Likvidace

Při psaní dalšího dílu Prolomení hradeb procházím spoustu literatury o sociální vývoji západního světa v posledních 50 letech. A je mi čím dál jasnější, kdo byl při pádu komunistických režimů tím skutečným poraženým.

Petr Hampl | foto: © Centrální informační agentura, z. s. (CIA) – © Radek Velička

Nebyli to komunističtí funkcionáři. Jejich rodiny vesměs splynuly s korporátní elitou a dnes mají více majetku i moci než před rokem 1989. Nebyli to ani obyčejní pracující. Většině z nich se dnes nedaří hůř než před Listopadem. Někteří skutečně upadli po hranici bídy, za starého režimu nemyslitelnou, ale jiní si zase žijí lépe.

Kdo to ale skutečně odnesl, je dělnická třída v západních zemích. Její postavení se zhoršilo až neuvěřitelným způsobem. Bez ohledu na fázi ekonomického cyklu se jejich životní úroveň snižuje, klesají životní šance, zachází se s nimi stále hůř. A v poslední fázi jsou nahrazováni jiný etnikem s jinou kulturou.

Myslím, že málokdo z těch nahoře chtěl zničit vlastní země se svým vlastním lidem. Každý chtěl jen o kousek zvýšit zisk. A ono to bylo tak snadné.

Poučení je, že zdravá společnost potřebuje rovnováhu. Jakmile jedna strana získá příliš drtivou převahu, doplatí na to všichni.