Tomáš Prouze jako případová studie

Názorné potvrzení teorie elit, kterou jsem předložil v Prolomení hradeb. Pamatujete na Sobotkova státního tajemníka pro evropské záležitosti Tomáše Prouzu? Celé jeho období byla jedna naprostá katastrofa. Nejenže nic neprosadil, ale české zastoupení se ani o nic nepokusilo.

Petr Hampl | foto: © Centrální informační agentura, z. s. (CIA) – © Radek Velička

Neexistovala naprosto žádná koncepce, žádná představa, co by se mělo dělat či prosazovat. Pan Prouza se přiblble usmíval, a opakoval bruselské poučky. To bylo celé.

Myslíte, že mu ta neschopnost přinesla kariérový sestup? Ani náhodou! Dnes je pan Prouza prezidentem Svazu obchodu a cestovního ruchu (i když v tom oboru nikdy nepůsobil). Ve skutečnosti totiž naprosto přesně pochopil, co vede v určitém prostředí k úspěchu. Usmívat se, být přiměřeně vidět, mít správné názory, řídit vztahy, čile intrikovat… a hlavně se vyhýbat jakékoliv skutečné práci. Lidé s těmito schopnostmi jdou nahoru v korporacích, politických stranách, státní správě i velkých redakcích.

To také znamená, že se do managementů koncentrují lidé s určitými charakterovými vlastnostmi, a že z nich mizí pracanti a bojovníci. Nejde o výsledek, jde čistě o dojem (především o mediální obraz). Asi žádné období v dějinách v tom nebylo tak důsledné jako naše doba.

Socanský zločinec Tomáš Prouza | repro: žumpa hoven ČSSD