Nedělní chvilka poezie Miroslava Macka – tentokrát s Lawrencem Ferlinghettim

Před pár dny se dožil požehnaného věku 101 let Lawrence Ferlinghetti (nar. 24. 3. 1919), americký básník a překladatel. Narodil se v USA italským rodičů, ale mládí prožil ve Francii.

Miroslav Macek

Vystudoval žurnalistiku na universitě v Jižní Karolině a poezii na pařížské Sorbonně, po návratu do USA vyučoval francouzštinu. Roku 1953 založil v San Francisku knižní vydavatelství City Lights Books, ve kterém vyšla značná část knih příslušníků tzv. beat generation – beatniků. Poezii připomínající způsobem vidění výtvarná díla psal hovorovým jazykem. Z jeho básní jsem si pro Vás dovolil vybrat a přeložit báseň „Dog“…

Pes

Pes pobíhá si po ulici
pozoruje svět
a všechno zřené
větší je než on
a všechno zřené
tvoří jeho svět
pár opilců
svit luny v parku
pes přebíhá pak přes ulici
a všechno zřené
menší je než on
tu vidí rybku v časopisu
mravence
a hlavy slepic v Čínské čtvrti za okny
jen o pár bloků dál
pes pobíhá si po ulici
a věci které očichává
voní stejně jak voní on sám
pes pobíhá si po ulici
kolem kaluží a dítek
koček také doutníků
a heren a též policajtů
jsou mu lhostejní však zcela
neboť k ničemu mu nejsou
míjí je
jak mrtvou krávu
zavěšenou před jatkami
kousek by si dal
té krávy a ne toho policajta
ač jsou oba stejně k snědku
míjí obchod s ravioli
Coitovu věž
také kongresmana Doyla
bojí se však spíše věže
nežli jeho
ač vše co o něm kdy slyšel
je tak strašně depresivní
absurdní
pro smutné štěně
vážné psisko
svobodně však bere žití
požírá si svoje blechy
běhá volně bez náhubku
kongresman je
pro něj
prostě jenom dalším hydrantem
pobíhá si po ulici
a žije si vlastním žitím
přemýšlí si
pozoruje
dotýká se ochutnává očichává
pátrá zkoumá všechno možné
bez toho, že lhal by o tom
opravdový realista
s příběhem vždy ze života
s ocasem jenž vypráví nám
o skutečném živobytí
uštěkaný
demokrat
jenž svobodně
si nakládá
s tím co chce sdělit
třeba z ontologie
anebo
spíše z reálného světa
prostě jak to kolem vidí
co kde slyšel
na nárožích
s pozvednutou hlavou
jak by focen
měl být
na reklamu Victor Records
kterak zaujatě hltá
slova „Hlasu Svého Pána“
kouká přitom
nevěřícně
do velkého
gramofonu
podivné to existence
s velkou troubou
jež vypadá
jak by znala
odpovědi pravdivé
a na zcela vše