VUML Michala Stehlíka

Děkan pražské Filozofické fakulty UK a agilní lidovec Michal Stehlík svým myšlením ustrnul někde v normalizačních časech, kdy jeho působiště proslulo jako kádrově prověřená fakulta. Jeho neslušný návrh spočívající v nabídce doučování dějepisu pro Tomia Okamuru a jeho hnutí SPD lze chápat jako nevydařený pokus o osobní agitku.

Jan Kopal

Ono je hezké ve stylu 50. let vzývat kultu Václava Havla a adorovat pozitiva Evropského eurosojuzu. Jenže akademik by měl respektovat, že existují také názory a práce kritické k Evropské unii a poukazují na myšlenkovou a personální provázanost s Třetí říší. Jen namátkou jmenujme knihy Znečištěný pramen, Skryté dějiny evropské integrace od roku 1918 do současnosti a Nacistické kořeny „bruselské EU“. Ale takové knihy pan děkan nečte, nezapadají do jeho ideového světa.

Děkan Stehlík evidentně usiluje o obnovu kdysi populárního VUMLu. Jen tentokráte bude maxismus-leninismus nahrazen europeismem-havlismem. Stále více se ukazuje, že tolerance názorových odpůrce ze strany havlistů se blíží úrovni kovaných marxistů z let normalizace. Tedy platí známé, že dějiny se opakují.

Též se zdá, že známá filmová hláška ze Svěrákova filmu Obecná škola by se dala aplikovat v drobné úpravě i na pana Stehlíka (Eda: Tati, pan Chroust je lidovec? Souček: Pan Chroust je blbec!)