Kandidátský projev na předsedu Trikolóry

Velevážení hosté, vážené dámy, vážení pánové, přátelé,předstupuji před Vás, abych přednesl kandidátský projev na předsedu našeho politického hnutí – Trikolóra.

Václav Klaus | repro: FB VK,ml.

Vzhledem k tomu, že jsem jediným kandidátem, jak konečně bývá při zakládání nových politických subjektů dobrým zvykem – mohu mluvit obecně, mohu mluvit zásadově, mohu mluvit o budoucnosti, o naší společnosti.

Musím trochu varovat, že proslovy při zakládání něčeho obvykle nepatří mezi ty nejlepší. Když říká Ronald Reagan v Berlíně – „pane Gorbačove, strhněte tu zeď“ – jedná se o projev desetiletí, ale když zeď stavěli, žádná slavná řeč nebyla. Za svůj život jsem pronesl dva projevy při založení nových škol – ani jeden se nedochoval.

I řeč Abrahama Lincolna po bitvě u Gettysburgu a ukončení války, je tisíckrát slavnější než řeč na začátku sporu Severu a Jihu, pokud nějaká řeč byla.

Tak se vzor pro zahajovací projev, hledá těžko. Ale pochopitelně existují. Jeden z nejlepších zahajovacích projevů posledního století nesliboval lidem mnoho. Konkrétně: „Mohu Vám slíbit jen krev, pot a slzy.“ Přesto tato řeč Winstona Churchilla dala před 80 lety naději nejen Britům, ale i našim předkům.

Na ostrovech vůbec vyrůstají skvělí řečníci. Možná i Vy, stejně jako já, jste před nějakými deseti lety začali sledovat krátká videa z Evropského parlamentu. V tomto panoptiku bizarnosti, stádnosti, hlouposti a licoměrnosti – najednou, jako zjevení, hovořil někdo zcela normálně, s anglosaskou lehkostí. Obracel se k lidem (jasněže primárně Britům), ale přinášel naději i nám. Byl to Nigel Farage. Přinášel naději, že nemusíme jen potupně sledovat vývoj, vzdávat se jedné demokratické hodnoty za druhou, opouštět staletí trvající hodnoty, na nichž stojí naše civilizace. Že se nemusíme vzdávat národního cítění. Že když dostatek obyčejných lidí vystoupí za ideály, kterým věří, dokáží překonat vychytralé plány elit. Ač se vás jejich média snaží ukřičet sebevíc. Ač mají stokrát víc peněz na propagaci a vše okolo (peněz sebraných daňovým poplatníkům). Ač mají čím dál secvičenější vědecké hodnostáře, lobbisty i nátlakové skupiny.

Ano, i my jsme se dnes sešli ze stejného důvodu. Řekl jsem to v projevu 10. června, kdy jsme založení Trikolóry oznámili: „Nevěřím v předurčení a osud, který ovládá historii a vývoj společnosti. Věřím však v osud, který nás ovládne, pokud nebudeme dělat nic. Přišel čas vrátit tuto zemi lidem, kteří pracují, platí daně a vychovávají děti. Přišel čas – vzít si naší zemi zpátky.“

Je to volání naděje. A je to volání k činu. Proto dnes ustanovujeme Trikolóru. Nesmíme nechat naší společnost jen lidem s opačnými názory. Nesmíme jen stínovat nějaká „menší zla“ nebo jim dokonce pomáhat. Musíme se s našimi neomarxistickými a maoistickými protivníky utkat čelem a všem lidem v republice říci, tady stojíme, toto jsou naše názory, ve kterých vytrváme. Vidíte-li svět stejně – přidejte se k nám!!

A lidé se přidávají. Nejprve jsem byl sám, vyloučený z jedné české mainstreamové strany za obhajobu národní suverenity. Pak jsme byli dva, jeden poslanec z Čech a jedna poslankyně z Moravy. Pak nás bylo v červnu deset a nesli jsme na ministerstvo vnitra žádost o registraci. Pak se přidalo dalších 14 lidí v jednotlivých krajích. Během prázdnin jsme se rozrostli do všech oblastí naší země, teď už jsou nás tisíce, a jestli tempo udržíme, budeme za rok stranou s největším počtem členů. Naše poselství má ohlas. Cítíte to na ulici, cítíte to kdekoli mezi lidmi. Cítíte obavy, nevraživost a útoky konkurence.

Je to jen na nás. Když budeme aktivní, když budeme pracovat s rozvahou a inteligentně – nemohou nás zastavit. Protože hodnoty, které hájíme, jsou nadčasové.

Naše hodnoty, náš program se opírá o tři pilíře:
Zaprvé) Žijeme v České republice
Ano, díváme se na svět českýma očima. Svět bez České republiky pro nás nemá smysl. O naší zemi si musíme rozhodovat sami, protože nikdo jiný to lépe neudělá.

Zadruhé) Bohatství vzniká z práce
Ano, nikoli z dotací a dávek. Tato země zbohatla na základě spontánních aktivit svobodných lidí a firem, na jejich práci. Žádná země ještě nikdy nezbohatla na aktivitách vlády. Budeme pracovité a činorodé lidi hájit naprosto principiálně. Normální je pracovat, ne čerpat.
Já vím, před 15 lety by tato slova zněla jako banalita. Dnes bohužel ne.

Zatřetí) Braňme normální svět
Braňme naše školy, naše rodiny, naše lesy, naše řidiče, energetiky i advokáty a tak dále – před útoky nových, velmi agresivních ideologií. Na konci řady těchto rádoby pokrokových ideologií – čeká jen chudoba, zastrašování svobodomyslných lidí, fanatismus a diktatura. Jsme demokraté – budeme stát na opačné straně.

Náš program jsme rozepsali dopodrobna. Napsali jsme ho jednoduše. Je psán pro lidi, nikoli pro lobbisty, specialisty a vyšší státní úředníky. Je psán hodnotově. Každý si může říci, „s tímto souhlasím“ „s tímto nesouhlasím“. Nic neskrýváme. České společnosti chybí jasná slova.

České politice chybí také zásadovost a principiálnost. Proto řeknu jeden slib! Nebudeme náš program měnit. Nebudeme sledovat, že tohle podporuje jen 16% veřejnosti a tohle 42% a podle toho se točit a nervovat. Budeme hájit stále to stejné. Vždy si budeme myslet, že manželství je svazkem jednoho muže a jedné ženy; že daně mají být nižší a ne vyšší; že se musí vždy vyplatit pracovat; že ideologická plošná inkluze ve školách – vzdělávání zhoršila a ne zlepšila; že česká koruna je tou nejlepší měnu pro nás. Věříme, že nejlepší politický marketing je dobrá a zásadová politika.

Řeknu nyní pár slov dovnitř našeho hnutí. Především je na místě poděkovat. Stovky z vás o svém volném čase agitovalo, přesvědčovalo, setkávalo se s lidmi. Stovky z vás šly příkladem a dodávaly odvahu ostatním z vašeho okolí. Odvahu neskrývat své názory a přidat se. Naši koordinátoři a zakládající členové udělali ohromný kus práce. Znáte mojí náročnost, tlak na detail a očekávání vysokého pracovního nasazení. Dnes je proto ten správný čas říci „děkuji“. Děkuji, protože Trikolóra dosud stála na dobrovolnictví, entuziasmu a nadšení. 99,9% lidí pro ni pracuje zdarma a s obrovským elánem. Přes tři čtvrtiny našich členů se dosud nikdy politicky neangažovali. Vybrali jsme za prázdniny přes 3 miliony korun – nejvíce z parlamentních stran (dle článku v Právu) a především na rozdíl od ostatních po stokorunách.

Nyní nás čeká standardizace všech procesů, velmi rychlé nastolení profesionality, funkčnosti a vůbec udělání všeho toho, nač měli naši konkurenti 10 či 20 let.

Chceme být hnutím celonárodním. Chceme mít místní organizace ideálně v každé vesnici. Naše konkurenty nepřekonáme v přízni médií – váš předseda vám nebude kázat v neděli ze státní televize a média nebudou dehonestovat naše soupeře. Budou útočit na nás, protože my přinášíme změnu.

Naše soupeře nepřekonáme ani v penězích, abychom pak v kampani marketingově převálcovali republiku. Zbývá nám – obrátit se k lidem. Být u nich v obci. Jezdit, agitovat, být aktivní. Znamená to schopné a pracovité lidi mezi námi povyšovat, méně schopné a méně pracovité upozaďovat. Říká se tomu cizím slovem – meritokracie. Meritokracie u nás musí fungovat, protože naším cílem je prosazení našeho politického programu – nikoli pár lidem umožnit „živit se politikou“.

V místních organizacích buďte otevření dalším schopným lidem. Ne že to založením organizace s předsedou XY a jeho pár věrnými skončí. Řada velkých stran na tomhle zkrachovala. Trikolóra musí být živý organismus. Čím početnější členstvo, tím větší vnitrostranická demokracie. Náš volební klíč i přímá volba krajských předsedů a další části Stanov – vnitrostranickou demokracii silně podporují. Naše struktura bude „volební“ – naše organizace budou jen tam, kde jsou všeobecné volby, aby každý zvolený funkcionář skládal okamžitě po volbách (dle Stanov) účty. Tedy obec, kraj a stát. Nejpozději za dva roky, vám takto složím účty i já, pokud budu dnes zvolen.

Když mluvím k vám, dovnitř hnutí – snažte se vždy vyvarovat útoků na ostatní strany a osobních útoků. Mluvme o nás, o našich odbornících v jednotlivých resortech, o našem programu. O tom, co slibujeme lidem. O tom, co budeme principiálně hájit. Politika typu „Franta je hrozný zloděj a nemorální člověk a … ehm, proto volte kdyžtak mě“ je nejen intelektuálně ubohá, ale hlavně nefunguje. Nechme takovou politiku našim konkurentům.

Nebuďte zapšklí a negativní. Řada našich soupeřů jsou sice pěkní a všeho schopní darebáci, ale nejsme poslední naděje pro národ ani chilialistické hnutí. Udržme si vtip a nadhled. Mějme dobrou náladu, vždyť stojíme na straně dobra. Udělejme, co je v našich silách.

Řeknu pár slov k týmu, který dnes kandiduje. V roce 2016 jsem začal objíždět republiku, zejména učitelé srdečně reagovali na moje články. Začali se okolo motat i různí politikové. Často jsem viděl, jak jim to za očima počítá a kalkuluje, co jim to může přinést nebo uškodit. Úplně jiný případ byla jedna zrzavá učitelka angličtiny ze základní školy z Olomouce. Viděla svět skoro stejně, měla chuť a elán. Oba jsme jako outsideři nějak zvládli primárky a pak výrazně uspěli u voličů. Když jdete nahoru, spousta lidí vás plácá po zádech, když jdete dolů – moc jich tam už ale není. Mně nikdy nevadí být klidně sám proti všem, když jsem přesvědčen, že hájím pravdu – ale nebýt sám je lepší. Zuzana Majerová byla po mém boku první.

Druhým koho chci zmínit je Norbert Hlaváček. Upřímně, potřebuji místopředsedu, který se bude věnovat zejména Trikolóře dovnitř. Sekretariátu. Potřebuji managera. Něco jako býval po založení ODS Petr Havlík. Moje pozice musí být politická a programová, nikoli kontrola sekretariátu – jak jim funguje databáze členů a jak účetní účtuje a řešit spory členů na Kladensku. Norbert je úspěšný starosta středně velké obce (vyhrál dvakrát), umí jednat s lidmi, promluvit, i řešit věci systémově. Hodně by mi to pomohlo.

Třetím kandidátem na místopředsedu je Jan Tesař z Jihlavy. Táta od 4 dětí, drobný úspěšný podnikatel, dosavadní krajský koordinátor Trikolóry na Vysočině. Jeho poměr pracovitosti a aktivity na jedné straně, a loajality a štábní kultury na straně druhé, patří v naší dosavadní regionální práci k silnému nadprůměru. A před pár minutami jsem mluvil o meritokracii.

V druhé části projevu mi dovolte se obrátit přímo k lidem.
Nejprve k vám mladým. Mládí sluší se vymezit vůči světu svých rodičů. Nebo možná ani tolik nesluší, ale bývá to tak na světě. Mládí sluší rebelie a odvaha. Když dnes někteří vaši vrstevníci poskakují v pátek (a i jindy) na náměstí – není to žádná rebelie. To po nich chce panel OSN, komise Evropské unie, polovina české vlády a pražský primátor. Chrání je u toho policie a vzývají novináři. Za mých mladých let jsme na to měli svazáky – mladý předvoj KSČ, kteří také poskakovali na manifestacích s mávátky a hesly, které předtím schválili Jakeš s Husákem. Být rebelem, dnes znamená podporovat Trikolóru. Konzervativismus je punk dneška.

K vám starším, co už něco pamatují, řeknu něco osobního. Jako student Přírodovědecké fakulty jsem demonstroval 17. listopadu 1989 na Národní třídě. Stejně jako většina mé generace – jsem chtěl svobodu a svobodné volby. Chtěl jsem říkat, co si myslím. Nechtěl jsem mluvit jinak doma a jinak na veřejnosti. Chtěl jsem za svůj život zodpovídat sám. Vystudoval jsem učitelský směr a šel učit – můj nástupní plat byl 10.200,-Kč – šel jsem v životě vlastní cestou.
Teď je mi padesát, mám čtyři děti, z toho dvě dospělé. Já se nechci dívat na stát, který se v jiné podobě zase vrací nazpátek. Kde vám určují, co smíte říkat – jaké menšiny a cizinci a názory jsou tabu. Kde už se zase pomalu jinak mluví doma a jinak ve škole. Kde jsou aktivní lidé – pomalu ubuzerovaní státem a jeho kontrolami. Kde pomatenci podporovaní vládou pěstují v Národních parcích kůrovce, aby se tento mohl šířit republikou. Kde hodně hloupých a líných studuje dvacet let pavědecké obory, místo, aby šli do práce – což by jim i společnosti pomohlo. Kde jsou genderové audity a v jeslích změny hraček, aby si holčičky nehrály s panenkama a neměly „stereotypy“. Kde se oslavuje filozofie „nemít děti“.

Nevím, zda moje síly a schopnosti budou stačit, ale jedno vám slíbím mohu – mluvím k vám otevřeně, z přesvědčení. Náš program myslíme vážně a budeme ho hájit. Je to program naděje pro Českou republiku!! My nechceme genderový audit, my chceme v našem programu třetí dítě do rodiny.

Závěrem bych chtěl oslovit i vás, nejstarší generaci. Generaci, která pro tuto republiku pracovala, vychovala děti a zanechala nám zemi, kterou nám může každý závidět. Bohatou, bezpečnou, českou. Nejde jen o to, že péče o starší lidi musí být výdajovou prioritou společnosti. Jde především o úctu, kterou musíme mít k našim předkům, k jejich moudrosti a lety prověřeným hodnotám. Společnost, která chce začínat v každé generaci odznovu – není společností. Je to anarchie. My stojíme na opačném břehu.

Vzpomněl jsem tu třicet let starou demonstraci v Listopadu. Člověk za desítky let leccos zapomene, v paměti zůstávají jen útržky a emoce. Moje asi nejsilnější je, když dav na Národní skandoval proti nastoupenému kordonu – „To je naše země.“ To platí i dnes. Je to vaše země – pojďte si jí vzít zpátky. To vy držíte republiku. Vy jste republika. Nikdo jiný než vy změnu neudělá. A změna je potřeba!!

Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost a za vaši podporu.


Kandidátský projev na předsedu
Mgr. Václav Klaus
28. září 2019, Brno