Bude v Británii skutečně rozuzlení?

Ve čtvrtek se v jedné z klíčových zemí Západu, ve Velké Británii, konají parlamentní volby. Země je nejméně čtyři roky fatálním způsobem rozdělena mezi ty, kteří chtějí odejít z Evropské unie a naopak ty, kteří chtějí zůstat.

Vejce pro Paroubka | reproforo: youtube.com

Zejména město Londýn, Skotsko, Severní Irsko, ale také třeba mladí voliči, jsou pro setrvání v Evropské unii.
Někdejší předvolení slib premiéra Camerona daný voličům, možná poněkud neuváženě, že uspořádá referendum o setrvání Británie v EU, přinesl Cameronovi v jedněch volbách hlasy euroskeptiků.

Cameron si nicméně věřil, že dokáže v celostátním referendu situaci zvládnout a Británie v EU zůstane. Nepovedlo se a politická kariéra Camerona skončila. Poté se rozpoutala politická krize, která vlastně trvá až dosud. Johnson, který je jedním z „viníků“ brexitu, když před plebiscitem používal matoucí, a často lživé argumenty na podporu svých tvrzení, proč je potřeba, aby Británie odešla z EU, se zřejmě strefil jako jediný do momentální nálady převažující části britských voličů.

Nabízí rychlé řešení celé šarády. Možná špatné, ale pokud bude mít v příští sněmovně většinu, vyvede Británii z EU do 31. ledna 2019. A to je pro řadu britských voličů, pro které je celková situace kolem brexitu traumatem, rozhodující moment. To, že v Británii nastanou po odchodu z EU možná těžké časy, už ani Johnson, ani významná část britských voličů neřeší. Prostě se v politické abecedě příliš soustředili na písmeno A, nedostali se dál než k písmenu B a písmena C a D jim zcela unikají.

Britští labouristé Jeremyho Corbyna vzhledem k rozdělení svého elektorátu, v němž přes převahu proevropských voličů jsou také voliči euroskeptičtí, nezaujali k Brexitu zcela jasné a odmítavé stanovisko. Zřejmě tak trochu přepokládali, že se konzervativní strana touto brexitovou krizí umoří sama.

Volič ale prostě chce jasná stanoviska a v krizových momentech také rychlé řešení, a to labouristé jednoduše nejsou schopni nabídnout. Labouristický program je v mnoha směrech radikální. Možná tak radikální, byť v jiné vývojové etapě britské společnosti, jako byl Attleeho program v roce 1945. Tehdy britská společnost chtěla zásadní změnu. Změnu politických a zejména sociálních poměrů. Chtěla sociální stát.

Dnešní labouristé mají nesporně zajímavý program. Corbyn chce řešit zaměstnanost a kvalitu života čtyřdenním pracovním týdnem za stejný plat. Chce bezplatné univerzity a školky. Zajistit výstavbu 100 000 sociálních bytů. Omezit moc velkého kapitálu a zvýšit minimální mzdy.

Musím Corbyna obdivovat v jeho veřejných vystoupeních. Je klidný, nenechá se nikdy unést a snaží se vždy debatovat věcně a přenášet debatu na věcná témata. Jeho hlavním argumentem, pokud bych byl na jeho místě, by mělo být to, že konzervativci za devět let své vlády v podstatě nezvýšili životní úroveň Britů (kromě těch nejbohatších) a svou politikou přispěli k nevídanému rozdělení britské společnosti.

Naopak Johnson se jako reprezentant strany toryů v předvolebních slibech nijak neomezuje. Slibuje dát velké částky do státního zdravotnictví. Chce posílit policii o dvacet tisíc mužů a zpřísnit antiteroristické zákony. Chce rovněž masivní investice do infrastruktury chudší, dělnické Severní Anglie, kde voliči, dříve tradičně volící především labouristy, volili pro Brexit.

Je až komické, že Johnson britským voličům také slibuje, že do roka a do dne dokáže dojednat celní unii, tedy volný obchod s EU. To se snadno řekne, ale hůř udělá. EU za to bude po svém odpadlém členovi, Velké Británii, nepochybně chtít určité benefity. Například platbu do evropských fondů, ale také třeba neomezený pohyb pracovníků. Všechno má svou cenu. Tedy i volný přístup V. Británie na trh EU má velkou cenu. A Johnson v tuto chvíli nemá v rukou náhradou ani žádnou obchodní smlouvu s USA. Jsem zvědav, jaká bude vyjednávací pozice USA a V. Británie v těchto jednáních.

Johnson je nepochybně vynikající řečník se skvělým akademickým vzděláním. Přesto však v televizních debatách vůči Corbynovi nijak nepřečníval a i obvyklí socialistožroutští komentátoři (např., politolog Tomský, v dnešní MFD) museli konstatovat, že Johnson v debatách nevyhrál. A pokud podle známých pravičáků v debatách nevyhrál, tak byl Corbyn dost úspěšný.

Zdá se, že volby v Británii spějí k velké polarizaci a vysoké účasti voličů. To může přinést určitá překvapení.

Corbyna vidím jako naprosto bezúhonného, nezkorumpovaného socialistu ze staré školy. Corbyn je v jádru pacifista. Pokud jej někdo účelově obviňuje z antisemitismu, je to zřejmě dost nesmyslné tvrzení. Corbyn v zásadě vůči Izraeli zastává podobné stanovisko jako EU. Jde mu, tak jako i v jiných oblastech, o spravedlivé řešení zájmů druhé strany sporu, tedy Palestinců. Bláboly některých politologů (Tomský v dnešní MFD) o tom, že Corbynovým „…sociálním ideálem Venezuely nad Temží by okamžitě položil hospodářství na lopatky…“, to je obvyklé socialistožroutské strašení pravicových publicistů a je trapné, pokud se objevuje v nejčtenějším českém seriózním deníku.

Ostatně Johnsonova politika a jeho přístup k EU může v jistém případě vést k vážným ekonomickým turbulencím v britské ekonomice. Každopádně, britská ekonomika v nejbližších letech nejspíše neobnoví svůj hospodářský růst tak, aby to Britové poznali na své životní úrovni.

Podle průzkumů veřejného mínění by měli ve čtvrtečních volbách s pohodlnou většinou vyhrát konzervativci. Ale to ukazovali průzkumy veřejného mínění i v posledních volbách, všechno ale bylo trochu jinak. V tom spočívá ošidnost většinového volebního systému a jednomandátových volebních obvodů.


Postoje autorů, jejich myšlenky a názory ne vždy jsou v souladu s postoji, myšlenkami a názory všech členů redakce. Ovšem jakýkoliv text prostý politické korektnosti na tento web patří.

Reklama: