Jak se česká veřejnost dívá na zdravotnictví?

Podle průzkumu agentury pro výzkum veřejného mínění CVVM, provedeného počátkem prosince minulého roku na vzorku více než tisíce dotazovaných, byly uskutečněny analýzy postojů občanů k českému zdravotnictví, k jeho kvalitě a k občany pociťovaným problémům.

Jiří Paroubek | reprofoto z mediální žumpy ČT24

Podle tohoto průzkumu je 44% respondentů spokojeno se zdravotním systémem v zemi, což je ovšem pokles o 9% oproti roku 2018 (53 % spokojenosti). Od roku 2014 přitom spokojenost se zdravotním systémem v zemi rostla a kulminovala v letech 2015 a dále v letech 2017 a 2018, kdy se zdravotnictvím v zemi bylo spokojeno více než polovina občanů. To je nesporně úspěchem vlády hnutí ANO a ČSSD (A možná spíše té Sobotkovy). A vláda by se měla zabývat tím, proč došlo k poměrně výraznému meziročnímu poklesu spokojenosti lidí. Ještě dodávám, že 49% občanů naopak vyjadřuje vůči systému zdravotnictví nespokojenost, což je nárůst meziročně o 9%. Počet těch, kteří nejsou ani spokojeni, ani nespokojeni, zůstává na 6%. Se systémem jsou velmi spokojeni a označují jej za velmi dobrý (více než dvě třetiny tázaných) ti, kteří uvádějí svůj zdravotní stav jako velmi dobrý. Naopak ti, kteří označují svůj zdravotní stav za dobrý, jsou již spokojeni na 51% a při průměrném zdravotním stavu je již spokojeno jen 30% respondentů. A pokud lidé označují vlastní zdravotní stav za špatný, pak už je jich spokojena jen pětina. U lidí s velmi špatným zdravotním stavem je to už pouhých 8%.

Spokojeni jsou obyvatelé měst větších než 80 000 obyvatel a naopak výrazně nespokojeni jsou obyvatele obcí s lidnatostí od 30 000 do 80 000. O něco vyšší spokojenost se zdravotnickým systémem vyjadřují muži (47%) nežli ženy (41%). Spokojenost také roste u lidí spokojených s vlastním životem, s vyšší či vysokou životní úrovní vlastní domácnosti, kteří zároveň hodnotí lépe současnou ekonomickou situaci v ČR. Tito lidé si dokáží zajistit lékařskou péči sami a ne vždy prostřednictvím veřejných nemocnic.

Spokojenost se zdravím naopak klesá s přibývajícím věkem.

Jak je zřejmé z této analýzy, nejlépe je vnímána úroveň zdravotnictví lidmi s žádnými či drobnými zdravotními problémy. Tedy logicky lidmi spíše mladšími. Z analýzy je také zřejmé, že je velmi pravděpodobně nižší dostupnost kvalitní lékařské péče v menších českých a moravských městech. Samozřejmě, že názory veřejnosti v prosinci, kdy se sběr dat prováděl, mohly být nepříznivě ovlivněny také vcelku negativní publicitou v médiích kolem řady otázek ve zdravotnictví víceméně povrchního charakteru.

Lidé však vnímají velmi citlivě skutečné problémy zdravotnictví, ke kterým patří především jeho nedostatečné personální vybavení. Celkem 72% respondentů vidí problémy v nedostatku zdravotních sester. Jen o něco málo méně (70%) pociťuje nedostatek lékařů.

A téměř tři pětiny lidí vidí nedostatky ve financování veřejného zdravotnictví. A nadpoloviční většina občanů vidí problémy v hospodaření v oblasti léků. Prakticky každý, kdo potřebuje léky, se setkává s jejich častým zaměňováním za léky s jiným názvem a údajně se stejnou účinností. Zdá se, že tyto čtyři oblasti jsou vlastně základními problémovými oblastmi, se kterými vláda a zdravotní pojišťovny musí něco udělat. Jde o to, posílit počty studentů středních zdravotních škol a také lékařských fakult vysokých škol tak, aby ještě v tomto desetiletí vycházelo více absolventů těchto škol – lékařů a zdravotních sester. Zlepšení v oblasti hospodaření je podle mého názoru plně v kompetenci ministerstva zdravotnictví a vlády.

Další problémy lidé vidí v nedostatečném fungování pojišťoven (45%), v dostupnosti zdravotní péče (37%), v kvalitě poskytované zdravotní péče (35%).

Naopak jen 29% lidí vidí problémy ve vztahu mezi lékaři a pacienty. Opak se domnívají téměř dvě třetiny lidí. Pokud se podíváme na problémy ve zdravotnictví v časové řadě od roku 2006 do roku 2017, tak se podle názoru lidí přeci jen zlepšilo financování veřejného zdravotnictví: v letech 2007 – 2013, tedy v letech působení pravicových vlád, zhruba čtyři pětiny občanů považovaly tento problém za významný. Na konci roku 2019 to bylo zhruba o 20% méně (59%). Také v oblasti hospodaření s léky vidí občané oproti předchozím letům zlepšení. Nejhorší situaci pociťovali v letech 2011 až 2013, kdy se projevovala nespokojenost téměř dvou třetin občanů (aktuálně je to 52%). Jisté zlepšení je také v činnosti zdravotních pojišťoven, alespoň podle názoru občanů. Zhruba stále stejná je v posledních třinácti letech podle občanů úroveň zdravotní péče. Tam problémy setrvale vidí více než třetina občanů, a to zejména těch, kteří mají vážný či vážnější zdravotní problém. A trochu zarážející je růst nespokojenosti, pokud jde o dostupnost zdravotní péče. To je problém, který čeká na systémové řešení a zejména jak se ukazuje v menších českých městech.

Lidé také nejsou spokojeni s dlouhými čekacími dobami na operace a vyšetření. Nespokojeno je s tímto jevem alarmujících 71% občanů. To svědčí mj. o zatím nedostatečném vybavení českých nemocnic dostatečnými kapacitami moderních diagnostických a dalších přístrojů. A samozřejmě také omezenými kapacitami lidskými, tj. nedostatkem lékařů a zdravotnického personálu.

Pokud jde o kraje, nejlépe hodnotí vzdálenost od lékařské péče občané v Královéhradeckém a Olomouckém kraji a naopak nejhůře občané v severozápadních Čechách – v Karlovarském a v Ústeckém kraji.