V návrhu zákona o státním rozpočtu jsem našla dvě habaďůry

Týkají se jak nesmyslné podpory obnovitelných zdrojů energie, tak rozhazovačné politiky zaměstnanosti. Ještě je čas zastavit maskovaný tichý odliv veřejných peněz do zisků podnikatelů. Zvyšte raději platy a penze!

Lucie Šafránková | foto: spd.cz

K vládnímu návrhu Zákona o státním rozpočtu jsem předložila dva pozměňovací návrhy. Oba mají společnou motivaci – převést veřejné prostředky z položek, které jsou neúčelně naddimenzované a neefektivně projektované do oblastí, kde se naopak dlouhodobě financí nedostává, kde veřejný zájem není dostatečně naplňován, popřípadě i tam, kde bude mít jejich finanční posílení multiplikační efekt. Společné mají tyto návrhy i to, že se snaží prostředky státního rozpočtu alokovat tam, kde se jedná o veřejné politiky a posílení péče o veřejné statky – a odebrat je odtamtud, kde do velké míry slouží ke generování zisků soukromých subjektů.

První návrh je de facto mezirezortní. Předem uvedu, že celkový navrhovaný deficit státního rozpočtu na rok 2020 činí 40 miliard Kč. Deficit navrhovaného rozpočtu kapitoly 322, Ministerstva průmyslu a obchodu, pak představuje 34 miliard Kč, tzn., s vědomím lehkého zjednodušení, de facto 85% celkového schodku. A 27 miliard korun je výše specifického ukazatele „Dotace na obnovitelné zdroje energie“. To v podstatě znamená, že přes 79 % celkového objemu rozpočtovaného deficitu kapitoly Ministerstva průmyslu a obchodu tvoří právě prostředky určené na podporu produkce energie z tzv. obnovitelných zdrojů. Z hlediska celkového rozpočtového deficitu se jedná o nezanedbatelných 67,5 %. Celková roční výše podpory obnovitelných zdrojů energie pro rok 2020 by měla dokonce dosáhnout 47, 6 miliard Kč. Část z této sumy, zmíněných 27 miliard Kč, je financována prostřednictvím dotace ze státního rozpočtu a zbývající část platí koneční spotřebitelé ve stále vyšších cenách elektřiny.

K nárůstu těchto dotací dochází rovněž na základě litery zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie, který ukládá jejich pravidelnou valorizaci o 2 %. Meziročně se plánovaná celková finanční dotace na podporované obnovitelné zdroje energie zvyšuje o 800 000 000 Kč, tj. z 26,2 mld. Kč v roce 2019 na letošních 27 miliard Kč. Je legitimní se ptát, proč se tato dotace v posledních letech zvyšuje tak enormním způsobem. Jen od roku 2011 vzrostla o více než 120 %, z 11,7 mld. Kč na aktuálně navrhovaných 27 mld. Kč, když se v tomto období prakticky zastavila výstavba fotovoltaických elektráren a procento výroby elektřiny z podporovaných zdrojů se v celkovém energetickém mixu také výrazně nezvýšilo. A to navíc odhlížíme od skutečnosti, že hodnota této podpory je špatným legislativním nastavením v minulosti naprosto neúměrně vysoká sama o sobě. K tomu je nutno připočíst další důležité a nezanedbatelné mnohamiliardové položky, kterými se, dle platného Zákona č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích energie mají financovat náklady na podporu obnovitelných zdrojů energie, například výnosy z dražeb emisních povolenek a další platby za nesplnění účinnosti spalování hnědého uhlí. Důkazem toho, jak lehkomyslným způsobem Ministerstvo průmyslu a obchodu přistupuje k řízení, administraci a kontrole řádného vybírání těchto plateb a financování obnovitelných zdrojů energii obecně je skutečnost, že v §28 odst. 1, písm. b), dodnes platného znění citovaného Zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie je výslovně uvedeno, že „náklady na podporu elektřiny a provozní podporu tepla jsou hrazeny prostřednictvím operátora trhu z finančních prostředků, které jsou tvořeny tržbami z plateb za nesplnění minimální účinnosti užití energie při spalování hnědého uhlí podle §6 odst. 5 zákona o hospodaření energií“ – přičemž onen citovaný§6 odst. 5 onoho byl novelou účinnou již ode dne 1. 7. 2015 zrušen.

Nejen z výše uvedených důvodů je snížení objemu dotací na obnovitelné zdroje energie zcela namístě – a i proto navrhuji snížení tohoto ukazatele o částku 800 000 000 Kč, což je zhruba hodnota jejího plánovaného meziročního navýšení. Tuto částku pak navrhuji převést do výdajového ukazatele Neinvestiční nedávkové transfery rozpočtové kapitoly MPSV, a to primárně do oblasti sociálních služeb zajišťovaných orgány místní správy. Jde o segment, který je v posledních letech pravidelně podfinancován, respektive segment, kde již zhruba v polovině roku docházejí finanční prostředky rozpočtované na zajištění základních funkcí, které má vůči občanům ohroženým sociálními riziky poskytovat. Situace se opakovaně musí řešit mimořádnými prostředky a postupy.

Druhý můj návrh se týká už čistě rozpočtové kapitoly rezortu Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV). Ve výdajovém ukazateli Aktivní politika zaměstnanosti rozpočtové kapitoly MPSV jsou pro rok 2020 navrhovány výdaje o objemu 3 604 475 953 Kč, tzn. o 1 056 493 120 Kč vyšší, než tomu bylo pro letošní rok. To je v době ekonomického růstu a setrvalého poklesu nezaměstnanosti naprosto neodůvodněné a nezodpovědné. Obdobný bezprecedentní nárůst výdajů by byl možná částečně pochopitelný a tolerovatelný v době hospodářské krize či dvouciferné nezaměstnanosti, v současné situaci je neomluvitelný. Velmi alarmující je i to, že zatímco na vlastní nástroje aktivní politiky zaměstnanosti Úřadu práce ČR jsou v návrhu rozpočtovány prostředky v objemu 981 795 100 Kč, rozpočet výdajů na aktivní politiku zaměstnanosti v rámci výdajů programů EU činí 2 468 066 353 Kč. Zbývající prostředky, ve výši 150 000 000 Kč pak mají směřovat na tzv. investiční pobídky, tj. v zásadě pouze pro soukromé podnikatelské subjekty. Drtivá většina výdajů má tedy směřovat na projekty, jejichž přínos a efektivita, kromě zisku pro jejich provozovatele, jsou, nejen z pohledu státního rozpočtu a ve vztahu ke snižování nedobrovolné nezaměstnanosti, více než pochybné a sporné. Zvláště to platí za situace, jaká nyní panuje na českém trhu práce. Proto navrhuji snížit výdaje tohoto ukazatele o 1 000 000 000 Kč a přesunout je dílem (500 000 000 Kč) do položky „Prostředky na platy a ostatní platby za provedenou práci“, spadající do výdajového ukazatele „Ostatní výdaje organizačních složek státu“ a dílem (500 000 000 Kč) do specifického ukazatele „Dávky důchodového pojištění“.

Výše uvedená opatření navrhuji primárně z toho důvodu, že pracovníci rezortu práce a sociálních věcí, a to jak na samotném ministerstvu, tak v rámci struktur České správy sociálního zabezpečení a Úřadu práce – i dalších resortních organizací – jsou dlouhodobě v procesu zvyšování platů zaměstnancům státu opomíjeni oproti jiným profesím a jiným rezortům, což lze považovat za velmi nespravedlivé a nesystémové. Tito pracovníci stojí často v pomyslné první linii boje za zájmy státu, a to nejen finanční. Jejich profese je nelehká a u terénních pracovníků i jednoznačně velmi riziková, což si zaslouží adekvátní ocenění.

Stejně tak lze považovat za nutné a nezbytné navýšení finančních prostředků alokovaných do oblasti důchodových dávek, kde jde jednak, s ohledem na vývoj ekonomiky, vždy dobré disponovat určitou rezervou. Hlavně jde ale o to, že je akutně třeba zvyšovat důchody nízkopříjmových důchodců, kteří žijí pod hranicí existenční chudoby, a to jak starobních, tak invalidních důchodců, pro které je jejich důchod jediným zdrojem příjmu. Jedná se zejména o osaměle žijící seniory, o seniorky-ženy, o tzv. starodůchodce apod. Samozřejmě je též třeba navyšovat penze rychleji a výrazněji než tomu bylo dosud.

Reklama: