Vladimir Vladimirovič Putin je rozhodujícím hráčem v Sýrii

Předmětem kritiky naprosté většiny západních médií i naprosté většiny politických elit je postup tureckého prezidenta Erdogana a také jeho amerického protějšku Trumpa v Sýrii. Prezident Trump nejprve opustil své dosavadní kurdské spojence ze Syrských demokratických sil, kteří byli jakýmsi kanónenfutrem Západu v boji proti Islámskému státu.

Jiří Paroubek

Kurdové v Sýrii bojovali ovšem také za své zájmy. Nepochybně by právě je čekal ze strany Islámského státu krutý, teroristický režim. A Kurdové mají v Sýrii, Turecku, Iráku i v Íránu jeden dlouhodobý cíl.

Myslet si, že třicetimilionový národ, který nemá vlastní stát, se myšlenky na něj vzdal, je pošetilé. Je potřeba také vidět, že kurdští bojovníci v Sýrii jsou i na vkus pragmatických Američanů poněkud silně levicově orientování. Zkrátka toto spojenectví nemohlo mít věčného trvání.

Trump je podroben kritice demokratů i významné části republikánů, kteří odsuzují jeho postup jako věrolomnost vůči spojencům. Čím více útoků na Trumpa v této věci ovšem bude, tím lépe pro něj. Ukazuje, že je schopen plnit své předvolební sliby, a sice stahovat americké vojáky z konfliktů ve světě, do kterých Spojeným státům v zásadě nic není.

A Evropská unie vlastně ani armádu nemá. Francouzští vojáci, kteří jsou na severu Sýrie, budou nejspíš evakuování s využitím ruských vojáků a jejich techniky. Prostě, ani Francouzi v Sýrii nemají co dělat.

Prezidentu Asádovi se tak otevřela možnost, ve spolupráci s prezidentem Putinem, dosáhnout velkého politického vítězství. Na kurdských územích Sýrie, které nyní obsazuje jeho armáda, je vítán jako zachránce. Zdá se, že dohoda mezi syrskou vládou a Kurdy vede k obnovení suverenity Sýrie na kurdských územích při zachování kurdské samosprávy ve většinově kurdských oblastech.

Také prezident Putin může být spokojen. Na severozápadě Sýrie sice ještě vegetují nějací proturečtí islamisté a Turecko nově zabírá pás území o šíři zhruba 30 km a o délce zhruba 100 km, ale dál se na syrském území už nedostalo. Mezi syrskými a tureckými vojáky stojí vojáci ruští.

Zdá se, že v tuto chvíli může být nejvíce spokojen ruský prezident Putin. Stává se suverénně nejvýznamnějším hráčem v Sýrii, jehož roli musí respektovat všechny strany konfliktu. Zdá se, že právě k dohodě mezi Putinem, Turky a samozřejmě syrskou vládou, která obnovila kontrolu nad další významnou částí státu, může dojít v několika měsících k nalezení definitivního mírového uspořádání.