Jan Žižka stále budí emoce

V útulné a prostorné restauraci pardubického zámku v úterý 14. ledna představil známý český historik Petr Čornej svou novou objemnou monografii věnovanou nejslavnějšímu českému vojevůdci Janu Žižkovi.

Jan Kopal

Ukazuje se, jak je toto téma stále živé a jaké vyvolává silné emoce a diskuse. Profesor Petr Čornej hned v úvodu své prezentace upozornil na ahistorické ataky, kterým v současnosti čelí. Stává se, že se ho nevzdělaní novináři ptají, jak může psát o masovém vrahovi, kterého přirovnávají k potentátům Islámského státu. Jeden anonymní kritik dokonce hrozil pomalováním Žižkovy sochy červenou barvou.

Mnoho faktů z husitské éry se nám nikdy plně nepodaří zrekonstruovat, neboť obě strany (husitská i katolická) šířily rozsáhlou válečnou propagandu, která s časovým odstupem nabývá rozměrů hagiografie. Husité ale vždy šetřili ženy a děti. Dobytá města se rabovala maximálně po dobu 72 hodin. Přesto snaha o poznání všech zákoutí osobnosti Jana Žižky dále pokračuje. Svou knihu psal Petr Čornej s Biblí v ruce, aby lépe porozuměl myšlení lidí té doby. Sám Žižka měl plno starozákonních vzorů a predobrazů.

Nesporným faktem zůstává, že Jan Žižka byl velkou osobností své doby, která oplývala velkým charismatem a opírala se nejen o přízeň mocných (kteří nad ním drželi ochrannou ruku a pomáhali mu v jeho kariéře), ale i široké podpory prostých lidí. Byl těmto lidem bratrem v plném slova smyslu. Ctíl dobový kodex cti válečníka a rytíře, jeho skutečným domovem nájemného žoldnéře, královy ochranky a posléze i husitského hejtmana s postavením zemského správce bylo válečné pole, kde se asi cítil nejlépe.

Profesor Čornej v rámci dotazů posluchačů také zodpověděl, proč zrušil smlouvu s otcem a synem Jáklovými na velkofilm Jan Žižka, kde měl působit jako odborný poradce. Stalo se tak po přečtení první verze scénáře, že kterého bylo jasné, že půjde o výpravnou, leč bezduchou akční podívanou. Historik Petr Čornej naopak ocenil Vávrovu husitskou trilogii, která se snažila o věrnou rekonstrukci bitev, na kterých se podílelo plno zkušených architektů, odborných poradců a v neposlední řadě i tisíce vojáků v úlohách komparzistů. Přesto i Vávra čelil dobovým tlakům že strany neblaze proslulého Václava Kopeckého. Hus musel na hranici prohlásit, že bojuje za spravedlivý řád a nemohl vypadat jako katolický kněz.

Můžeme mít různé názory na jednotlivé kroky Jana Žižky, ale v kontextu jeho životní pouti, nemá v českých dějinách konkurenci a zůstává největším a nikdy neporaženým vojevůdcem, kterého nám mohou jiné národy závidět. V současnosti se mu největšího zájmu dostává v sousedním katolickém Polsku. Právem mu náleží msto v Pantheonu českých dějin.

Kniha Petra Čorneje nám jeho obraz přináší za využití srozumitelného a čtivého jazyka, a to za využití aktuálního historického poznání, proto by neměla chybět v žádné knihovně zájemce o poznání českých dějin.