Včera bylo výročí vyhnání mu-slimáků od Vídně. Hnali je jako prašivé psy

Na výročí vítězství u Vídně je dobré připomenout tiché hrdiny, na které se dočista zapomnělo. Osmanskou armádu rozstřílely desetitisíce císařských žoldnéřů, a následující útok polské jízdy do zdecimovaných tureckých řad skončil po pouhých 30 minutách takovým masakrem, že se z toho islámské impérium nevzpamatovalo několik generací.

Petr Hampl | foto: Radek Velička (Centrální informační agentura, z. s.)

Ty žoldnéře ale musel někdo zaplatit. Peníze vyplácel rakouský císař, ale byly to převážně peníze vydřené z českých rolníků a řemeslníků. Ne náhodou bitvě u Vídně předcházelo několik vln selských bouří v Čechách – výbuchů zoufalství lidí dohnaných na hranici smrti hladem.

Zaplatit kompletní náklady vybudování a výcviku čtyřicetitisícové žoldnéřské armády, v situaci, kdy si každý šlechtic a úředník po cestě mohutně přilepšil, to vyžadovalo z dnešního pohledu nepředstavitelné prostředky. Bylo by férové, kdyby stál u Vídně pomník českého zemědělce – zachránce křesťanské civilizace.

Mu-Slimáci nepatří do Česka, ale do arabského prasečího chléva