Vím jak zatnout tipec rozhazování našich peněz přes chřtán neziskovek

Zrušme pro začátek alespoň výdajový ukazatel Transformační spolupráce o objemu 70 milionů korun. Cpaní ideopeněz do Barmy, Běloruska, Bosny a Hercegoviny, Gruzie, Kuby, Moldavska, Srbska a Ukrajiny se příčí zásadám nevměšování.

Jiří Kobza

Dnes jsem v rámci projednávání návrhu zákona o státním rozpočtu na rok 2020 v tzv. druhém čtení ve Sněmovně předložil svůj pozměňovací návrh – k tomuto „zákonu roku“. Navrhl jsem zrušit bez náhrady výdajový ukazatel Transformační spolupráce o objemu 70 milionů korun. Tato částka je nejen enormně vysoká, ale hlavně z hlediska filosofie veřejných financí a přínosu pro stát naprosto zbytečná. V zásadě se jedná výhradně o politické projekty či případně o projekty, kde převažují ideologicko-politické faktory, tzn. zejména o školící a přednáškovou činnost charakterizovanou Ministerstvem zahraničních věcí – poněkud idealistickým a zavádějícím způsobem – jako tzv. posilování občanské společnosti a demokratických institucí.

Výše zmíněná rozpočtová položka je dlouhodobě provázána s politickým segmentem tzv. neziskového sektoru a ve svých důsledcích silně zasahuje do vnitropolitických poměrů zahraničních cílových, a pro Česko partnerských, zemí. Týká se následujících států: Barma, Bělorusko, Bosna a Hercegovina, Gruzie, Kuba, Moldavsko, Srbsko, Ukrajina. Jde tedy o činnost, která není v dlouhodobém národním zájmu České republiky, protože může narušovat důvěru v bilaterálních vztazích, a to sice prostřednictvím faktického porušování mezinárodněprávní a diplomatické zásady nevměšování. Jako taková by rozhodně neměla být napříště financována z českých veřejných rozpočtů, neexistuje pro to racionální důvod ani oprávnění.

Naopak, docela omezené finanční prostředky vyčleněné na zahraniční pomoc by měly být prioritně alokovány do států a regionů, které jsou bezprostředně postiženy či ohroženy válečnými událostmi a jejich následky, anebo humanitárními krizemi spojenými například s následky masové migrace krize či živelních pohrom apod. Takovou lokalitou je v současné době v prvé řadě Sýrie, i ve světle nedávné mimořádně brutální turecké agrese vůči této zemi. Sýrie je rovněž hodna naší pozornosti zejména s ohledem na osm let probíhající vojenské (válečné) střety, do značné míry iniciované a živené z tzv. západních zemí. Přímým důsledkem toho je zpustošená země a statisíce osob bez domova a s obtížným přístupem k základním životním potřebám.

Naším základním cílem musí být rychlá stabilizace Sýrie, kdy jediným relevantním partnerem je legitimní syrská vláda. Proto navrhuji přesun všech prostředků určených na tzv. transformační spolupráci (70 mil. Kč) do výdajového ukazatele Obnova Sýrie, jehož navrhovaná výše (50 mil. Kč) je vzhledem k aktuální situaci v regionu naprosto nedostatečná. Měli bychom mj. zohlednit tristní situaci syrských Kurdů poté, co Turecko zaútočilo na převážně jimi obývaná území severovýchodní Sýrie a prakticky je (nebo v zastoupení) okupuje. Je důležité zmínit i skutečnost, že Kurdové žijící v Česku – ve svém nedávném prohlášení – o tuto pomoc pro civilisty v Turky napadené části Sýrie český stát prostřednictvím Zahraničního výboru Poslanecké sněmovny taktéž žádají. Učiňme v oblasti zahraniční pomoci po dlouhé době alespoň tento jeden krok správným směrem.