Změny zákoníku práce mohou poškodit občany. EU se ovšem hodí a líbí

Žádáme razantnější ochranu rodin s malými dětmi a živnostníků. Ruce pryč od nekrácení dovolené za omluvenou absenci! Nelíbí se nám ani fikce doručení 15 dnů u zasílání písemností ohledně zaměstnaneckého poměru, což může nahrávat exekutorům.

Lucie Šafránková | foto: spd.cz

Dnes začalo ve Sněmovně projednávání obsáhlé vládní novely zákoníku práce. Ve sněmovním legislativním systému je dále vloženo i několik dalších návrhů změn této zásadní právní normy, přičemž některé z těchto (opozičních) návrhů považuji za mnohem potřebnější než zmíněnou vládní předlohu. Je tomu tak zejména proto, že tyto neprojednávané, čekající návrhy mají za cíl pomoci pracujícím matkám a otcům pečujícím o malé děti, což je jedna z absolutních priorit politického hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD), kde je rodina na prvním míst.

Některé body předložené vládní novely jsou určitě potřebné, jiné spíše diskutabilní a ve výborech je můžeme jistě projednat detailněji, případně k nim podat pozměňovací návrhy. Obecně lze říci, že jako zákonodárci musíme určitě reagovat na vývoj v oblasti zaměstnanosti, zaměstnávání a na trhu práce, který úzce souvisí i s vývojem a modernizací ekonomiky a celé společnosti. Mám na mysli především ten fakt, že klasická podoba jednoho standardního plného a dlouhodobého pracovního úvazku u jednoho zaměstnavatele už pomalu přestává být jediným nebo dominantním pilířem pracovního trhu. To jsme povinni reflektovat. Také současně přitom musíme mít permanentně na zřeteli významné hodnoty tzv. sociálního smíru a ochrany práv jak zaměstnanců, tak i zaměstnavatelů, zejména těch menších – v prvé řadě živnostníků.

Všechny navrhované změny musíme navíc měřit prizmatem jejich dopadu na všechny aktéry, kterých se budou týkat, protože je například razantní rozdíl mezi schopností vyrovnat se s těmito změnami u velké korporace s miliardovým obratem a u drobného živnostníka, který dává práci několika jednotlivcům a počítá každou stokorunu. Mnohé legislativní změny jsou pro tyto lidi doslova likvidační. Právě z tohoto základního pohledu nepovažujeme vládní novelu za ideální a vyváženou. Zatímco třeba k převodu dovolené do dalšího roku nemáme výhrady, jelikož dosavadní úpravu jsme dlouhodobě kritizovali jako zaměstnance poškozující, tak naopak za docela problematické považujeme nekrácení dovolené za omluvenou absenci, což může poškodit právě zejména malé zaměstnavatele a živnostníky, kteří současně zčásti již hradí právě onu nepřítomnost v době nemoci. Nyní by tedy měli, až absurdně, hradit i dovolenou za tuto neodpracovanou dobu.

Nelíbí se nám ani tzv. fikce doručení 15 dnů u zasílání podstatných písemností souvisejících se zaměstnaneckým poměrem. Tato technika totiž mj. stojí u kořenů vzniku mnoha nemravných exekučních řízení a není dobré ji dále rozšiřovat. Je to důležité zejména v situaci, kdy desítky tisíc zaměstnanců žijí po většinu roku mimo své trvalé bydliště. To zaměstnance nepochybně poškodí. Velmi také nesouhlasíme s nenápadným a nadměrným podřizováním naší sociální a pracovněprávní legislativy direktivám Evropské unie. Tento proces probíhá různými oklikami. Jelikož sociální politika není tzv. společnou evropskou politikou, tak jsou k tomu právě používána, či spíše zneužívána, různá ustanovení o skladování pracovního a rodinného života či o ustanovení nediskriminaci, rovnosti žen a mužů a podobně.

Spolu s úvahami o zavedení tzv. většinového hlasování na úrovni Rady EU právě do oblasti sociální politiky tvoří vše pověstný smrtící koktejl, což je patrné zejména u evropské směrnice, která nám v podstatě nařizuje provést v blízké době prakticky revoluci v rodičovských dávkách státní sociální podpory. Tady se musíme hlasitě ozvat a hájit národní zájem a zájmy českých občanů, což platí nejen v sociální a pracovněprávní oblasti, ale obecně. Mějme uvedené varovné trendy na paměti. Važme si panujícího sociálního smíru, nevrážejme klín mezi zaměstnance a zaměstnavatele a braňme suverenitu české sociální politiky!