemi z třiceti šesti zemí světa a také z Číny. Nicméně kongresu se zúčastnil také představitel sekretariátu politického byra zdejší komunistické strany v jedné osobě, aby vyjádřil zájem čínských vládních kruhů na prosazování čínské kultury ve světě. V hlavním panelu hostů vystoupili, kromě nemnoha politiků, především vynikající zahraniční odborníci-sinologové, kteří mimořádně zajímavě hovořili o čínské kultuře, o čínské historii, náboženství a také k dalším otázkám. Většina z nich byli na první pohled staří pánové, kteří ovšem hovořili s naprosto jasnou myslí a se zjevnou znalostí rozsáhlých reálií z čínské historie, kultury i jazyka. Všichni tito dříve narození zahraniční odborníci hovořili, jak jinak, nežli čínsky.

Jinak se musím zmínit ještě o dvou dojmech mimo konferenci. Ráno jsem navštívil muzeum- -galerii s rozsáhlými sbírkami starého čínského umění, hlavně maleb a keramiky. Viděl jsem keramiku i malby přes tisíc či dva tisíce let staré a překvapivě ve velmi dobrém stavu. Malby ukazovaly vlastně vývoj čínského malířství a výtvarného umění v posledních více než dvou tisících letech.

A druhá věc, která mě velmi překvapila a která se týká moderní doby. Byl jsem v Šanghaji už třikrát, ale nikdy jsem neměl možnost si město prohlédnout v centrální části při pomalé jízdě autem tak, jako dnes. Jen tak mimochodem, vzal jsem s povděkem dobrodiní klimatizovaného auta, neboť venku bylo i více než 33° a velká vlhkost vzduchu. Po této projížďce autem musím konstatovat, když vidím styl moderních budov a celkově řešení středu města, že Šanghaj má v centrální části města vynikající architekturu, kde je vidět rukopis progresivních architektů z Číny i z celého světa. A vynikající je také urbanistické řešení města s širokými bulváry a s vynikajícím způsobem udržovanou zelení. Čeští sinožrouti by se měli jet do Šanghaje alespoň podívat. Jen tak mimochodem je to město, kde žije asi 30 mil. lidí, z toho 24 mil. má ve městě trvalé bydliště.


Projev Jiřího Paroubka na osmé konferenci v Číně:
Dámy a pánové,
Když jsem v polovině roku 2005 poprvé, tehdy jako předseda české vlády, přiletěl do Číny k jednání s nejvyššími představiteli země, znal jsem Čínu jen ze statistik a knih. Domluvili jsme se tehdy na prohlubování vzájemné ekonomické spolupráce. Vláda pod mým vedením ovšem skončila ve II. polovině roku 2006. A následující pravicové české vlády až do roku 2013 ignorovaly možnosti větší spolupráce s Čínou. Naopak české vlády od roku 2014 se snaží o intenzifikaci ekonomické spolupráce obou zemí v rámci strategické spolupráce mezi oběma zeměmi.
V roce 2007 jsem navštívil Čínu znovu, jako předseda největší opoziční strany. Čínské hospodářství tehdy rostlo 9% tempy ročně. Při tomto růstu HDP docházelo k růstu společenského bohatství země prakticky o pětinu za dva roky a to bylo vidět na každém roku.
Od roku 2016 jsem navštěvoval Čínu při řadě příležitostí a také jsem se zúčastňovat kongresů a na fór zabývajících se projektem Belt and Road.
Čínská lidová republika od roku 1978, kdy byly tehdejším nejvyšším představitelem Teng Siao-pchingem zahájeny společenské reformy a zejména reformy ekonomické, nastoupila cestu dechberoucího rozvoje. Čtyři desítky let roste čínské hospodářství nebývalými tempy a podílí se nejvýznamnější měrou ze všech států na světovém hospodářském růstu. Svou ekonomickou úspěšností a rychlým zvyšováním životní úrovně svých občanů Čína ukazuje atraktivitu svého alternativního modelu i pro jiné země světa mimo okruh zemí Západu. Politické myšlení Západu vycházelo vždy z tzv. Washingtonského konsensu, podle kterého by vlády zemí třetího světa, měly privatizovat státem vlastněné firmy a to co nejdříve. Zároveň by měly za všech okolností podporovat volný trh, deregulovat ekonomiku a omezit výdaje. A vedle toho, jako třešnička na dortu, by měla být tato ekonomická modernizace nevyhnutelně následována demokratizací. Tedy přesněji, uplatněním západního modelu liberální demokracie. Tento model se uskutečnil například v Japonsku, v Jižní Koreji a již předtím v Indii, ale i v některých dalších zemích tzv. „asijských tygrů“.
Čína je však nesrovnatelně větší než všechny zmíněné asijské země s výjimkou Indie a je také unikátní civilizací sahající několik tisíc let do minulosti. Úspěšnost posledních čtyřiceti let Číny je způsobena podle objektivního pozorovatele ze Západu, jako jsem já, kombinací několika jedinečných faktorů: konkurenceschopná ekonomika, plánování a státní zásahy, soukromé podnikání, velká a disciplinovaná pracovní síla a masivní zahraniční i domácí investice. Nyní, v této etapě svého rozvoje Čína sleduje i jiné cíle nežli „jen“ hospodářský růst. Je to snaha restrukturalizovat svou ekonomiku, omezit výrobu produktů těžkého průmyslu s negativním dopadem na životní prostředí a postupně zajistit přechod k high–tech státu, s důrazem na „zelenou ekonomiku“ jež spoléhá na rozvoj domácí spotřeby a služeb.
Nejen Čína, ale i země Západu si uvědomují současnou zlomovou situaci, která se odehrává v ekonomické oblasti, v technologiích tažených umělou inteligencí a robotizací. Jedná se o skutečnou technologickou revoluci. Ve společnosti, která otevírá cestu decentralizaci a většímu podílu ekonomiky lokálního cyklu. Ekonomiky, která musí akceptovat ústup od orientace na krátkodobé zisky ve prospěch potřeb společenského rozvoje a životního prostředí. Tohle poznání je, myslím, pro země Západu i Čínu společné.
Jsem ze země, kde se ne všichni dokážou objektivně zamyslet nad projektem, se kterým přišel čínský prezident Si v roce 2013. Tak, jak já vidím projekt „Belt and Road“, tak si myslím, že může být fenoménem zajišťujícím udržitelný hospodářský růst ve světě na dlouhou dobu.
Je samozřejmé, že i Čína sleduje své strategické cíle. Chce posílit pozici svých provincií ve svém středu a na západě Číny v ekonomice země tak, aby také ony zrychlily svůj ekonomický růst a aby se více podílely na tvorbě HDP země.
Čínská vláda alokovala pro tento projekt do „Silk Road Fund“ na počátku desítky miliard dolarů a do budoucna se hovoří o použití až jednoho bilionu dolarů. Tento grandiózní projekt má světový formát a celou řadu ambiciózních cílů. Chce udržet vysoký hospodářský růst v Číně a přenést tuto dynamiku také do ekonomik zemí střední Asie, jižní Asie, do východní Afriky, do Středomoří a tedy i do Evropy. A otevření Číny prostřednictvím projektu Belt and Road, zejména k hospodářské spolupráci se zeměmi Asie a Afriky i Latinské Ameriky, může Číně pomoci se vyrovnat s dopadem obchodní války s USA zahájené před rokem a půl americkým prezidentem. Problémem některých politiků v mé zemi je ideologické vidění světa. A asi to není jen specifikum mé země. Já si myslím, že pro svět i mou zemi je dobré to, co je dobré pro lidi. A pro lidi je dobrý hospodářský růst a z toho plynoucí růst jejich životní úrovně. A pokud projekty Silk Road Economic Belt a Century Maritime Silk Road jsou takovým nástrojem povzbuzujícím hospodářský růst, vidím to jako pozitivní. Vidím to jako velmi dobrou příležitost a schůdnou možnost i pro země střední Evropy. Ostatně nedávno, při jarní návštěvě čínského prezidenta Si v Itálii došlo k významnému posunu pohledu na projekt Belt and Road i u italské vlády. Itálie přitom patří k největším ekonomikám Evropy.
Žijeme v zajímavé době. Evropské politické elity nyní sledují zejména aktuální dění v parlamentu Velké Británie, který řeší vystoupení své země z EU. Je to napínavé jako fotbalový zápas v závěru prodloužení. Sedmadvaceti státům Evropské unie půjde o to, minimalizovat negativní dopady Brexitu na jejich ekonomiky. Celý svět také očekává, jak dopadnou obchodní rozhovory mezi Čínou a Spojenými státy a poté mezi USA a EU. Pro ekonomiku Česka, která je podobně jako sousední Německo ekonomikou postavenou na exportu, je zajímavé to, aby svět nebyl přehrazován celními bariérami a administrativními či jinými překážkami, které brání volnému obchodu.
Ať se to komu líbí nebo ne, v těchto letech se formuje nový světový ekonomický a politický pořádek. A projekt Belt and Road je jedním z nástrojů k jeho vytvoření.
Čína za 70 let existence lidové Číny udělala ohromný, neslýchaný pokrok. Ze zaostalé agrární země s minimální rolí průmyslu, vyrostla ekonomika, která se během několika let stane nejsilnější ekonomikou světa. Již dnes existují významné technologie, v nichž Čína dokonce překonává nejsilnější ekonomiky západního světa. A mírová koexistence a zároveň soutěž a široká obchodní spolupráce jsou výhodné pro všechny, pro celé lidstvo.
V závěru mého vystoupení mi dovolte říci, že nevidím žádný problém v klidné koexistenci dvou modelů ekonomického a společenského rozvoje, tedy toho západního a čínského. Neruší mě vůbec představa, že pro část zemí třetího světa bude ten čínský model, který ukázal za čtyřicet let svou velkou životaschopnost a úspěšnost příkladem hodným následování.
Projekt Belt and Road může pomoci rozvoji světové ekonomiky, ale také mírové stabilitě světa.