Považuji za chybu zvyšovat v současné době daně

Děkuji pěkně za slovo. Vážené dámy, vážení kolegové. Rád bych představil své pozměňovací návrhy k tomuto zákonu, nicméně dovolte mi i pár obecných poznámek, které se opakují v průběhu toho projednávání včetně jednání výboru. Nicméně neodpustím si, abych neupozornil na dva paradoxy toho, o čem jednáme. První paradox je, že jednáme o zákonu, který zvyšuje daně a předkládá ho vláda, která se chlubila tím, že je to vláda, která nebude zvyšovat daně. To je ten paradox první.

Jan Skopeček

Druhý paradox, který je s tímto zákonem spojen, je, že když se otvírá kdykoliv diskuse, ať už na plénu nebo na výborech o tomto zákoně, tak se nejčastěji mluví o tom, že je to zákon, který má za cíl bojovat se závislostmi na hazardu, tabáku a alkoholu, přičemž už v samotném návrhu zákona je vepsáno, že je to zákon, který mění zákony v oblasti daní v souvislosti se zvyšováním příjmů veřejných rozpočtů. A to je také ten hlavní smysl toho zákona. Nikoliv boj se závislostmi, ale zvýšení daňových příjmů tak, aby vláda mohla dál a více přerozdělovat peníze daňových poplatníků.

Pro ten argument mluví i to, když se podíváme na strukturu toho zákona, tak zjistíme, že ze zvýšené spotřební daně na alkohol, tabák či na hazard, tak to není ten dominantní příjem, nebo dominantní část uvažovaného navýšení příjmu do státního rozpočtu. Hlavním příjmem státního rozpočtu ze změny, ze schválení tohoto zákona je příjem ze zdanění takzvaných technických rezerv pojišťoven. A určitě se můžeme shodnout na tom, že ať už technické rezervy pojišťoven zdaníme nebo nezdaníme, tak to nebude mít žádný vliv na to, jestli lidé budou v České republice více pít, více hrát nějaké hazardní hry nebo více kouřit. Čili ten zákon má jedinou ambici – navýšit příjmy státního rozpočtu, jenom se to muselo marketingově zabalit do trošičku přijatelnějšího obalu tak, aby to tolik nekřičelo pro voliče vládních stran.

Myslím si, že ten zákon je samozřejmě chyba. Považuji za chybu zvyšovat v současné době daně. Souhlasím s tím, souhlasím s ekonomy, kteří říkají, že nemáme mluvit o krizi, protože když o ní budeme často mluvit a skloňovat ji, že přijde. S tím já naprosto souhlasím. Nedělejme to. Na straně druhé si ale přiznejme, a to určitě přizná i paní ministryně, že zkrátka tu vrcholnou fázi hospodářského cyklu zkrátka za sebou máme, že vidíme v zahraničí poměrně velká rizika, ať už se to týká tvrdého brexitu nebo pro nás ještě horšího zpomalování německé ekonomiky a shodneme se, že ty nejlepší časy má česká ekonomika za sebou. V takové fázi přicházet se zákonem, který bude zvyšovat daně, není úplně ten nejlepší nápad. A pokračujeme v té tradici, kdy české vlády provádějí procyklickou fiskální politiku.

Myslím, že bychom se mohli inspirovat na Slovensku, kde rovněž cítí oslabování, kde rovněž vidí, že ta čísla hospodářského růstu budou slabší. Jaká je reakce našich slovenských kolegů na tuto novu hospodářskou situaci? Reakce slovenských kolegů je taková, že přichází s balíčkem, který snižuje daně tak, aby v té složité chvíli v tom zpomalování ekonomice pomohli. My děláme pravý opak. My chceme daně tímto zákonem zvyšovat. Čili děláme pravý opak toho, co bychom měli v nadcházející fázi hospodářského cyklu dělat. Navíc to děláme ve chvíli, zvyšujeme daně, kdy už díky této vládě je složená daňová kvóta na historicky téměř nejvyšší úrovni. I podle materiálů Ministerstva financí se předpokládá, že složená daňová kvóta bude atakovat hranici 36 % v nadcházejícím roce alespoň podle materiálů Ministerstva financí, čili máme jedno z největších daňových zatížení v historii České republiky. A v takové chvíli přichází vláda s dalším návrhem zvýšení daní. S tím samozřejmě my a priori nemůžeme souhlasit, my si přejeme zemi, kde se daně budou snižovat a zjednodušovat a nikoliv kde budeme daně zvyšovat tak, jako se to děje prostřednictvím tohoto zákona.

Ten ekonomický růst, který jsme poměrně slušný v posledních letech zažívali a který zažíváme stále, naznačuje, a zase se odkazuji na materiály Ministerstva financí, respektive na návrh rozpočtu na příští rok, že vláda počítá s tím, že meziročně do toho rozpočtu díky vysokému nebo slušnému ekonomickému růstu přiteče o více jak 100 mld. korun navíc. Meziročně bude mít tato vláda o více jak 100 mld. korun navíc pro svoji politiku, pro svoje přerozdělování. V okamžiku, kdy bychom od toho odečetli peníze, se kterými vláda předem počítá, které má přinést tato novela, tak bychom si odčetli 20 mld. Myslím si, že za cenu toho, že se skutečně nacházíme v té sestupné fázi hospodářského cyklu, že můžeme čekat potíže ze zahraničí, tak si myslím, že by si vláda těch 20 mld. korun mohla odpustit a přesto by měla téměř 90 mld. korun navíc na své priority a na svoje přerozdělování.

Nesouhlasím nebo mám velké pochybnosti i s tím bojem se závislostmi. Dobře víme, a ekonomové tomu říkají elasticita poptávky, a u zboží, jako je hazard, jako je alkohol, jako jsou cigarety, tak dobře víme, že ta elasticita poptávky je velmi nízká. Když to přeložím, tak to znamená, že když paní ministryně, tato Sněmovna, vláda zvýší spotřební daň a zdraží tyto produkty koncovým spotřebitelům, tak tito koncoví spotřebitelé na to zvýšení daní, na to zdražení tohoto produktu nebudou reagovat stejně velkým snížením spotřeby. Co to znamená? Že budou spotřebovávat jenom o trochu méně, ale díky tomu zdražení na tyto statky, které chceme regulovat, u kterých nevidíme dobře, že se spotřebovávají, tak za tyto statky budou vynakládat ze svého disponibilního příjmu více peněžních prostředků než vydávali předtím, než se ta daň zvýšila.

Co to může způsobit? V těch nejohroženějších skupinách to může způsobit to, že ti lidé si zkrátka neodpustí ten alkohol, neodpustí si ty cigarety, zaplatí za ně na dani více peněz ze svého disponibilního příjmu, a o to méně jim zbude například na obědy pro své děti ve školních jídelnách. Takže tento zákon, byť v uvozovkách tady ministr zdravotnictví a ministryně financí se ho snaží obhájit tím, že bojuje proti závislostem, tak naopak situaci v těch nejrizikovějších sociálních skupinách může paradoxně zhoršit. Když jsem o tom mluvil na podvýboru, když jsme o tom debatovali, tak žádná taková analýza, která by tuto tezi vyvrátila, neexistuje. A samozřejmě už mnohokrát v minulosti bylo potvrzeno, že spotřebitelé reagují na to zdražení u těchto produktů zkrátka jinak než u produktů, které si mohou odpustit.

Mohl bych se bavit o jednotlivých těch typech daní a o jednotlivých typech návrhů a vyjadřovat s nimi větší či menší nesouhlas. Zmíním ten nejvážnější bod, který považuji skutečně za nebezpečný, a to je zdanění technických rezerv pojišťoven, kde vláda říká, že pojišťovny, které si vytvářely rezervy nad rámec evropské regulace nebo finanční regulace, Solvency II, tak že dělaly něco špatně a jako trest vláda přichází s daní jednorázově během velmi krátkého období velký objem peněžních prostředků a peněžních prostředků, které, řekněme si, komu patří.

A řekněme si, komu patří ty peněžní prostředky, které tvoří rezervy pojišťoven. To jsou prostředky, které zaplatili pojišťovnám klienti těchto pojišťoven, a zejména u životního pojištění tyto rezervy slouží jako budoucí plnění případných pojistných událostí. Už to tu bylo omílané tisíckrát, ale negativně se vůči tomu vyjádřila i Česká národní banka jako regulátor na finančním trhu a skutečně, když si uvědomíme, že to je jednorázový příjem státního rozpočtu, který tato marnotratná vláda utratí např. ve slevách za jízdné žákům a seniorům nebo na jiné populistické sliby, tak si myslím, že to je vysoká cena za to, že budeme snižovat stabilitu našeho finančního sektoru.

Velmi důležitým argumentem, který Ministerstvo financí odůvodňuje, proč by měly stoupnout sazby spotřebních daní na produkty typu alkohol, cigarety a hazard, ale třeba i to navrhované zvýšení správních poplatků, tak silným argumentem vlády a paní ministryně je, že probíhala poslední léta inflace, probíhal růst mezd a sazby daně neodpovídají tomu vývoji a měly by se inflaci a růstu reálných mezd přizpůsobit. Když jsem ale tento argument použil ve svém pozměňujícím návrhu, ve kterém jsem se snažil navýšit základní slevu poplatníka u daně z příjmu fyzických osob, která se od roku 2008 neměnila, přestože inflace i reálný růst mezd zaznamenal poměrně velká procentní čísla – a třeba s kolegou Ferjenčíkem z Pirátů jsme se snažili tuto základní slevu podle výpočtu inflace za poslední roky od toho roku 2008 podle výpočtu růstu reálných mezd aktualizovat tak, aby odpovídala své původní výši v tom roce 2008 a znovu hrála roli, že bude snižovat daňové břemeno stejně relativně silně jako v tom roce 2008, tak paní ministryně tento návrh odmítla. Odmítla ho jak v minulosti před pár měsíci, kdy jsme ho s kolegou předkládali, odmítla ho i při projednávání rozpočtového výboru, protože jsme samozřejmě tento návrh načetli znovu. Takže já se ptám paní ministryně, jak je možné, že v jednom případě může argumentovat inflací a vede jí to k tomu, že navrhuje zvýšení sazeb spotřebních daní u vybraných produktů, a u základní daňové slevy, která se od roku 2008 nezměnila a kde vývoj inflace a reálných mezd měl se stejnou logikou vést ke zvýšení této základní odečitatelné slevy, aby zůstala na relativně stejné úrovni, jako v roce 2008, tak paní ministryně dala nesouhlasné stanovisko. Takže když se to hodí, tak růst inflace i růst mezd je dobrým argumentem pro to, abychom mohli zvyšovat daně, když se to nehodí v případě základní slevy, tak aby kleslo daňové břemeno daňových poplatníků, tak se tento argument zamlčí, tak se tento argument nepoužije. Myslím si, že je to pokrytecké, že když zkrátka člověk argumentuje inflací a růstem reálných mezd, tak má tento argument používat vždycky, a nejenom když se mu to hodí jako v případě paní ministryně u zvýšení daní. Ten argument je trošku srandovní i v případě, když se bavíme o plánovaném navýšení správních poplatků, kde se předpokládá stoprocentní nárůst. Inflace ani reálné mzdy skutečně nenarostly o sto procent oproti době, kdy ty správní poplatky byly upraveny.

Teď k těm pozměňujícím návrhům. Já samozřejmě podpořím celou řadu pozměňujících návrhů i vás kolegů, zejména těch, které povedou ke snížení daňového břemene. Určitě podpořím, aby se z tohoto zákona vypustilo právě zdanění technických rezerv pojišťoven, protože si nepřeji, abychom snižovali finanční stabilitu našeho pojistného resp. finančního systému. Já jsem načetl jako pozměňující návrh jednak opětovné zvýšení základní slevy daňového poplatníka tak, aby paní ministryně mohla být konzistentní, když už používá inflaci a růst reálných mezd u navýšení daní, tak aby mohla být konzistentní a měla šanci znovu podpořit ten náš návrh, který dříve odmítala. Navrhuji i u spotřební daně z lihu nižší nárůst této daně, než naplánovalo Ministerstvo financí, z mnoha důvodů. Jeden ten důvod je, že to podle mého názoru může mít skutečně negativní dopady na ty nejohroženější sociální skupiny, ale i z toho důvodu, že když se podíváme na daňové zatížení jednotlivých typů alkoholu – víno, pivo, lihoviny, tak už dneska je to zatížení velmi nespravedlivě rozložené právě na úkor lihovin a ve prospěch piva a vína, což má nějaké kulturní historické konsekvence, tomu rozumím, ale nezdá se mi rozumné ještě více zatěžovat lihoviny v okamžiku, když už dneska jsou oproti těm ostatním dvěma typům alkoholu zatíženy nadprůměrně. A třetí pozměňující návrh se snaží osvobodit od daně z přidané hodnoty jazykové kurzy pro naše děti a snaží se osvobodit od DPH platby za závěrečné zkoušky, které uznává Ministerstvo školství jako závěrečnou zkoušku jazykových kurzů. Myslím si, že jazykové vzdělání je v České republice stále věc, na kterou bychom se zaměřit měli, kterou bychom podporovat měli. Měli bychom zvyšovat schopnost našich dětí a studentů mluvit více jazyky a jakýkoli návrh v tomto, který by zlevnil nebo usnadnil studium cizích jazyků, je v dnešní době jedině dobře.

Tak to jsou mé tři pozměňující návrhy. Ale ten hlavní message, ta hlavní myšlenka toho zákona je velmi jednoduchá – buď chcete zvyšovat v současné době daně, v době, kdy daňová kvóta je na rekordní úrovni a kdy se naše ekonomika nachází na sestupné fázi ekonomického cyklu, nebo nechcete zvyšovat daně. O tom budete rozhodovat. Já nabádám k tomu, abychom už tak vysoké daně v České republice nezvyšovali, a proto nepodpořili ani tento zákon. Děkuji za pozornost.


Projev na 34. schůzi Poslanecké sněmovny 25. září 2019 ke změně zákona v oblasti daní v souvislosti se zvyšováním příjmů veřejných rozpočtů.