Dojde i na pomník pro K. H. Franka?

Asi by se i v životopisu K. H. Franka našlo něco, na základě čeho by se dalo usoudit, že tento muž, původním povoláním knihkupec z Karlových Varů, jenž se jako významný činitel Sudetoněmecké strany aktivně podílel v roce 1938 na rozbití čs.státu, měl vlastně krásný vztah k českému národu a zejména k matičce Praze.

Jiří Paroubek | reprofoto z mediální žumpy ČT24

A takové drobné detaily jako je vyvraždění mužského obyvatelstva Lidic, deportování žen z Lidic do koncentračních táborů, likvidace části lidických dětí v plynové komoře a předání germánsky vypadajících dětí na převýchovu do nacistických rodin, na čemž se aktivně podílel, jsou vlastně jen drobnými detaily.

To, že se K. H. Frank podílel na teroru vůči českému obyvatelstvu měrou vrchovatou, je zřejmé každému inteligentními gymnazistovi. Ale určitě tu a tam udělal Frank i nějaký dobrý skutek… Třeba poděkoval české kuchařce za výborně připravený moučník apod. A možná, že časem nějaký historizující idiot přijde také na to, že vlastně K. H. Frank prospěl nějakému českému odbojáři. A že mu třeba zachránil život anebo mu zajistil „humánní“ popravu. Prostě žijeme v době, kdy se dá udělat při silném zapojení mediálně zručných jedinců a mocných médií z lumpa dobráček a naopak z dobrého člověka lump.

Jedna z městských částí v Praze řeší nyní díky iniciativě svého starosty výstavbu pomníku vlasovců. Vlasovci byli, jako integrální složka nacistické armády ve II.světové válce, součástí boje proti spojencům, především proti Sovětskému svazu. Na území Sovětského svazu se vlasovci často dopouštěli zločinů a zvěrstev vůči civilnímu obyvatelstvu a ve své teroristické činnosti nikdy nezaostávali za nejfanatičtějšími složkami německých nacistických ozbrojených sil, kterými byla vojska zbraní SS.

Myslím, že úkolem historika a do určité míry i politika je – pokud jde o hodnocení osobností i dějinných událostí atd. – být schopen posoudit převažující přínos osobností, hnutí či bojových formací. Zda se jedná celkově o přínos pozitivní, či převážně pozitivní anebo zda se naopak jedná o působení negativní či převážně negativní. Nemůžu si pomoci, ale Rudá armáda ve II. světové válce byla tou pozitivní silou, chcete-li hlavní silou protinacistické aliance. Pokud by Sověti podlehli v letech 1941-1942 německému útoku, nebylo by vítězství západních spojenců ve válce vůbec možné. Prostě Evropa by byla hitlerizována od Atlantiku až po Ural a pro český národ, pro jeho negermanizovatelnou a protinacistickou většinu, by se tak otevřel prostor pro deportaci na Sibiř. Tomuto vojenskému a politickému úsilí nacistů chtěla napomoci i Vlasovova tzv. Ruská osvobozenecká armáda. V té sloužili zajatí sovětští vojáci, kteří do ní často vstupovali, ani ne tak pro své antikomunistické přesvědčení, ale proto, že prostě chtěli přežít. To, že se v posledních hodinách II. světové války část vlasovců (nikoliv však Vlasov osobně, ten byl do poslední chvíle plně loajální k nacistům) zapojila do boje proti ustupující německé armádě, lze snadno vysvětlit. Cítili, že válka po boku nacistů je prohraná a hledali tak východisko pro své přežití. Kdyby však nebylo vojenských úspěchů Rudé armády a také západních spojenců, nedošlo by ani k náhlému prozření vlasovců.

Část mladých pražských komunálních politiků má potřebu vyjadřovat své protikomunistické a protiruské názory a nálady na základě nedostatečných znalostí historických fakt (možná i nechuti tato fakta vnímat), což je vede k vyjadřování extrémistických postojů. Pražský primátor blábolí o tom, že se Praha v květnu 1945 vlastně osvobodila sama. Jiný pražský starosta toleruje natírání osvoboditele Prahy rudou barvou (vlastně nad tímto činem jásá) a třetí pražský starosta malé městské části chce pro změnu ze svého miniaturního rozpočtu vyhodit peníze na výstavbu pomníku Vlasovovi a jeho komplicům.

Několikrát týdně projíždím Řeporyjemi, kde má být pomník Vlasovovi instalován. Myslím, že by se pan starosta měl spíše zabývat rozbitými cestami a chodníky v rámci své městské části, než kutilským způsobem zasahovat do historie a mezinárodních vztahů. Ale je samozřejmé, že rekonstrukce chodníku či silnice panu starostovi žádnou pozemskou slávu nepřinese. A tak přeji řeporyjským občanům, aby si pana starostu ještě dlouho ponechali v jeho nynější funkci. Možná, že v budoucnu budou mít kromě pomníku Vlasova, ještě také pomník K. H. Franka. Ale obávám se, že na opravu silnic a chodníků v Řeporyjích za tohoto starosty v městské části asi nedojde.