Socialismus jako atrakce z lunaparku

S blížícím se 30. výročím sametové (pseudo)revoluce přibývá akcí a retrovýletů do časů totality. Orwellovsky se do minulosti promítají politické boje dneška. Zajímavé je, že většina dnešních erudovaných „znalců“ totality v listopadu 1989 v lepším případě tahala kačera, v tom horším ještě nebyla na světě.

Jan Kopal

Jejich poznatky bez osobního prožitku se tudíž nejvíce opírají o archivy Stb, které byly utvářeny ideovou optikou zarputilých stoupenců a obhájců komunistického režimu. Dnešní znalci tento pohled jen otočili o 180 stupňů a výsledkem je pokřivený ideový obraz.

Každodennost minulého režimu se smrskla na obligátní frontu na banány, spartakiádní momentky a divné relikvie v podobě skládaného toaletního papíru a bytových dekorací. Socik tak frčí na retrovlně v podobě pouťové atrakce. Jistě, tehdejší centralizovaný trh přinášel řadu podivností, ale takové najdeme i v dnešní době. Jak se asi naši potomci budou jednou dívat na posrávací kalhoty, vychytávky hipsterů a dredatých týpků, na kota packového či fialová saka podnikatelů z 90. let a tehdy též oblíbených a všudypřítomných šusťákových souprav?

Paradoxně jsou ale věci, které nás s předlistopadovými poměry výrazně spojují a přibližují. Stále více se v naší společnosti kádruje, dohlíží na správné uvědomění a politický profil. Novodobí svazáci z pražské kavárny se činní a pšenka kvete novodobým udavačům. Kdo zpochybňuje vedoucí úlohu Bruselu a Eurosojuzu, tak je primárně podezřelý.

A pokud k tomu ještě nepřísahá a neslibuje doživotní věrnost na současnému demoliberalnímu režimu, tak musí být zaručeně zakuklený Putinův agent a ruský troll. Zase platí osvědčené komunistické heslo, že kdo nejde s námi, jde proti nám.

Tak co se tady vlastně za těch 30 let změnilo? Myslím, že těch důvodů ke slavení zase tolik nebude. Spíš k přemýšlení a zamyšlení.