Slovenské volby – jsou média a průzkumy férové?

V posledním více než roce byla slovenská vládní strana Smer, ale také např. vládní strana SNS, podrobena někdy až brutálnímu tlaku médií a politických oponentů. Důvody jsou zřejmé. Kromě obvyklé rivality, která se objevuje mezi politickými stranami, přibylo ještě to, že Smer vyhrál od roku 2006 všechny parlamentní volby a třikrát za tu dobu sestavoval vládu.

Jiří Paroubek

V roce 2012 jí sestavoval dokonce v situaci, kdy měl absolutní většinu v Národní radě Slovenské republiky, tedy v parlamentě. Tuto jeho pozici mu umožnilo grandiózní a neopakovatelné volební vítězství s výsledkem 44,4% hlasů. Ještě před čtyřmi lety dosáhl Smer v parlamentních volbách na 28,3% hlasů a mohl tak vytvořit vládní koalici se Slovenskou národní stranou (SNS) a stranou MOST-HÍD, která má převážně hlasy voličů z maďarské menšiny. Tedy Smeru se povedla kuriózní vládní spolupráce se stranou slovenských a víceméně i maďarských nacionalistů.

Viděno očima pozorovatele zvnějšku musím říci, že zejména po vraždě novináře Kuciaka, která měla od počátku kriminální pozadí, což muselo být jasné komukoliv soudnému, se rozpoutal zpolitizovaný hon na předáky Smeru. Především na tehdejšího premiéra Fica a na tehdejšího ministra vnitra Kaliňáka. Ti byli politickými soupeři pokládáni za nejsilnější figury Smeru a strůjce jeho čtyř volebních vítězství. A proto byli donuceni k odchodu ze svých funkcí.

Nahrazení Fica novým premiérem Pelegrinim se nicméně ukázalo být podařeným tahem. Pelegrini získal ve funkci premiéra vysokou popularitu a je tedy před volbami jakýmsi trumfovým esem.

Problémem je, že Smer a jeho vedoucí garnitura jsou u moci už dlouho. A vlastně jakoby nepřetržitě v posledních čtrnácti letech. Takže zájem lidí o změnu v čele vlády je do značné míry pochopitelný, byť Slovensko má ekonomicky velmi slušné výsledky a také životní úroveň lidí roste. Zejména měšťanské vrstvy obyvatel a obecně vyšší příjmové vrstvy společnosti ovšem touží po vlastní vládní garnituře. Tedy té správné, pravicové…

Zdá se – opět možná vzdálenému pozorovateli z Prahy – že se na Slovensku až příliš čaruje s průzkumy veřejného mínění. A tak v jednom z těch posledních třech závěrečných průzkumů (od tří různých garnitur), by Smer oslabil až někam k 16%. Jiná agentura, MVK ovšem Smeru dává 21,6% preferencí…

Druhou stranou v pořadí podle průzkumů jsou Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti (OlaNO). V jednom průzkumu zaostává tato strana dokonce zhruba jen o 1,5% za Smerem. Přitom OLaNO mělo ještě na podzim pod 6% volebních preferencí. Nicméně šéf této strany Matovič, který byl na Slovensku v posledních deseti letech vnímán spíše jako klaun, zvolil správné a účinné PR. Útočí nejostřeji ze všech na předáky Smeru. Prostě strhnul k sobě pozornost a ostatní pravostředové strany vedle něj vypadají poněkud nedynamicky.

Na třetím místě v žebříčku preferencí se umisťují nacionalističtí kotlebovci, s potenciálem nejméně desetiny voličů. Tedy alespoň podle agentur. Ještě před pár týdny ovšem Kotlebou strašili, že by snad mohl vyhrát volby. Prostě šlo o to, maximálně mobilizovat potenciál, který si přeje pravostředovou alternativu vlády ještě před volbami a samozřejmě i ve volbách. Nyní je ovšem hlavním nebezpečím pro pravici Fico a jeho Smer.

Na čtvrtém místě v preferencích je koalice neparlamentních stran (Progresivní Slovensko/Spolu). Ti by měli podle preferencí získat o něco méně než 10% hlasů. Ovšem jejich volební koalice musí získat alespoň 7% hlasů, aby se dostala do parlamentu. To však nemusí být úplně jisté. Na pátém místě se umisťuje se zhruba 9% hlasů Kiskova strana Za lidi. Za ní následují SME RODINA s 7,2%, Sloboda a solidarita (SaS) 6,1%. Poslední v protivládním komparzu stran je KDH s 5,3%.

Teprve na osmém místě bývá v průzkumech uváděna s výsledkem kolem 5% vládní SNS. Umím si ale představit, že právě u této strany může být výsledek procentuálně mnohem příznivější. Stejně tak, jako u další dnešní vládní strany MOST-HÍD, která podle průzkumu zatím těsně nedosahuje na potřebných 5% hlasů.

Zkrátka slovenské volby jsou trochu rébusem. Nicméně se zdá, že s určitou převahou by mohli ve volbách zvítězit pravostředové a liberální strany nad Smerem a jeho dosavadními koaličními spojenci. Kotleba ovšem může získat i více než 10%. Jinak řečeno, stranám pravého středu sice možná připadne úkol sestavování vlády, ale nemusí mít vůbec absolutní většinu poslanců ve slovenském parlamentě. A i když tuto většinu těchto šest stran, které spojuje jen nenávist ke Smeru (a nic jiného), se podaří vytvořit, bude velmi obtížné vůbec sestavit takovou vládu.

Ne, že bych to této politické konstelaci vysloveně přál, ale už z povahy věci vím, že se rozhádají již v prvním dni existence takové vlády. Kromě toho, potenciální šéf této vlády Matovič, nemá potřebný profil, kvalifikaci ani charisma lídra vlády.

I když se nejspíš Smeru nepodaří sestavit po volbách novou vládu, nemusí vůbec zoufat. Pokud se soustředí na opoziční politiku a bude brát svůj pobyt v opozici jako něco nevyhnutelného a nutného k ozdravení strany, může příští volby do parlamentu vyhrát opět v předchozích volebních kláních s obvyklým rozdílem.

Prostě pravice se rozloží tak, jak se jí to povedlo za vlády Radičové, neblahé paměti. Pokud by se podařilo slovenské pravici sestavit skutečně funkční vládu, byl by to zázrak hodný politického Einsteina. Zázraky se ale ve slovenské, ani v české politice příliš nedějí….

Reklama: