Slováci se vydali po hlavě do prdele: Ústavní většina pro vládu liberálních populistů

BRATISLAVA | Zmanipulované volby? To, co se v posledních měsících stále jasnější rýsovalo, se stalo realitou: Slovensku bude vládnout dosavadní opozice, a to opravdu komfortní většinou. Velkým vítězem se stal Igor Matovič, který bez problémů složí vládu. Dokonce s ústavní většinou, píše slovenský konzervativní deník HlavnéSprávy.sk, kdy jeho redaktoři asi budou brzy zatýkáni. Brutální totalita bude brzy nastolena.

Slovenská politika připomíná porno – Prezidentka kunda a premiér chuj

Po sečtení všech okrsků na Slovensku by mělo být vítězem parlamentních voleb hnutí OĽaNO, kterému se podařilo získat 25,02 procenta hlasů. Za ním skončila strana Směr-SD s 18,30 procenta hlasů a hnutí Jsme rodina s 8,24 procenta hlasů. Vyplývá to z průběžných neoficiálních výsledků zveřejněných Statistickým úřadem (SÚ) SR. Volební účast dosáhla 65,79 procenta, informuje konzervativní deník, který byl i dnes pronásledovaný. Co se bude dít zítra, to si snad neumíme ani představit. Slovensku budou vládnou hovada. Bohužel.

„Po čtrnácti letech (s dvouletou přestávkou) vlády Směru se stalo to, co bylo nezbytné. Kyvadlo se jednoduše už jednou muselo vychýlit i na druhou stranu. Stalo se to však opravdu šokujícím způsobem,“ píše ještě na svobodě Ivan Lehotský.

Slovenské volby 2020

Před předposledními prezidentskými volbami masmédia apelovali na lidi, aby volili tak, aby Směr neměl v rukou parlament, vládu i prezidenta. Tytéž média dnes jásají, že opozice ovládla zemi beze zbytku: mají prezidentku, starosty velkých měst, ústavní soud, média, neziskovky a nyní už i parlament a vládu. Zkrátka totálně vítězství, dočteme se dále. Za připomenutí stojí i cenzura volební kampaně SMERu ze strany Google, což je přímý zásah do voleb Američany. Slovensko se stalo prostě jen kolonií.

Lehotský dále píše: „Ukázalo se, že balík volatilních voličů, lidí, kteří se nezajímají o politiku a spíše jen nastavují své mentální plachty aktuálním politickým větrem, je opravdu velký a zároveň natolik vrtkavý, že se ho může opravdu zmocnit téměř kdokoliv. Nebo ne? Je pouze náhoda, že hlavní výhru získal právě Igor Matovič?“

S tím, že dodává: „Říká se, že štěstí přeje připraveným. Kdo dlouhodobě sleduje jeho politickou kariéru, vidí, že je plná kotrmelců, cirkusových triků, obratů, zakopnutí, konfliktů. Jenže ne každý z těch, kteří nejsou zrovna jeho fanoušci, je ochoten si přiznat, že to vše je součást jedné cílevědomé cesty. Pokud je hráč opravdu tvrdohlavý a odhodlaný, jednou bude mít štěstí.“

A svůj komentář uzavírá: „Za daných okolností se otřásá v základech i platnost předpokladu, který mnozí brali jako samozřejmost: že nová vláda jako slepenec množství nesourodých subjektů se zakrátko rozsype. Situace je totiž jiná než v roce 2010. Nyní je docela realistická představa, že vedle dominantním vládci se dva z těch ostatních tří liberálních trpaslíků dostatečně disciplinovat – a pokud ne, na vládnutí mu postačí i jeden: například univerzální koaliční partner Kollár, o kterém již Matovič stihl po volbách říci, že si velmi dobře rozumějí …“