Čtvrteční glosy 21. 11. 2019

Hlavně detaily mají vysokou vypovídací hodnotu. Při kladení věnců k výročí 17. listopadu stála za předsedou senátu Kuberou ochranka – svět se holt změnil v bezpečnější místo k životu.

Miroslav Macek

A máme tady další, v průběhu desetiletí asi stopadesáté šesté docházení ropy, tentokrát v podání Vladimíra Špidly:
Ukazuje se, že docházejí některé suroviny. Notorický případ jsou fosilní paliva, kdy alespoň u ropy to vypadá, že jsme na vrcholu, a samozřejmě to ještě může delší dobu fungovat, ale v zásadě jsme už dosáhli určitého limitu.

Vadim Petrov na facebooku:
Honza Herzmann říká u Štrunce dobrou myšlenku k tomu, proč zhruba milion lidí lituje pádu komunismu: „Byli mladí, život byl tehdy jednodušší. Sice něco dělat nesměli, ale zároveň toho ani moc dělat nemuseli.
Petr Pithart v rozhovoru s Jičínským a Klausem na ČT litoval ty, kteří na ten vlak svobody čekali na nástupišti, a když pak přijel, byl tak rychlý, že se leckomu nepovedlo nastoupit a to že je chyba polistopadového vývoje. Na což samozřejmě zareagoval Klaus s tím, že byla chyba na nástupišti jen čekat.
Nechci vést debatu o tom, že každému se naskočit nepovede, že někteří naskočili blbě, pointa je v tom, že za těch komunistů byl život vlastně dost jednoduchý.
Tolik lidí, kterým bylo co závidět, moc nebylo. My mladší jsme měli sex a vztahy, ti starší chaty a chalupy. Nadávání na komunisty a Rusáky nás spojovalo, občas moře v Jugoslávii, když jsem měli štěstí a dostali jsme příslib a výjezdní doložku…říkali jsme, kdybychom mohli, kdybychom vlezli do strany, ale my nechceme, my máme morálku.
…a pak jel ten vlak, někdo naskočil, někdo blbě, někdo čekal, že za tu morálku dostane VIP jízdenku nebo alespoň sedadlo u okna podle zásluh…ale ten vlak nebyl nějaká místní lokálka, byl mezinárodní a tak si to jen svištěl.
Jo, hodně lidí má pocit, že jim ujel vlak. Prý si ho komouši a estébáci vypravili sami pro sebe.