Probere se ještě pražská sociální demokracie?

V tomto roce čeká sociální demokracii klání v krajských volbách a ve volbách senátních (v Praze proběhnou jen senátní volby v několika obvodech).

Jiří Paroubek | reprofoto z mediální žumpy ČT24

V posledních dvanácti letech byla sociální demokracie v krajích silou buď zcela dominantní anebo silou, se kterou se muselo vážně počítat. A i když volby do zastupitelstev krajů v roce 2016 pro ČSSD už nedopadly nijak skvěle (necelých 16 % v celostátním průměru), získala díky erudici a vyjednávacím schopnostem svých lidí vedení, tedy hejtmanství, v pěti krajích. A téměř ve všech ostatních krajích získala ČSSD zastoupení v krajských radách.

Díky zkušenostem a jisté „zavedenosti“ činitelů ČSSD tato strana před čtyřmi lety získala politicky ve vedení krajů více, než by odpovídalo jejímu reálnému volebnímu výsledku. Teď bude ovšem situace mnohem složitější, protože strana po „léčbě Sobotkou“, která se vyznačovala likvidací řady talentovaných funkcionářů a nedodržováním některých volebních slibů, klesla opravdu hluboko. Celostátně však je situace stále ještě řešitelná, zejména pokud by strana měla to štěstí, že by byl podobně jako na Slovensku zřízen jeden celostátní volební obvod pro volby do sněmovny.

Zatím podle dosažitelných průzkumů je ČSSD nejslabší ve dvou krajích, shodou okolností v regionech, které byly v rámci ČSSD v minulosti silně spjaty se mnou, tedy v Praze a Ústeckém kraji. Podle dostupných informací se volební preference pražské ČSSD v poslední době pohybují kolem 1,5%. To je ovšem katastrofa.

Pro volební strategii každé české politické strany je důležitý zejména úspěšný volební výsledek v pěti nejlidnatějších krajích a k nim Praha patří. Když se dívám na volební výsledky sociální demokracie a komunistů v Praze v nedávné minulosti a také na výsledek prezidentské volby, kdy Miloš Zeman kolem sebe seskupil hlasy levicových voličů, lze říci, že levice má v Praze potenciál až do jedné třetiny voličů.

Chápu, že pražská ČSSD dnes nemá ve svém čele tahák, jakým byla v minulosti zejména Petra Buzková, ale vše je řešitelné. Spíše, než uspokojování pro současné vedení pražské ČSSD důležitých politických spojenců z ČSSD v rámci státního aparátu, zejména pak na ministerstvu zahraničí, by se tato krajská organizace měla při každé možné příležitosti připomínat. Angažmá sil „pražské kavárny“ v současné pražské městské radě je natolik zoufalé, že je třeba zahájit rozsáhlou veřejnou kritiku.

Současní pražští radní nedokáží vůbec formulovat nějakou ucelenou představu rozvoje města, nedokáží zajistit přípravu velkých investičních akcí. A to nemám na mysli jen výstavbu trasy D metra, nebo dokončení výstavby vnitřního městského okruhu anebo výstavbu jednoho či dvou nových mostů.

Podle mně bude zázrakem, pokud se v příštích čtyřech či pěti letech vůbec podaří realizovat některé investiční akce v rozsahu větším, než 200 milionů Kč. Přístup pražské městské rady je zcela amatérský a je zajímavé, že kritika těchto neschopných politiků v médiích je zatím minimální. Pokud se ovšem podíváme na rozvoj Prahy a srovnáme jej s rozvojem Vídně, Drážďan či Mnichova, musíme konstatovat stále větší zaostávání našeho hlavního města. Tím nemám na mysli soukromé investice. I když i ty by se mohly, pokud by město postupovalo při povolovacích řízení staveb pružněji, ještě urychlit.

Pražská sociální demokracie však jako kdyby nebyla. Chápu, že jsou její významní členové silně angažováni ve svých významných pozicích na ústředních úřadech, ale pokud budou takto pokračovat, tedy, že budou navenek neviditelní i v příštím roce a půl, můžou se těšit jen na politický důchod. Pokud totiž nedokáží zvýšit podporu ČSSD v Praze alespoň k úrovni 5%, velmi silně to zasáhne celý volební výsledek strany v příštích sněmovních volbách.

Navrhoval jsem přes prostředníka (významného funkcionáře ČSSD) vedení pražské ČSSD, aby svolalo demonstraci na Mariánské náměstí před magistrátní úřad a zvedlo tam protestní hlas proti znovuumístění tzv. mariánského sloupu na Staroměstské náměstí. Připomínám, že originál mariánského sloupu, nebo spíše jeho roztříštěné torzo je umístěn v lapidáriu pražského Výstaviště. A na místo, kde tento symbol rekatolizace a habsburské poroby Čechů byl umístěn po skončení třicetileté války, tak má přijít nikoliv replika sloupu, ale jeho jakási napodobenina.

Demonstrace proti mariánskému sloupu může být cestou alespoň k určitému zviditelnění pražské sociální demokracie, která jakoby upadla do politického kómatu. Jsem samozřejmě ochoten na takovou demonstraci přijít kdykoliv, jako řečník. A myslím, že by sociální demokracii získala pro tuto akci celou řadu dalších spojenců. V neposlední řadě by taková akce mohla demonstrovat: jsme tu a jsme připraveni dělat politiku pro lidi, kteří nám v minulosti věřili a stát se gravitačním polem, ke kterému by se sbíhaly znovu, tak jako v nedávné minulosti, hlasy levicových voličů.