Greta je symbol. Jen jinak než nám říkají

Původně jsem si její jméno ani nechtěl pamatovat, neboť jsem očekával, že vlna její mediální popularity rychle odezní. Mýlil jsem se, bohužel jí vídám v poslední době čím dál častěji. A není to zrovna náhoda.

Jan Polanecký | foto: facebook Jana Polaneckého

V rozhovoru na DVTV prohlásil bývalý ministr životního prostředí Bedřich Moldan, že Gréta je symbol. Když jsem to zaslechl, nejprve jsem popuzeně vyhrknul: „jak může být šestnáctiletá, mnoha syndromy trpící, holka jakýkoliv symbol“, ale později jsem si uvědomil, že má pan Moldan vlastně pravdu. Byť jinak než sám myslel.

Greta Thunberg je, díky svým poruchám, snadno zmanipulovatelná a zfanatizovaná nešťastnice. Nemůže za to. Na jejím neštěstí se podílí zejména soustavná politická, aktivistická a mediální masáž a zřejmě také přímá manipulace environmentální lobby, která ji vystrčila z davu jako svého maskota. Vždyť té malé nebohé holce nikdo nebude odporovat, to by bylo kruté… A protože je to opravdu další komunikační majstrštyk této zájmové skupiny, lidé na to vesele skáčou. Tedy někteří. Největší díl viny ovšem nesou její rodiče, kteří zcela sobecky dovolili, aby se jejich nemocná dcera nechala takto zfanatizovat a vláčet.

Greta je skutečně symbolem. Symbolem pochroumané doby a ukázkou toho, jak daleko může manipulace světovou populací na základě statisticky i fakticky vadných argumentů až dojít. I díky ní má klimatická mánie v dnešním světě tak navrch. Ačkoliv, tento apokaliptický alarmismus není v dějinách lidstva ničím novým. V každém století bili „moudří a zodpovědní“ na poplach, jinak prý lidstvo zhyne. Jen si to současné generace už nemůžou pamatovat.

Pozorovat současnou klimatickou konferenci v New Yorku je jak z jiného světa. Elita se tam radí, jak poručit větru – dešti (a Slunci), protože jim určitá skupina aktivistů, vědců, politiků a navázaných businessmanů nakukala, že človek je vinen. Vadné premisy neřeší a rostoucím vědeckým skepticismem se nikdo nezabívá. Klimatická víra je jasná a nezpochybnitelná a každý, kdo ji rozporuje je kacíř, blázen nebo extrémista…

Znovu však říkám, že člověk má ve vztahu k přírodě podstatné rezervy. Je opravdu co zlepšovat. Nicméně to nemá nic společného s klimatickou (či obecně environmentální) mánií, kterou dnes zažíváme – s šílenstvím, které v nás má vyvolat pocit viny, paniku a stav ohrožení, abychom se lépe podvolili manipulaci a omezování svobod. Nenechme se zblbnout a nenechme se ovládat. Zdravý skepticismus a vzdor je na místě.

Reklama: