Proč se má Česko po zuby ozbrojit?

Na včerejším velitelském shromáždění Armády České republiky se přítomní vrcholní politici státu a armádní špičky, shodli, jak to eufemisticky vyjádřili, na „potřebě modernizace armády“. Modernizace armády znamená ovšem jediné.

Jiří Paroubek | reprofoto z mediální žumpy ČT24

Vynakládat ohromné finanční prostředky na nákup drahé vojenské techniky a technologií, proti neznámému nepříteli.
Pokud je uváděno jako největší současné nebezpečí mezinárodní terorismus, těžko budou k jeho eliminaci použity například americké vrtulníky od společnosti Bell Helicopter za téměř 15 mld. Kč.

Anebo nové radary s Izraele za téměř 3 mld. Kč. Anebo dva nové letouny CASA ze Španělska. Doufejme, že armáda tentokrát bude mít po jejich nákupu kam tyto letouny umístit. Po posledním nákupu letounů CASA před lety, neměla armáda k dispozici pro jejich uschování ani dostatečně dlouhé haly. Připomínám, že celá věc minulého nákupu letounů CASA se ještě řeší s bývalou ministryní obrany Parkanovou stále u soudu…

V příštím roce se očekávají podpisy řady dalších smluv na dodání bojové techniky v řádech desítek miliard korun. Bude to v prvé řadě smlouva na dodávky pásových bojových vozidel pěchoty. Další velké peníze půjdou na nákup nových děl, či protiletadlového komplexu Shorat. Nebo na nákup systému řízení palby. A to ještě zdaleka není všechno. Armáda chce budovat kybernetické síly, vytvořit výsadkový pluk a prapor bezpilotních systémů, tedy vlastně dronů.

To, že chce nové zbraně náčelník generálního štábu, se dá plně pochopit. Každá armáda vždycky touží po nových zbraních. Je jen škoda, že Česko si nemůže vzít příklad z Kostariky, která armádu kdysi zrušila. Nejen, že Kostarika šetří ohromně vysoké částky za provoz a vybavení své armády. Je zřejmé i díky tomu ekonomicky nejstabilizovanější zemí zřejmě celé Latinské Ameriky. Jde také o to, že na rozdíl od jiných jihoamerických zemí, se Kostarice vždy vyhýbaly vojenské převraty. Berme tedy jako fakt, že každá armáda bude požadovat novou výzbroj. Cítí se přitom silně podpořena nesmyslným stanoviskem amerického prezidenta Trumpa, který se dožaduje, aby jednotlivé členské země NATO vynakládaly na svou obranu 2% z HDP. A to jsou opravdu obludné částky v případě Česka v rozsahu cca 100 mld. Kč. Špatné bylo, že prezident Zeman s tímto principem 2 % z HDP na obranu souhlasil před několika lety, a to na základě mandátu Sobotkovy vlády, na summitu NATO v Irsku.

Otázka zní, proti komu vlastně zbrojit. Čína je daleko, neprojevuje žádné agresivní sklony a brání si jen poměrně úzký perimetr svých zájmů v Jihočínském moři, což lze pochopit. A jak to vypadá, Čína se dokáže dohodnout na využití potenciálu tohoto moře i se svými sousedy. Ostatně, co je nám do nějakého sporu na druhém konci světa? Jednoduchá odpověď: nic.

Rusko, které je účelově představiteli NATO i řadou politiků Západu považováno za hrozbu, je z hlediska obrovského potenciálu NATO jen papírovým tygrem. Ruská armáda, a její velení, předvedla sice úžasnou schopnost řešit složitou vojenskou situaci například v Sýrii, ale je otázkou zda tyto zkušenosti jsou použitelné jinde. Vojenský potenciál Ruska je sice velmi silný, ale pokud jde o rozpočtové možnosti Ruska a zemí NATO, tak ty jsou zcela nesrovnatelné. Spojené státy vydávají na vojenské účely desetkrát tolik co Rusko. Francie a Velká Británie mají zhruba shodné rozpočty na vojenské účely jako Rusko. Samotní Němci se brání, aby museli navýšit své vojenské výdaje podle představ amerického prezidenta nebo spíše amerických zbrojařských koncernů. Pokud Němci, ač jistě neradi, ustoupí tomuto nátlaku, budou mít vkrátku silnější vojenský potenciál nežli Rusko, jeden z vítězů II. světové války… Bylo by to zcela absurdní.

Prezident a předseda vlády včera popouštěli své fantazii, pokud jde o vyzbrojování české armády, uzdu. A nejen to, také pokud jde o účast armády v zahraničních misích. I ta stojí daňové poplatníky pěkné peníze. Na místě je klást si v této souvislosti otázky tohoto typu:

1) Proč všechny velké armádní zakázky neprocházely mezinárodními tendry tak, aby bylo dosaženo co nejrozumnějších cen?

2) Zda je vůbec možné a realistické, aby se maximálně zvýšil podíl českých zbrojařských firem na těchto zakázkách. Prezident i premiér jistě ví, že jimi naznačená hranice „alespoň 30%“ podílů českých zbrojovek na zakázkách pro armádu je zatím chiméra.

3) K čemu slouží, kromě vyhazování peněz, účast české armády v zahraničních vojenských misích, zejména v Afghánistánu a také v Mali. Bylo by možná dobré se pokusit alespoň zformulovat smysl a cíl intervence Afghánistánu. A porovnat takto formulované cíle, které byly formulovány kdysi dávno při vstupu spojeneckých armád do Afghánistánu. Jistě nejen mě se zdá, že oběti čtrnácti českých vojáků v rámci afghánské mise jsou zcela zbytečné.

Zákon zachování hmoty platí, bohužel, i ve státním rozpočtu. Jinak řečeno, pokud budou k dispozici určité, více nebo méně omezené zdroje státního rozpočtu bude se muset vláda brzo rozhodnout, čemu dá přednost. Zda razantnímu navyšování výdajů na armádu, vyšším penzím důchodců anebo navýšení výdajů v sociální oblasti, ve školství či jinde, kde to není vyhazováním peněz.