Vláda nám krade až 230 hodin našeho času pokud podnikáme…

Děkuji pěkně. Já dneska nebudu vystupovat dlouho, svůj hlavní projev jsem přednesl už minulý týden. Přesto bych se zastavil u dvou věcí. Ta první věc je, možná jste zaznamenali čerstvou zprávu Světové banky nebo čerstvý žebříček Světové banky Doing Business, který zkoumá to, jak se v České republice daří nebo jaké podmínky pro podnikání v České republice vládnou. V tom žebříčku, který vyšel před pár dny, jsme skončili, co se týče podnikatelského prostředí, na 41. místě ze 190 sledovaných zemí.

Jan Skopeček

Když se podíváte na ten kompozitní ukazatel blíže, tak zjistíte, že v některých aspektech jsme nadprůměrní, to se týká zcela minimálních bariér třeba pro zahraniční obchod, když se podíváte na jiné podmínky, tak zjistíte, že jsme v některých podprůměrní a v některých dokonce na velmi tragickém místě. To tragické místo je např. doba, kterou podnikatel potřebuje pro to, aby získal stavební povolení. Tam jsme z těch 190 zemí někde kolem 140. místa, kde se můžeme srovnávat s Rwandou a podobnými zeměmi, co se týče složitosti vydávání stavebního povolení.

Ale to nicméně víme dlouhou dobu a to daňový balíček asi moc šanci změnit nemá, to je spíše na Ministerstvu pro místní rozvoj. Ale další věc, která už stojí za pozornost, je, i jak si stojíme v podmínkách pro založení podnikání, jinými slovy jakou administrativou musí projít člověk, který se rozhodne založit v České republice firmu a začít podnikat. V tomto ukazateli, dámy a pánové, jsme ze 190 zemí na 134. místě, jestli se nemýlím, za 130. místem ze 190 zemí, co se týče založení podnikání. To je věc, která podle mého názoru by nás měla bouchnout do očí, jestli ze 190 zemí včetně zemí rozvojových si ve složitosti založení firmy v České republice stojíme na takovémto místě, tak se ptejme sami sebe, jak motivujeme lidi k tomu, aby zakládali v České republice firmy.

Další součást toho kompozitního ukazatele je i složitost a výše daní. Tam už nejsme na tragickém místě jako u stavebního povolení nebo u zakládání firmy, ale pohybujeme se na příčce 54. ze 190 zemí, 53. nebo 54. To je rovněž podprůměrné číslo, i když celkově jsme 41. To znamená, že ani složitost daňového prostředí a výše daní nám nepomáhá v tom, abychom se v tom ukazateli posunovali výše. Mimo jiné nás přeskočilo na 40. místě Polsko, země, se kterou se bezesporu můžeme srovnávat.

A není jakýkoli důvod, vždycky jsme v tom potransformačním období byli před Polskem, co se týče nějaké ekonomické výkonnosti. V posledních letech už to neplatí, ale není žádný důvod, abychom zrovna s Polskem nesoutěžili o to přeskočit právě zemi, se kterou se podle mě v řadě ukazatelů můžeme srovnávat. Čili složitost a výše daní 54. pořadí ze 190 zemí, sráží nás to v tom celkovém žebříčku o několik příček níže. Kdyby daňové prostředí bylo přijatelnější, tak jsme tu 41. pozici mohli vytáhnout někam líp. Ten žebříček se konstruuje celé roky a daňová oblast, složitost daní a výše daní patří dlouhodobě celá léta mezi tu část ukazatele, která nám komplikuje to umístění, komplikuje nám šanci umístit se v tom žebříčku Doing Business na vyšších příčkách.

Já bych ten žebříček samozřejmě nijak nepřeceňoval, má svoji metodiku, můžeme se o tom dlouze bavit, ale bezesporu když se investor nebo nějaký podnikatel rozhoduje, tak než aby trávil čas nějakými složitějšími analýzami, které třeba můžou přijít v nějaké druhé, třetí fázi, tak se bezesporu dívá i na tyto zjednodušující žebříčky. A pokud prostě vidí před Českou republikou Polsko a hledá zemi v tomto regionu, kde by investoval, kde by chtěl začít podnikat, a ten žebříček mu nabídne Polsko na lepším místě, tak bezesporu se ten člověk bude orientovat spíše na to Polsko a tu druhou a třetí analýzu si primárně udělá o tom Polsku spíše, než o České republice. A já myslím, že to je škoda, že je škoda, že složitost daňového prostředí nás dlouhodobě táhne v tomto žebříčku spolu, jak už jsem říkal, se složitostí stavebního řízení a se složitostí zahájení nebo založení firmy směrem dolů.

No a odpovědí vlády České republiky na tento žebříček a na toto nelichotivé umístění, co se týče našeho daňového prostředí, tak odpovědí vlády není snižování daní, není rušení některých zbytečných daní, není zjednodušování daňového systému, ale odpovědí vlády na toto nelichotivé číslo je daňový balíček, který nejenom že daně nezjednodušuje, ale který daně dále zvyšuje, což znamená, že se pravděpodobně v těch dalších letech pořadí v tom žebříčku nezmění.

Když se podíváte na jeden ukazatel, který v rámci sestavování žebříčku Světová banka analyzuje a řeší, tak je to počet hodin, které musí průměrná středně velká firma v dané zemi trávit plněním daňových povinností, tzn. vyplňováním daňového přiznání, počítáním daní, platbou daní. A když se podíváte na počet hodin, které musí za rok strávit, tak je to stále více jak 200 hodin, jestli se nemýlím, tak 230. Oproti minulému roku, kdy Světová banka počítala stejný ukazatel, tak jsme se nezlepšili v tomto ukazateli ani o hodinu. Jak loni, tak letos musí průměrně velká firma trávit 230 hodin daňovou administrativou, daňovými povinnostmi.

Je tedy zcela zřejmé, na co by se současná vláda měla zaměřit, co by měla dělat. Určitě to není zvyšování daní, určitě je to spíše snaha některé daně zrušit. My už jsme tady opakovaně předkládali zrušení silniční daně, zrušení daně z nabytí nemovitosti, které nejsou z toho fiskálního hlediska těmi nejdůležitějšími daněmi, co se týče jejich výnosů, příjmů do státního rozpočtu, ale přesto komplikují život našim spoluobčanům a podnikatelům. Ale místo toho, abychom se v žebříčku posouvali vzhůru, tak se díky této vládě budeme propadat směrem dolů.

Druhou věc, o které jsem se chtěl zmínit, je složená daňová kvóta. To platí zejména pro kolegy z hnutí ANO. Věřte, nebo nevěřte, ale můžete si to ověřit v nejrůznějších učebnicích daňové teorie, složená daňová kvóta je skutečně nejpřesnějším ukazatelem, který měří daňové břemeno v kterékoli zemi. Ve chvíli, kdy složená daňová kvóta roste, tak je zřejmé, že roste daňové břemeno, které se v té dané zemi uvaluje na občany a firmy, když složená daňová kvóta klesá, tak to znamená, že se snižuje daňové břemeno, které je uvalováno na občany a firmy.

Čili když pan předseda Poslanecké sněmovny, váš spolustraník, říká, že má-li vzrůst v příštím roce daňová kvóta z 35,2 na 35,9, že to však automaticky neznamená vyšší daňové zatížení, jak zkouší tvrdit opozice, tak prostě nemá pravdu a mýlí se, protože složená daňová kvóta měří daňové břemeno. Není to žádná politická teze, není to žádný politický bič, kterým bychom vás chtěli mlátit, je to prostě jasný ukazatel, který se v daňové teorii používá. Váš pan kolega zvyšování složené daňové kvóty vysvětlil, že to říká to, že se zlepšuje efektivita výběru daní. Ale složená daňová kvóta s efektivitou výběru daní nemá nic společného.

Pokud bychom chtěli měřit efektivitu výběru daní, tak na straně státu bychom ji museli měřit a ptát se, kolik nákladů, jaký objem nákladů musí stát vynaložit na to, aby získal jednu korunu daňových příjmů. Můžeme se bavit o tom, jestli při dnešním obrovském růstu daňových příjmů z roku na rok skutečně daňová efektivita neroste, protože náklady Finanční správy mohou růst pomaleji a já vám klidně podepíšu, že takto relativně se efektivita výběru daní může zvyšovat, ale o tom skutečně nic neříká složená daňová kvóta.

To bychom se museli podívat na náklady státu, na to, jakým způsobem vybírá daně, podívat se na objem vybraných daní, srovnat náklady na Finanční správu, udělat časovou řadu v rámci několika let a říci si, jestli stát dokáže vybírat více daní třeba se stejným objemem úředníků, se stejným objemem nákladů na Finanční správu. Samozřejmě ani efektivita na straně těch, co ty daně platí, tak rovněž nejde mluvit s rostoucí složenou daňovou kvótou o nějaké větší efektivitě. Efektivita na straně daňového poplatníka, co se týče plnění daňových povinností, to je právě třeba ten ukazatel počtu hodin, které podnikatel musí trávit tím, než vyplní daňové přiznání a než se vypořádá s veškerou daňovou administrativou.

Váš pan kolega při té argumentaci říkal, že složená daňová kvóta je prostý zlomek vyjadřující poměr daňových výnosů k hrubému domácímu produktu, což má pravdu, a dodává, že se tedy může měnit ve chvíli, kdy roste jmenoval nebo čitatel, nebo mohou růst oba, nebo jenom jmenovatel a čitatel může zůstat stabilní. To všechno je pravda, ale jestliže žijeme v období ekonomického růstu a HDP je ve spodní části zlomku a hrubý domácí produkt poměrně rychle roste a vám přesto roste i celá složená daňová kvóta, tak to znamená, že vybíráte a vytaháváte z kapes daňových poplatníků ještě více peněz, než roste samotná ekonomika.

Čili tímto argumentem, tímto popisem toho zlomku se pan předseda Poslanecké sněmovny usvědčil z toho, že vlastně říká, že tato vláda zatěžuje daňové poplatníky větším tempem, než roste samotný hrubý domácí produkt. Já bych byl schopen pochopit tuto argumentaci ve chvíli, kdy by se hnutí ANO bránilo zvyšující se daňové kvótě z titulu toho, že klesne hrubý domácí produkt. (K poslanci hovoří mimo mikrofon ministryně financí.) Pardon, paní poslankyně? (Ministryně financí upřesňuje, že je ministryně, nikoliv poslankyně.) Ano, pardon. Paní ministryně, přeslechl jsem vaši poznámku.

K daňové kvótě. Takže bych pochopil tuto argumentaci ve chvíli, kdy bychom byli v recesi, kdy by hrubý domácí produkt, ta dolní část toho zlomku klesala, pak by složená daňová kvóta rostla i bez toho, že byste museli vybrat byť jednu korunu na daních meziročně víc. Pak bych pochopil argumentaci toho, že to je zlomkem a že to je recesí a že vy neuděláte nic s tím, že ekonomika prostě z roku na rok klesá a že díky tomu poklesu HDP, který je v dolní části zlomku, se celý ten ukazatel zvyšuje, aniž byste vybrali o korunu vyšší daně.

Ale to se neděje. My žijeme v situaci, kdy hrubý domácí produkt roste, a to, že součástí růstu hrubého domácího produktu je, že vedle toho roste i složená daňová kvóta, ukazuje na to, že zkrátka daňové inkaso roste ještě rychleji než samotná ekonomika, což je důkaz toho, že je to vaše práce, že je to vaše zvýšení daní, že je to váš růst daňového břemene, ze kterého se zkrátka nevymluvíte.

Takže jenom prosím, když používáme ukazatele, jako je složená daňová kvóta, tak skutečně o nich mluvme se znalostí věci, skutečně používejme pravdivé popisy, pravdivé analýzy, které z ní vycházejí a pokud složená daňová kvóta roste, věřte, že tomu bylo tak vždycky a bude tomu i v budoucnosti, že roste-li složená daňová kvóta, že to znamená, že z ekonomiky zkrátka vybíráte relativně čím dál tím víc peněz, berete je ze soukromého efektivnějšího sektoru a chcete je přerozdělovat v tom méně efektivním veřejném. Je to jednoduchá logika a z toho se skutečně nevymluvíte.


Projev na 36. schůzi Poslanecké sněmovny 30. října 2019 k návrhu zákona v oblasti daní v souvislosti se zvyšováním příjmů veřejných rozpočtů