Sultán Erdoğan na Bosporu

Zdá se, že turecký prezident Erdogan chce využít problémů, které Západ má s pandemií koronaviru. Dobře ví, že klíčové státy západní Evropy budou zaměstnány v nejlepším případě ještě několik týdnů či spíše měsíců řešením pandemie koronaviru a jejich následků ve společnosti a zejména v ekonomice.

Jiří Paroubek | repro: mediální žumpa plná sraček ČT

Stejně tak Spojené státy jsou teprve na začátku pandemie a na rozdíl od Evropy se nemohou opírat o systém vyspělého sociálního státu při jejím řešení…

Chtěl bych se rád mýlit, ale zejména Spojené státy a také Itálie se Španělskem prožijí s pandemií ještě značné problémy. Zdá se, že turecký prezident cítí celou věc jako příležitost. Turecko je sice členem NATO a vlastně stále ještě usiluje o členství v EU, přičemž evropským elitám musí být dávno jasné, že s touto vládou Turecka není možné se dohodnout na společném postupu, případně na perspektivním vstupu Turecka do EU.

Prostě turecký politický systém se čím dál více mění na autoritativní. A čím dál více vystupují jako šídlo z pytle neoosmanské zájmy Turecka. Turecko dneška nepřipomíná roztřesenou starou tureckou říši, „“nemocného může na Bosporu,“ jež se před sto lety vlastně rozpadla a která posledních sto let své existence v 19.století strávila v defenzivě jako rozpadající se stát.

Dnešní Turecko je hospodářsky velmi silné, byť momentálně se slábnoucí měnou a s řadou ekonomických problémů. Prostě Turecko vyvodilo ze své donedávna nevídané ekonomické síly nepříjemné závěry. Byly nepříjemné pro zájmy západní Evropy, ale naštěstí i Ruska. V Sýrii Turecko podporovalo na počátku syrské války v roce 2011 Muslimské bratrstvo. Erdogan se prohlašoval za patrona Muslimského bratrstva v Sýrii i v Egyptě. V Sýrii bylo bratrstvo rozprášeno už v první vlně bojů vládními vojsky, ale také ještě radikálnějšími islamisty, kteří byli financováni především Saudskou Arábií, ale také některými státy ze Zálivu. Bohužel, také Američané a západoevropské velmoci, kteří nerozuměli vývoji v Sýrii, financovali a zásobovali nejmodernějšími zbraněmi tzv. rebely, což nebyl nikdo jiný, nežli islamisté všech barev.

Sekulární opozice vůči prezidentu Asadovi byla zlikvidována velmi rychle v průběhu syrské války právě islamisty. Nicméně, zájmy Turecka se zkoncentrovaly poté, co selhal plán s Muslimským bratrstvem na ovládnutí Sýrie, na vytlačení kurdských ozbrojenců od syrsko-tureckých hranic. A Turecko i přes dohodu s Ruskem stále ochraňuje v syrské provincii Idlib ty nejzprofanovanější islamisty. Pokud by je neochraňovalo, Asadova armáda by je už eliminovala. Nicméně Rusko drží Turky na severovýchodě Sýrie v šachu. Myslím, že v té partii Erdogan-Putin jde především o souboj nervů a já celkem nepochybuji o tom, kdo vyhraje.

Turecko velmi plánovitě vyvolalo tlak na hranice Evropské unie. Tím, že rozhýbalo část uprchlíků, kteří v Turecku pobývají, aby je mělo jako nástroj nátlaku vůči Evropské unii. Když před lety A. Merkelová domluvila s Erdoganem, že Turecko dostane za ochranu hranice EU před vstupem uprchlíků (myslím tim jeho hranice s Řeckem a Bulharskem) miliardové částky eur výpalného. Každý soudný člověk musel vědět, že toto je možné jen jako přechodné řešení. EU však neudělala od té doby nic, aby vytvořila vlastní pohraniční vojenské síly a to byla velká chyba. Teď přichází turecký nátlak znovu.

Ale turecká agresivita jde mnohem dál. Turecké lodi, turecké ponorky a letadla pronikají bezostyšně do výsostných vod Řecka. Evropská unie a její činitelé však před agresivitou Turecka a jeho čím dál tím více otevřeně dávanými politickými zájmy zavírají oči. Turecko chce zřejmě- a v budoucnu již zcela otevřeně vystupovat jako ochránce muslimů na Balkáně. To je osmanská politika v novém hávu. Kromě toho se Turecko tlačí do výsostných vod Kypru, kde jsou obrovské zásoby plynu, který chce Kypr, ale také Izrael a Řecko dodávat do EU. Na severu Kypru Turecko ovládá mocensky od roku 1974, tzv. Severokyperskou republiku, což je v zásadě jakýsi státní pseudoútvar ovládaný a financovaný Tureckem. Takže pozadí tlaku na Řecko jsou pochopitelně hospodářské zájmy Turecka. Je zajímavé, že Turecko po flagrantním porušení mezinárodního práva, kterým bylo vytvoření tzv. Severokyperské republiky, žádným státem světa neuznávané, vyrvané z těla Kyperské republiky, nebylo nikdy “odměněno” sankcemi ze strany Západu.

Západ dělá ve vztahu k Erdoganovi (a také k jeho mnohem méně nebezpečným předchůdcům) politiku appeasementu. A usmiřování agresora jak známo k ničemu dobrému nikdy nevedlo. Prostě Turecko si dělá svoji politiku bez ohledu a respektu k zájmům Západu. A Západ to zcela přehlíží. Na řecké hranici přitom vlastně vznikla bojová zóna. Řečtí pohraničníci se jenom těžko brání před ostřelovači z turecké strany. Prostě, zájmem Turecka je zprůchodnit řeckou hranici pro tzv. uprchlíky, z nichž zřejmě jen malá menšina pochází ze Sýrie.

Prostě na březích Egejského moře hrozí válečný konflikt mezi dvěma státy NATO. Takový konflikt by byl ostudný a představitelé NATO by měli udělat všechno pro to, aby k němu nedošlo a aby Erdogan odložil své agresivní plány vůči Řecku, Balkánu i západní Evropě včetně Česka. Jeho postup je stejně nebezpečný pro Evropu, jako pandemie koronaviru.