Reakce na konspirační recenzi knihy Prolomení hradeb: Stejně nás všechny řídí ti stejní ilumináti

Dějepisci tvrdí, že jedním z rozhodujících okamžiků na začátku našich dějin byl přechod od víry v božstva v racionální myšlení. Ukažme si to na praktickém příkladu. Řeka se pravidelně rozvodňuje a zaplavuje osadu.

Petr Hampl | foto: © Centrální informační agentura, z. s. (CIA) – © Radek Velička

Lidé věří, že to způsobuje vůle bohyně řeky. Zkoušejí tedy bohyni ovlivnit. Přinášejí oběti, vykonávají obřady, a nic nepomáhá. Později si ale začnou všímat souvislostí mezi vydatnými dešti a rozvodněním řeky. A ještě později dokážou tok řeky regulovat. Rozhodujícím momentem bylo přenesení pozornosti od vůle bohyně k hledání pravidelností a zákonitostí.

V různých civilizacích ten přechod probíhal různě. Západní křesťanská civilizace došla nejdál, protože (zkoumání přírodních jevů je cesta k odhalování božské moudrosti). Není náhodou, že empirická věda vznikla pouze zde. Na opačném pólu je islámské myšlení, pro které hledání zákonitostí rouháním (člověk nemá Alláhovo rozhodování zkoumat, má se podřídit).

To vše připomínám proto, že moje kniha Prolomení hradeb je od svého vydání kritizována, že se úplně zbytečně zaměřuje na hledání pravidelnosti a mechanismů. Místo toho prý mám psát o vůli skrytého božstva (tím má být skupinka spiklenců, která vše řídí). A skutečně. Ve zmíněné knize tvrdím, že vše způsobují anonymní mechanismy na způsob neviditelné ruky trhu. Tvrdím, že kdyby evropské společnosti fungovaly aspoň tak, jako ještě před 50 lety, žádný spiklenecký kruh by nemohl prosadit sebevražednou migrační politiku. A tvrdím také, že když je chyba v základech fungování společnosti, velmi snadno se najdou různé nátlakové skupiny, které toho využijí.

Zmínění konspirační kritikové oproti tomu tvrdí, že moc skrytého božstva (např. kruhu iluminátů) je tak obrovská, že když jsou z tohoto centra vydávány rozkazy, nikdo se je neodváží neposlechnout, a jsou předávány dál bez zkreslení. Několik desítek lidí tedy řídí celý svět. Studovat společenské mechanismy je podle těchto kritiků zbytečné, protože existují jen konkrétní rozhodnutí mocných.

Mám za to, že i tenhle názor je legitimní součástí debaty. Nicméně mám také za to, že i jeho stoupenci musí dodržovat pravidla rozumné diskuze. A klíčovým prvkem rozumné debaty je připuštění možnosti, že vlastní pozice je nesprávná. Já musím být schopen připustit, že moje analýza společenských mechanismů je chybná. A protistrana musí být schopna připustit, že ono spiklenecké centrum neexistuje nebo není všemocné. Jestliže konspirační teoretici požadují, aby jejich tvrzení nebyla zkoumavě posuzována, není zapotřebí v diskuzi s nimi pokračovat.

Obávám se, že právě z takových konspiračních pozic byla napsána zatím jediná negativní recenze zmíněné knihy Prolomení hradeb, která vyšla na serveru Česká věc.

Recenzent klade hned v úvodu otázku: „Autor se překvapivě nijak nezabývá otázkou, proč onu byrokratizaci vlastnící (majitelé) soukromých společností nejenom tolerují, ale naopak otevřeně podporují.“ Ve skutečnosti je právě tomu věnována celá devátá kapitola knihy. Jestliže máte velkou organizaci a chcete ji udržet pod kontrolou, pak prostě neexistuje jiná možnost než sestavit síť předpisů, podávání výkazů a formálních kontrol. A když je organizace opravdu příliš velká, stane se byrokratický aparát tak složitým, že jím nikdo nedokáže proniknout. Vyplývá to ze samotné podstaty velkých organizací. V recenzi opět narážíme na myšlení, pro které neexistují důsledky a zákonitosti, ale pouze záměry. Když k něčemu dochází, musel to někdo nařídit. Nebo ne?

„Autor rovněž nevysvětluje, proč tyto procesy nejdříve zasáhly některá specifická odvětví. Například bankovnictví a finance, či media a zábavní průmysl a některé země (UK, Holandsko, USA) a jiným se to více méně úplně vyhnulo.“

Myslel jsem, že z výkladu v knize to je zřejmé. Nejvíce byrokratické jsou obrovské organizace s mnoha pobočkami a členitou strukturou. Takové obrovské organizace vznikají buď na obrovském trhu (USA) nebo v mezinárodním prostředí. Vznikají nejsnadněji ve státní správě a finančnictví, výrobní sektor má zpoždění… a třeba zemědělství je ještě mnohem více pozadu. Pozadu jsou také země, které jsou malé a jsou relativně uzavřené vůči světu (Maďarsko, Izrael).

„Stejně tak se autor mýlí, když popisuje procesy spojování (fúzí) korporací. Smyslem fúze je vždy ušetřit náklady a je patrné, že spojená firma nebude potřebovat najednou 2 VP (vice presidenty) pro obchod, marketing, či HR, ale jednoho a spolu s ním většinu jednoho přebytečného oddělení propustí…stejně jako nebude najednou mít 2 hlavní účetní! To opět potvrdí každý, kdo zná tuto problematiku z praxe…,“ pokračuje recenzent.

Nevím, jaké úspěšné fúze má na mysli. Já mohu uvést třeba spojení společností Hewlett-Packard a Compaq, které skončilo katastrofálně a ze kterého se tehdejší světová počítačová jednička už nikdy plně nevzpamatovala. Nebo podobně neuspokojivá spojení Nokia – Microsoft a Google – Motorola. Osobně jsem měl možnost pozorovat zblízka fúze Logica – FCC Folprecht a Logica – CMG. Obě operace velmi prospěly manažerským bonusům, ale finančně byly zoufale neúspěšné. A že „smyslem fúze je ušetřit náklady.“ Ano, tak to je zapsáno v powerpointových prezentacích. No a co! Všimněte si, že recenzent opět není schopen rozlišit mezi tím, jaké jsou příkazy a jaká je skutečnost.

A potom už dochází na jádro argumentace. „ Je zjevné,“ píše recenzent, „že existuje skrytá elita.“ Opravdu je to zjevné? Možná pro někoho, kdo nepřipouští jinou možnost a kdo se sytí výhradně články, které toto tvrzení opakují. Pro ostatní nebude „zjevnost“ příliš silným argumentem.

A stejný tón pokračuje. „Je jisté, že existují plány…“. Co je a co není jisté, může být předmětem víry, nikoliv racionální debaty. Proč bychom měli věřit, že existují plány, které nikdo nikdy neviděl? Pokud by tvrzení říkalo, že mnoho lidí v určité skupině podporuje záměr zaplavit Evropu migranty, dalo by se s ním souhlasit (případně empiricky potvrzovat nebo vyvracet). Ale plány v tom smyslu, že obsahují cíle, časový harmonogram, rozdělení úkolů… proč bychom měli v jejich existenci věřit?

Problém je v tom, že pro toho, kdo se intenzivně sytí konspirační literaturou (ukázkovým i děsivým příkladem je např. server Aeronet), pro toho celý svět volá poselství o konspiraci. Stejně tak pro Jehovistu volá svět poselství o Jehovovi a pro buddhistu volá celý svět poselství o koloběhu životů. Jenže ostatní se dívají na stejný svět, a nevidí ani konspiraci uzavřené skupiny, ani ruku Jehovovu ani koloběh životů.

Ještě podstatnější je, že se tak vracíme k před-rozumové mentalitě. Když se řeka rozvodnila, musela o tom rozhodnout bohyně řeky. Když se elity chovají sebevražedně, musel jim to někdo nařídit. Když Hampl nevidí spiknutí iluminátů, musel mu to někdo nařídit.

Ve světě, který je řízen z jednoho centra, je to jasné. Ilumináti rozhodli, že Prolomení hradeb bude čteno. Ti stejní ilumináti nařídili (jak recenzent naznačuje), aby ji univerzitní knihkupectví zcenzurovalo – ve snaze zvýšit zájem čtenářů. Ti stejní ilumináti taky zařídili, že když distributor vybíral nejprodávanější tituly do sítě Albert, bylo mezi nimi Prolomení hradeb. To recenzent opravdu tvrdí!

Jenže jedno nedomyslel. Pokud je všechno řízeno z oné tajné centrály elit, potom muselo být ze stejného centra rozhodnuto, že vyjde zmíněná konspirační recenze. Tím spíše, že ji napsal anonymní autor, který – podle vlastního tvrzení – má blízko ke světové finanční elitě. Takže nás všechny řídí ti stejní ilumináti.

Závažnější je ale jiné tvrzení. „Hamplova kniha na tyto otázky bohužel neodpovídá ani částečně a spíš pomáhá zastření skutečného problému a oddaluje tak možné řešení skutečné příčiny problému.“

Když vidíme pravidelnosti a mechanismy, můžeme na ně reagovat, pokoušet je vypnout nebo aspoň zmírnit. Proto prosazuji omezení velkých organizací a obnovení uzavřených národních států, národních ekonomik, návrat bezpečnosti na národní úroveň apod. Tvrdím také, že ta opatření musí být prosazena v podstatě revoluční cestou (což neznamená násilnou). Prosazuji změnu sociální a ekonomické struktury, která přinese také jiné vzorce chování a umožní návrat k tradičnější morálce. Švýcarizace, maďarizace, izraelizace. V jedné z dalších knih to vysvětlím podrobně.

Co ale budete dělat, pokud uvěříte, že všechno řídí jacísi tajní spiklenci? Tady narážíme na hlavní problém konspiračních teorií. Vedou k tomu, že lidé přestávají hájit svoje zájmy. Místo toho sedí se založenými rukama, nechávají se uhranout vyprávěnkami o tajných elitách a šíří je dál. Až ty vyprávěnky bude znát každý, budeme všichni společně naprosto bezmocní, bezbranní a neschopní odporu. Mimochodem, kdyby ta elita byla tak všemocná, proč by se namáhala něco skrývat? Stejně bychom nic nemohli dělat. Leda bychom zkusili postavit iluminátům oltáříček.

Reklama: