Vadim Petrov dostal metál od Putina

Tak prý skladatel Vadim Petrov dostal metál od Putina. To zas bude jekot… A zejména kvůli jeho synovi (téhož jména), který je od 2019 členem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.

Tomáš Tyl | foto: archív autora

Ovšem, kam běží kremelský šváb a Putinův slouha ihned poté, co si přečte „Ambasáda upozornila, že Petrov je potomkem ruských emigrantů a pochází z ruského šlechtického rodu Repninů-Repninských.“?! Da, da! Do svojej knigovnice! A ja mam balšoj a pěkgnu knigovnicu!

Protože my, proškolení ruští špyjóni, kteří jsme za vlastní jeli v roce 2004 na naše velvyslanectví v Moskvě a tam týden pobyli, páč jsme tam měli dobrého kamaráda, který nás pozval (a nejel jsem tam sám, ale dotyčnou dámu nebudu dyškreditýrovat), jsme se dokonce v Moskvě dostali do knigkupectví a tam jsem pobral všechnu zajímavou genealogickou a heraldickou literaturu, co se mi zdála jako přínosná. (jo, měl jsem pak strach, zda to není pro let přes váhu… a ty těžší jsem tam musel nechat). Da, byl to obchod i se suvenýry u Rudého náměstí a tudíž určitě jen Putinova propaganda. A ten přínos se teď zúročil! Kdo to je rod Repninů-Repninských?!

No, hele, řeknu to asi tak – koukl jsem do toho, nafotil jsem to pro Ladislav Kolackovsky, který z toho jistě udělá jeden ze svých skvělých blogísků, ale už jen letmo koukám – samá bitva, samej generál, knížecí stav… poslechnou, David Klíma, co mi to ondýno psali, že nemůžu jen tak napsat na jejich profil „turkobijec“ (u Starhemberga), bo z toho budou mít zas stranický popotahovačky?! Se kouknou, jak blbě mohli dopadnout, kdyby se narodili do knížecí rodiny Repninů-Repninských. Feudalismus, knížectví větší než naše republika, samej mužik, sem tam bitva (často proti našim spojencům, ať chtěným či nechtěným!), pak plesk, revoluce, emigrace… a dneska?! Medajla vod Putina! To teda nevím, to si pan skladatel Vadim Petrov slízne – pamatujou na Nogavicu!

Jak kdyby nestačilo, že mu Zeman dal Medaili Za zásluhy I. stupně v roce 2018. Ostatně, ten životopis je vůbec – takový nějak divně pracovitý, vůbec neprogresivní a nevidím ani jeden „Opus O blahu Unie“! – viz: ZDE.

Jen tak mimochodem – „Raketový nástup této školy se odrazil také v tom, že podle ní vznikla škola v Bratislavě, Plzni, originální učební osnovy a plány pronikly do škol v Budapešti, Berlíně a v rakouskému Grazu. Až v roce 1990 získal souhlas dědiců Jaroslava Ježka k přejmenování školy, která nyní nese název Konzervatoř Jaroslava Ježka. Z Konzervatoře JJ vzešla celá řada českých novodobých umělců populární hudby.“ – velmi mi to připomíná životní osud našeho přítele a člena Rytířský řád svatého Václava – EOSW prof. Zlatko Stahuljaka – „prvi predsjednik Hrvatsko-češkog društva i prvi hrvatski veleposlanik u Češkoj“. Nyní již 86letého…

Tolik skvělých lidí máme, co poctivě pracovali, byli skutečnými umělci a dnes – kdo je ocení dnes? Zeman a Putin. Zatímco média tleskají těm, co za odejití ze sálu dostanou cenu „za mimořádné zásluhy v boji za lidská práva a občanské svobody, národní nezávislost, suverenitu a demokracii.“, i když zpívají texty jako „Mrdám tě, narvu ti ho, čubko, do kundy, seš děvka a všichni to ví, kouříš mě, nastříkám ti to na kozy, nic jinýho si ani nezasloužíš“ – děkujeme, mistře Bango!

Tak, tady máte ukázku z knigovničkij kremelskégo švába.

* * *

P.S.: Nevím proč a líbějí mi vodpustit, ale nějak mne to svedlo k velice podvratné knize „Dobrý voják Švejk“:
„A co jste tam dělal?“
„Rozmlouval s vojáky.“
Nový velice významný pohled četnického strážmistra na personál.
„A o čem jste kupříkladu rozmlouval a na co jste se jich tázal?“
„Ptal jsem se jich, od jakého jsou pluku a kam jedou.“
„Výborně. A neptal jste se jich, kolik mužstva má kupříkladu pluk a jak se rozděluje?“
„To jsem se neptal, poněvadž to už dávno vím nazpaměť.“
„Vy jste tedy dokonale informován o složení našeho vojska?“
„Zajisté, pane strážmistře.“
A poslední trumf vyhodil strážmistr, vítězoslavné rozhlížeje se na své četníky: „Umíte rusky?“
„Neumím.“
Strážmistr pokynul závodčímu, a když oba vyšli do vedlejší komnaty, strážmistr s nadšením úplného svého vítězství a jistoty prohlásil, mna si ruce: „Slyšeli to? Neumí rusky! Chlap všemi mastmi mazaná! Všechno přiznal, až to nejdůležitější nepřiznal. Zítra ho budeme lifrovat do Písku, k panu okresnímu. Kriminalistika záleží na chytrostí a vlídnosti. Viděli to, jak jsem ho utopil přívalem otázek. Kdo by si to byl o něm myslel. Vypadá tak pitomě a hloupě, ale na takové lidi se právě musí zchytra. Ted ho někam usaďte a já půjdu sepsat o tom protokol.“

„Je to ale rafinovanost od něho,“ hlasem plným nadšení řekl strážmistr, „dělá, jako by se ho to netýkalo. A přece ví, že bude zastřelen. Takového člověka si musíme vážit, třeba je náš nepřítel. Takový člověk jde na jistou smrt. Nevím, jestli bychom to dovedli my. Třebas bychom zakolísali, popustili. Ale on klidně sedí a říká: ,Máte tady hezky teploučko a kamna vám nekouřejí: To jsou, pane závodčí, povahy. K tomu je třeba ocelových nervů u takového člověka, sebezapírání, tvrdostí a nadšení. Kdyby bylo v Rakousku takové nadšení… ale nechme toho raději. I u nás jsou nadšenci. Četli v Národní politice o tom obrlajtnantovi Bergrovi od dělostřelectva, který si vylezl na vysokou jedli a zřídil si tam na větvi beobachtungspunkt? Jak naši ustoupili, a on už nemohl slézt, jinak by byl upadl do zajetí. Tak čekal, až naši zas nepřítele zaženou, a celých čtrnáct dní to trvalo, než se toho dočkal. Celých čtrnáct dní byl nahoře na stromě, a aby nezemřel hlady, ohlodal celý vršek a živil se větvičkami a jehličím. A když naši přišli, byl tak zesláblý, že se už nemohl na stromě udržet, spadl dolů a zabil se, Byl po smrti vyznamenán zlatou záslužnou medailí za chrabrost.“

Nu, a jak se vám v Čechách líbí?“
„Mně se všude v Čechách líbí,“ odpověděl Švejk, „na svej cestě našel jsem všude velice dobrý lidi.“
Strážmistr přitakal hlavou: „U nás je lid velice dobrý a milý. Nějaká ta krádež nebo rvačka, to nepadá na váhu. Jsem zde již patnáct let, a když to vypočítám, přijde na jeden rok asi tři čtvrtiny jedné vraždy.“
„To myslíte nedokonalou vraždu?“ otázal se Švejk.
„Nikoliv, to já nemyslím. Za patnáct let vyšetřovali jsme jenom jedenáct vražd. Loupežných z nich bylo pět a šest ostatních, takových obyčejných, které za moc nestojí.“
Strážmistr se odmlčel a přešel opět ku své vyslýchací metodě: „A co jste chtěl dělat v Budějovicích?“
„Nastoupit službu u 91. regimentu.“
Strážmistr vyzval Švejka, aby šel zas na strážnici, a rychle, aby nezapomněl, připsal do svého raportu na okresní četnické velitelství v Písku: „Ovládaje dokonale český jazyk, chtěl se v Českých Budějovicích pokusit vstoupit do 91. pěšího pluku.“

„Všem četnickým stanicím se přísné ukládá, aby s nesmírně zvýšenou pozorností sledovaly všechny osoby procházející jich rajónem. Přesunutí našich vojsk ve východní Haliči dalo původ k tomu, že některé ruské vojenské části; překročivše Karpaty, zaujaly pozice ve vnitrozemí naší říše, čímž fronta byla přesunuta hlouběji k západu mocnářství. Tato nová situace umožnila ruským vyzvědačům, při pohyblivosti fronty, vniknutí hlouběji do území našeho mocnářství, zejména do Slezska i Moravy, odkud dle důvěrných zpráv velké množství ruských vyzvědačů odebralo se do Čech. Je zjištěno, že mezi nimi jest mnoho ruských Čechů, vychovaných ve vysokých štábních vojenských školách Ruska, kteří ovládajíce dokonale český jazyk, jeví se býti zvláště nebezpečnými vyzvědači, neboť oni mohou a jisté provedou i mezi českým obyvatelstvem velezrádnou propagandu. Zemské velitelstvo nařizuje proto zadržet všechny podezřelé a zejména zvýšiti bedlivost v těch místech, kde v blízkostí nalézají se posádky, vojenská střediska a stanice s projíždějícími vojenskými vlaky. Zadržené podrobiti okamžité prohlídce a dopraviti k další instanci.“

Na zemském četnickém velitelství v Praze nestačili je rozmnožovat a rozesílat.
Byly tu:
Nařízení o kontrole smýšlení místního obyvatelstva.
Návod, jak sledovat v rozmluvách s místním obyvatelstvem, jaký vliv mají na jeho smýšlení zprávy z bojiště.
Dotazník o tom, jak se chová místní obyvatelstvo k vypsaným válečným půjčkám a sbírkám. Dotazník o náladě mezi odvedenými a těmi, kteří mají být odvedeni.
Dotazník o náladě mezi členy místní samosprávy a inteligenty.
Nařízení o bezodkladném zjištění, z jakých politických stran se skládá místní obyvatelstvo, jak silné jsou jednotlivé politické strany.
Nařízení o kontrole činnosti předáků místních politických stran a zjištění stupně loajality určitých politických stran, zastoupených mezi místním obyvatelstvem.
Dotazník o tom, jaké noviny, časopisy a brožurky docházejí do rajónu četnické stanice. Instrukce týkající se zjištění, s kým stýkají se osoby podezřelé z neloajálnosti, v čem jeví se jich neloajálnost.
Instrukce týkající se toho, jak získati z místního obyvatelstva placených donašečů a informátorů. Instrukce pro placené informátory z místního obyvatelstva, začíslené na službě při četnické stanici.
Každý den přinášel nové instrukce, návody, dotazníky a nařízení. Zaplaven tou spoustou vynálezů rakouského ministerstva vnitra, strážmistr Flanderka měl ohromnou spoustu restů a dotazníky zodpovídal stereotypně, že je u něho všechno v pořádku a loajalita že je mezi místním obyvatelstvem stupnice Ia.
Rakouské ministerstvo vnitra vynalezlo pro loajalitu a neochvějnost k mocnářství tyto stupnice: Ia, Ib, Ic-IIa, IIb, IIc-IIIa, IIIb, IIIc-Na, IVb, IVc. Tahle poslední římská čtverka znamenala ve spojení s a velezrádce a provaz, s b internovat, s c pozorovat a zavřít.
Ve stolku četnického strážmistra nalézaly se všemožné tiskopisy a rejstříky. Vláda chtěla vědět o každém občanu, co si o ní myslí.“

* * *

Takže tady místopřísežně prohlašuju, že nádraží fotografovat umím. Protože se nehejbá… Já jen doufám, že si elf Kartous už naproti zřídil beobachtungspunkt a že soudruzi z Člověka v plísni díky státním dotacím na té jedli neumrznou.

No a jinak – gratuluji Vadim Petrov a jsem si jist, že z mnou dodaných materiálů vytvoří Dr. Ladislav Kolackovsky další z jeho skvělých blogů. Výběr z podkladů – zde: