Sociální politika a sociální inženýrství EU

Sociální politika je modelovým příkladem odvětví, kam činnost Unie neměla nikdy vstoupit. Otázky sociální politiky jsou úzce spjaty s místními společenskými a hospodářskými podmínkami a zvyklostmi a životním stylem, které se liší stát od státu či region od regionu. Navíc jde o témata citlivá a navýsost politická.

Tomáš Břicháček

Proto by se o nich mělo rozhodovat v demokratickém procesu v rámci sourodých společenství, kterými jsou jednotlivé národní státy, a nikoliv na úrovni kontinentu v nepřehledných, vzdálených, obtížně ovlivnitelných a nekontrolovatelných nadnárodních strukturách podle jednotné šablony, která působí pro rozdílné evropské národy jako svěrací kazajka.

Centralizace zde nepřináší žádnou přidanou hodnotu a znamená toliko bezúčelné vzdalování rozhodování o věcech veřejných dál od občanů.

Brusel stává základnou sociálního inženýrství nové progresivní levice

EUSSR – Sovětská totalita v EU

Co je horší než sociální inženýrství? Sociální inženýrství rozvíjené v rámci nepřehledných nadnárodních struktur mimo demokratickou kontrolu, stojící na ideovém základě programové centralizace a levicových internacionalistických ambic konání „dobra“ a „pokroku“ na globální úrovni. Proto je třeba vzdorovat mu zvláště důrazně.

Historie se v mnoha ohledech stále opakuje. Jedním z konstantních úkazů je, že se objevují noví a noví samozvaní spasitelé, kteří se urputně snaží využít státní moc k převýchově ostatních v duchu své vlastní naléhavé představy o prosazování „dobra“ či „pokroku“, a usilují proto o vtělení svého pohledu na svět do právních zákazů, příkazů, daní, kvót či školních osnov. Zkušenost ukazuje, že sociálně-inženýrské projekty při srážce s lidskou svobodomyslností a přirozeností přinášejí jiné než původně zamýšlené výsledky a nakonec žalostně krachují.

Činnost Unie v oblastech spadajících do sociální politiky představuje nevábný koktejl těžkopádné ochranářské regulace státu blahobytu, vtíravých sociálně-inženýrských konstruktů moderní levice, ambic centrálního plánování napříč kontinentem, masivního přerozdělování peněz na nadnárodní úrovni, bujení byrokratických struktur a penězovodů a konečně balastu zbytečných slohových cvičení různých unijních orgánů slepených ze zavadlých frází, banálních pravd a ideologicky podbarvených deklamací.

Reklama: