Zlikviduje karanténa malé podnikatele a živnostníky?

Jaké bude mít přesné parametry karanténa, která se pravděpodobně právě peče na vládě, to zatím těžko odhadovat. Nicméně něco důležitého od vlády zatím nepadlo: JAK PODRŽET MALÉ A STŘEDNÍ PODNIKATELE?

Luboš Zálom | foto: FB autora

I když Babiš tvrdí, že malé podniky jsou na nic, není to pravda – oni vytvářejí, je-li jim to umožněno, podnikatelské prostředí, které je přímo, nejtěsněji jak to jen jde, spojené s veřejným životem, s životem v našich městech, a ty podnikatele a živnostníky známe osobně. Vláda je nesmí nechat padnout, a nesmí na nich dále parazitovat.

EPIDEMIE NESMÍ BÝT ZÁMINKOU K DALŠÍ FÁZI LIKVIDACE MALÝCH PODNIKATELŮ A ŽIVNOSTNÍKŮ! Tito lidé teď nepotřebují žádné záchranné ekonomické balíčky – ze kterého, a tím jsem si jist, stejně bude čerpat především Agrofert a další velké firmy, ale malý živnostník se k němu nedostane.Tito lidé potřebují, aby je teď STÁT NECHAL NA POKOJI! Jak na to?

Je to snadné: ZMRAZIT VÝBĚR VŠECH PRŮBĚŽNÝCH POPLATKŮ, DANÍ A ODVODŮ. ZMRAZIT VŠECHNA POVINNÁ HLÁŠENÍ. A v neposlední řadě, zpružnit pracovní vztahy. Pokud je podnikateli, dejme tomu majiteli restaurace, zakázáno podnikat, přičemž musí dále dva měsíce (výpovědní lhůta) platit své zaměstnance, může to být teď likvidační. Zda jsou všechny restriktivní kroky, která vláda činí, účinné a zda mají nějaký smysl, to poznáme nejdříve za tři týdny. Do té doby nevíme nic. Ale zda stát nechá podnikatele na pokoji alespoň nyní, v době krize, to může mít efekt velmi důležitý. Vláda, pokud by se k takové politice vůči malým a středním podnikatelům odvážila, pokud by se na chvíli zbavila nenávisti, kterou k nim cítí a kterou k nim projevuje, by vedle zákazů ukázala také alespoň jeden pozitivní krok, jedno pozitivní gesto. A my, veřejnost, bychom měli dávat najevo, že něco takového očekáváme. Protože jsme myslící občané.

K plánované karanténě, která v tuto chvíli, kdy si tento post čtete, už možná byla vyhlášena: je jasné, že toto je situace, kterou prostě žádný politik, který není zároven sociopat, řešit prostě nechce. Charakteristika této krize spočívá v tom, že žádné opatření nebude mít okamžitý efekt. Pokud jako politik budete řešit dejme tomu ničivou povodeň, je efektivita krizového managementu vidět okamžitě: trosky jsou odklízeny, je distribuována potravinová pomoc, aktivovány půjčky na obnovu, atd. Ale epidemie má setrvačnost, která hraje proti jakémukoliv řešení. Pokud včera došlo k zásadnímu rozhodnutí zakázat provoz obchodů, pak lze statisticky říct, že to zpomalí šíření nemoci o tolik a tolik procent. Jenomže projevit se to může až za týden až čtrnáct dní, podle inkubační doby. Pokud zakážete provoz obchodů, a během dalších 24 hodin je zjištěno dalších šedesát případů nemoci, není to vůbec důkaz toho, že opatření bylo nedostatečné, protože tito lidé se nakazili až před čtrnácti dny. A dnešní opatření, tedy vyhlášení karantény (pokud tedy opravdu padne), bude následováno dalšími zjištěnými případy, kterých může být třeba osmdesát – prostě setrvačnost šíření nemoci hraje proti a nic s tím neuděláte. Já nepociťuji ani tak diskomfort z toho, že budu v příštích třech týdnech fungovat v režimu karantény, ale pociťuji velké obavy a stres z toho, jaká další omezení budou následovat, až se vláda sejde v pondělí nebo v úterý a vyhodnotí, že karanténa neměla okamžitý efekt (ani ho nemohla mít, samozřejmě). A, hypoteticky, pokud to celé nakonec spěje k tomu, že stejně budou uzavřeny všechny obchody, bude vydán zákaz vycházení, vláda bude potraviny distribuovat sama, bude zastaven provoz továren, a třeba nakonec bude vyhlášeno stanné právo (to berte v nadsázce), skoro si říkám, že kdyby ten finální stav vláda nastolila hned, když k němu stejně spějeme, bylo by to lepší jak pro ekonomiku, tak pro občany, a mělo by to ten nejrychlejší efekt na šíření nemoci. Takové rychlé opatření by s sebou samozřejmě neslo další problémy, ale možná bychom to měli celé za sebou dřív.

Měli bychom se vlády ptát, za jakých podmínek budou opatření změkčována. Pokud od nás vláda chce poslušnou důvěru (ok, je krize, pokud pokládáme vládu za kompetentní, je v našem zájmu jednat podle krizových nařízení), měla by k nám zároveň být co nejotevřenější a nejčestnější.