Nastal čas na zastřelení ministra vnitra Hamáčka?

Pan ministr vnitra Jan Hamáček se chce vyvinit z toho, že ministerstvo vnitra připravilo a prosazuje zákon, který reaguje (resp. implementuje) na rozsudek Soudního dvora EU v Lucemburku ze 14. května, který říká, že uprchlíci, kterým v domovské zemi hrozí pronásledování, nemohou být ze zemí Evropské unie vyhoštěni ani poté, co zde spáchají závažný trestný čin.

Tomio Okamura

Obviňuje mě z toho, že šířím lži a nenávist. Přitom lži a nenávist šíří dle mého hlubokého přesvědčení právě on (obranou nenávistné islámské ideologie a šířením nenávisti proti SPD tím, že ji podsouvá „předsudečnou nenávist“). Dokonce mi vyhrožuje, „že to tak nenechá“! Takováto výhrůžka ve mně implikuje obavu, že chce zneužít ministerstva vnitra k politickému boji proti mně a proti SPD. Věřím, že se nakonec nedorozumění vysvětlí a pan ministr vnitra Jan Hamáček se mi omluví za vše nepravdivé, co o mně šíří.

Ve svém vyjádření jsem vycházel ze dvou článků, které o tomto tématu vyšly. „Uprchlíci, kterým v domovské zemi hrozí pronásledování, nemohou být ze zemí Evropské unie vyhoštěni ani poté, co zde spáchají závažný trestný čin. V úterý to konstatoval Soudní dvůr EU, na nějž se obrátily soudy z Česka a Belgie s otázkou, zda vyhoštění neodporuje příslušným mezinárodním úmluvám,“ uvádí ČTK, kterou citoval server Aktuálně.cz

Schvaluje Hamáček vraždění Židů? Je antisemita?

„Soudní dvůr EU v Lucemburku v odůvodnění uvedl, že odepření či odejmutí práva na azyl nemá vliv na nárok na ochranu poskytovanou na základě Ženevské konvence či Listiny základních práv EU. Dokud tedy u azylanta panují důvodné obavy z pronásledování v zemi původu, musí se s ním zacházet jako s uprchlíkem nehledě na to, zda mu bylo postavení uprchlíka formálně přiznáno. Ani azylanti odsouzení za závažnou trestnou činnost proto nemohou být vyhoštěni do zemí, kde by jim hrozilo mučení či nelidské tresty,“ uvádí se dále v článku.

Dále jsem vycházel z článku na právnickém serveru https://www.ceska-justice.cz, v němž se praví, že „Česká republika zavede institut strpění cizinců ze třetích zemí na svém území. Reaguje tak na letošní rozhodnutí Soudního dvora EU, podle kterého se i cizinci, který není hoden azylu, musí přiznat práva uprchlíka a není možné ho vyhostit, ač představuje nebezpeční pro stát nebo byl odsouzen pro závažný zločin. Vyplývá to z novely azylového zákona, která byla předložena do připomínkového procesu. Institut strpění už má dlouhodobě ve své legislativě například Německo“.

V Důvodové zprávě k zákonu se uvádí, že úpravy v zákoně reagují právě na judikaturu Soudního dvora EU. Konkrétně se jedná o rozsudek Soudního dvora (velkého senátu ze dne 14. května 2019 ve spojených věcech C-391/16, C-77/17 a C-78/17.

Podle důvodové zprávy „NOVÉ ustanovení § 28 odst. 8 pak transponuje odstavec 6 čl. 14 kvalifikační směrnice, který přiznává osobám, které nejsou hodny udělení azylu či jim byl azyl odňat, určitá základní práva“.

V § 28 odst. 8 zákona se praví: „Cizinec, kterému nelze udělit azyl podle § 15 odst. 3 písm. c) nebo d), a cizinec, kterému byl odňat azyl podle § 17 odst. 1 písm. i) a j), je v případě, že by jinak splňoval důvody pro udělení nebo ponechání azylu, způsobilý k právům uvedeným v článcích 3, 4, 16, 22, 31, 32 a 33 mezinárodní smlouvy. Tento cizinec je oprávněn požádat o potvrzení o strpění na území podle § 78b, pokud doloží adresu místa hlášeného pobytu na území. Dobu strpění na území stanoví ministerstvo na dobu nezbytně nutnou a je oprávněno dobu strpění na území opakovaně prodlužovat. Ustanovení § 78d odst. 2 až 6 a § 79 odst. 5 se neuplatní“.

Takže se vracíme na začátek. A vidíme zde tedy, že pan ministr vnitra Jan Hamáček se chce vyvinit z toho, že ministerstvo vnitra připravilo a prosazuje zákon, který reaguje na rozsudek Soudního dvora EU v Lucemburku ze 14. května (resp. ho implementuje), který říká, že uprchlíci, kterým v domovské zemi hrozí pronásledování, nemohou být ze zemí Evropské unie vyhoštěni ani poté, co zde spáchají závažný trestný čin.

Také nevím, jak může Hamáček tvrdit, že Česká republika v rozsudku Evropského soudního dvora „uspěla“. Rozsudek Soudního dvora EU v Lucemburku ze 14. května, který říká, že uprchlíci, kterým v domovské zemi hrozí pronásledování, nemohou být ze zemí Evropské unie vyhoštěni ani poté, co zde spáchají závažný trestný čin, je podle Hamáčka úspěch? V neomarxistické zvrácené dialektice ČSSD, která podle mého názoru implicitně obhajuje teze, že svoboda je otroctví, vlastenectví je kolaborace, suverenita je poslouchání diktátu Bruselu a islám je náboženstvím míru a že islám má „nezastupitelnou a nevyčíslitelnou roli ve vývoji lidské společnosti“, to Hamáčkovo tvrzení asi logiku má…

Důvodem k soudnímu posouzení byly, jak informovala ČTK, žaloby azylantů v Česku a Belgii, jimž úřady odňaly postavení uprchlíka a chtěly je vyhostit. Takže zákaz vyhoštění imigrantů zločinců, kterým hrozí pronásledování, považuje Hamáček za „výhru“…

V onom rozsudku se totiž uvádí: „ Ze všech předchozích úvah vyplývá, že v režimu Ženevské úmluvy mohou být osoby nacházející se v jedné ze situací popsaných v čl. 14 odst. 4 a 5 směrnice 2011/95 na základě čl. 33 odst. 2 uvedené úmluvy navráceny nebo vyhoštěny do země jejich původu, a to i kdyby v ní byl ohrožen jejich život nebo jejich svoboda, kdežto na základě čl. 21 odst. 2 této směrnice nemohou být takovéto osoby navráceny, kdyby jim v důsledku navrácení hrozilo, že budou porušena jejich základní práva zakotvená v článku 4 a v čl. 19 odst. 2 Listiny. Vůči těmto osobám může být sice v dotyčném členském státě vydáno rozhodnutí o odnětí postavení uprchlíka ve smyslu čl. 2 písm. e) směrnice 2011/95 nebo rozhodnutí o nepřiznání takového postavení, avšak uvedené osoby v důsledku přijetí takových rozhodnutí nepřestanou být uprchlíky, jestliže splňují hmotněprávní podmínky pro to, aby mohly být považovány za uprchlíky ve smyslu čl. 2 písm. d) této směrnice ve spojení s ustanoveními kapitoly III této směrnice, a tedy článku 1 části A Ženevské úmluvy.“

V článku 19 Listiny základních práv EU, na který se rozsudek odvolává, se píše, že „Nikdo nesmí být vystěhován, vyhoštěn ani vydán do státu, v němž mu hrozí vážné nebezpečí, že by mohl být vystaven trestu smrti, mučení nebo jinému nelidskému či ponižujícímu zacházení anebo trestu“. Stejně tak v článku 4, na který se rozsudek rovněž odvolává, se uvádí: „Nikdo nesmí být mučen ani podroben nelidskému či ponižujícímu zacházení anebo trestu.“

Čili rozsudek Evropské unie zakazuje vyhošťování zločinců, kterým hrozí v jejich zemi pronásledování. A zákon předložený ministerstvem vnitra Jana Hamáčka toto implementuje!

Hamáček pak ve svém dopise dopouští faulu a používá argumentaci v tom smyslu, že zákon zpřísňuje udělení azylu. Já jsem se ale k otázce azylu vůbec nevyjadřoval! Já jsem kritizoval, že zločinec, který nemá právo na azyl či ho pozbyl, stále užívá ochrany našeho státu a ochrany některých jeho práv (v případě, že mu hrozí pronásledování)! My jsme samozřejmě ochotni části zákona, který zpřísňuje podmínky pro imigranty, podpořit. Já jsem se vyjadřoval pouze k té části, která implementuje to šílené rozhodnutí Soudního dvora EU, že imigranty zločince, kterým hrozí pronásledování, nelze vyhostit!

To tady budeme chránit kvůli Evropské unii a kvůli panu Hamáčkovi zloděje, násilníky a vrahy? Stát má povinnosti především ke svým vlastním občanům a má povinnost je chránit. Pokud někdo poruší naše zákony a zneužije a poplive naši pohostinnost, nemá tady co pohledávat. A že mu hrozí pronásledování? To si měl rozmyslet dřív, než zde začal páchat kriminalitu! Především takovéto rozhodnutí má být na národních státech a nikdo jiný nemá právo nám do toho mluvit. Vyzýváme českou vládu, aby toto rozhodnutí Evropské unie nerespektovala a my tyto věci v legislativě nepodpoříme!

Věřím, že se nakonec nedorozumění vysvětlí a pan ministr vnitra Jan Hamáček se mi omluví za vše nepravdivé, co o mně šíří.

Okamura:

Čtenář je inteligentní a sám posoudí. Titulek je výlučným právem editora. To pokud Okamura neví, tak dovolujeme dovzdělat. (Irina Vladivojna Zajceva).