Nerovné pracovněprávní smluvní vztahy připomínají otroctví

Smlouvu můžeme pokládat za výraz svobodného rozhodnutí dvou stran, pokud se jedná o strany přibližně stejně silné. Proto pokládáme za neplatnou třeba svatební smlouvu mezi 40letým mužem a 8letou holčičkou.

Petr Hampl
foto: Radek Velička (Centrální informační agentura, z. s.)

Týká se to i zaměstnávání. Když se Franta udělá pro sebe a zaměstná Tondu ze sousedství, je to z obou stran svobodné rozhodnutí. Ale když dělnice nastoupí do masokombinátu Agrofertu, není to svobodné rozhodnutí ani náhodou.

To má důsledky pro legislativu. Není žádný důvod, aby stát reguloval vztahy Franty a Tondy. Když jim to nevyhovuje, ať domluví jinak. Ale je důležité, aby stát reguloval vztah dělnice k Agrofertu. Jenže to má dva háčky. Státní byrokracie má tendenci nadělat ještě větší škody a navíc se velmi snadno dohodne s vedením Agrofertu proti zaměstnancům.

Optimální varianta je tedy sociálně inženýrská. Stát by měl převzít odpovědnost za to, že každý Tonda bude mít v okolí dost Frantů a že se do Siemensů a Agrofertů bude chodit jen tehdy, když ta nabídka bude stát za to. To zahrnuje radikální usnadnění podnikání pro ty nejmenší, progresivní zdanění právnických osob, regulace zaměřené proti velkým, občas možná i vyvlastňování, možná zvýhodňování družstev proti akciovkám.

Reklama: