Od vraždění zvířat je jen krůček k násilí vůči lidem!

Mám nesmírnou radost, že Sněmovna včera schválila novelu trestního zákoníku, která významným způsobem zpřísňuje sankce za týrání zvířat a bojuje proti množitelům. Boji za práva všeho živého jsem se věnovala již dávno před vstupem do politiky.

Lucie Šafránková | foto: spd.cz

Naše hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) považovalo co nejrychlejší schválení tohoto návrhu za svoji naprostou prioritu. Vzdala jsem se, abych neriskovala neschválení předlohy z časových důvodů, i svého práva na vystoupení v Poslanecké sněmovně. Text svého projevu, který už nezazní, nabízím níže čtenářům Parlamentních listů. Boj za práva a ochranu zvířat je pro mě totiž doslova srdeční záležitostí, zabývám se jím nejrůznějšími způsoby už dlouhá léta. Spolupracuji se spolky a zařízeními, pro které je pomoc zvířatům zásadním posláním a snažím se jim pomáhat, jak jen to jde. Děsivé případy týrání a vraždění psů, jaké se staly v nedávné době na Českobudějovicku či v Ivančicích na Blanensku, nebo v případě koní v Jankově u Votic, se už nesmí nikdy opakovat!

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

poslanci hnutí SPD, kteří jsou spolupředkladateli návrhu zákona, který zásadně zpřísňuje tresty za týrání zvířat a provozování množíren, pochopitelně podpoří tuto legislativní předlohu v Senátem vrácené a přepracované verzi. Chcete-li, ve verzi přísnější vůči těm, kteří zvlášť trýznivým a brutálním způsobem týrají zvířata – a to z nejrůznějších pohnutek, mnohdy i za účelem zisku. To považujeme za nepřípustné a neslučitelné s principy slušné a vyspělé společnosti a právního státu.

Úroveň a vyspělost společnosti se totiž do značné míry pozná právě podle toho, jak přistupuje v nejrůznějších ohledech ke svým slabším a bezbranným členům a příslušníkům, například k dětem, k nemocným a zdravotně hendikepovaným, k seniorům, k občanům v existenční tísni, ale v neposlední řadě i ke zvířatům, jakožto živým, a mnohdy bezbranným, bytostem. Platí to i v rovině práva, včetně práva trestního. I zde se totiž trvá na staré dobré zásadě a pravdě, že právo je minimem morálky, což mimo jiné konkrétně znamená i to, že psané zákony dávají společnosti jasný signál, co je přijatelné, co je tolerovatelné a co už nikoliv. Za určitá protiprávní jednání nastupují pak i sankce.

Zvířata jsou živými tvory, schopnými pociťovat bolest a utrpení, o tom není pochyb. I nový občanský zákoník uznává a považuje zvíře za smysly nadaného tvora. Je tedy neobhajitelné, aby jakékoli působení bolesti vůči kterékoli živé bytosti právní řád toleroval, například ve formě nedostatečné či bagatelní sankce, která potenciální pachatele od daného protiprávního jednání, často i opakovaného, neodradí. Nejedná se pouze o klasické používání přímého násilí, ale o jakékoli týrání či zneužívání zvířete, ať už jde o nedostatečnou péči, nevhodné životní podmínky a podobně.

Fenomén tzv. množíren naplňuje institut nevhodných podmínek chovu, který může zvířatům způsobovat bolest a trýzeň. Nadto pak způsoby chovu a metody křížení v množírnách zakládají již mnohokrát v praxi potvrzené riziko narození jedinců s vrozenými vadami a nemocemi, a to až v masovém měřítku. To je doprovázeno dalším, společensky nepřijatelným, utrpením těchto živých tvorů. Děje se tak pouze ve jménu a v zájmu maximalizace zisku provozovatelů těchto zařízení. Vše jednoznačně není v zájmu společnosti, která musí aktivně zasáhnout – i prostřednictvím sankcí a nástrojů trestního práva.

Pouhý zákaz chovu zvířat pro jednotlivce a firmy dostatečně odstrašujícím nástrojem proti násilí vůči zvířatům a vůči jejich týrání očividně není. V loňském roce totiž, podle informací Státní veterinární správy, počet případů týrání zvířat nejrůznějšího typu docela významně stoupl. Mohlo se tak stát i z důvodů nedostatečně odstrašujících sankcí, které umožňují ponechat i pachatele/recidivisty závažného týrání zvířat – vedoucím mnohdy až k jejich úmrtím – na svobodě. Díky tomu se mohou stávat i takové odporné případy, jako nedávno na Českobudějovicku, kdy žena, v minulosti opakovaně stíhaná a trestaná za týrání čtyř desítek psů, tentokrát natáčela drastická videa zachycující například to, jak dva psi napadli a zabili menšího psa. Stalo se tak jen pro ukojení zvrácených choutek diváků takových odporných videozáznamů. Jen kvůli nedostatečně sankcionovanému týrání tak muselo zvlášť krutým způsobem zemřít zvíře, které působilo nějaké rodině radost a bylo jejím věrným přítelem.

Další – a neméně otřesné – případy týrání psů se staly v Ivančicích na Blanensku, kde v drsných hygienických podmínkách a hladu a žízni zemřelo 6 z 16 psů jejich zvrácené majitelky. Někteří z nich v zoufalství zahynuli v potyčkách mezi sebou navzájem. Stalo se tak navzdory tomu, že v obci existovaly dlouhodobě četné signály a svědectví o tomto stavu. Smutný je rovněž případ dlouhodobého týrání desítek koní v Jankově u Votic, kdy se při zásahu policie a veterinářů povedená „chovatelka“ pokusila srazit autem přítomného kameramana televize Prima. To zase ukazuje, že týrání zvířat je mnohdy projevem hlubší agresivity jeho pachatelů, kteří se časem nezastaví před ničím. Od násilí vůči zvířatům je jen malý krok k násilí vůči lidem! Bývá to někdy jen otázkou času.

Jedním ze základních úkolů státu je chránit bezpečí, zdraví a životy. Když je to nutné a nevyhnutelné, tak vše má dít i cestou, které mají i preventivní, odstrašující účinek. Ten ovšem není stoprocentní, ani všespasitelný. Trestní sankce nepochybně a prokazatelně mohou často vést k záchraně nevinných životů. Mějme to na paměti při hlasování o tomto návrhu. Ze všech řečených důvodů – a nejen z nich – mám jasno, můj hlas a hlasy celého našeho poslaneckého klubu SPD budou patřit přísnějším trestům za ohavné činy páchané na bezbranných, nevinných a němých zvířatech.

Reklama: