Náš svět v covidovém světle

Říká nám covidová epidemie něco nového o našem světě? Je náš moderní svět tak úplně jiný? Nebo je vlastně pořád skoro stejný?

Ladislav Jakl | reprofoto: ladislavjakl.cz

Kdybych chtěl být škodolibě malicherným, pak řeknu, jak se nyní ukazuje, že pro naše zdraví je nejlepší individuální automobilová přeprava a ne ta masová, jak bezvadné jsou jednorázové plastové nádoby, příbory a obaly a jak hloupé a překonané se nyní ukazují boje proti skvělým, užitečným, efektivním a racionálním vymoženostem naší doby ve jménu zelené extremistické ideologie.

Ale škodolibě malicherným být nechci, takže o tom, jak se nyní ukazuje, že pro lidské zdraví je nejlepší individuální automobilová přeprava a ne hromadná, jak bezvadné jsou jednorázové plastové nádoby, příbory a obaly a jak překonané se nyní ukazují boje proti užitečným, efektivním a racionálním vymoženostem ve jménu zelené extremistické ideologie, psát tedy nebudu.

Tyto vypjaté dny a týdny společně (znovu)objevujeme cosi podstatnějšího: sami sebe. A vztahy mezi sebou navzájem. Advokáti hlásí, že klienti hromadně ruší schůzky ve věcech rozvodů a dalších sporů, protože se lidem najednou ukazuje, jakou hodnotou naše vztahy jsou. Hodnotou, s níž se nehazarduje pro věci nepodstatné.

Covid 19 zabíjí. Ano, to jistě. Ale možná daleko víc zabíjí osamělost, lhostejnost, nedostatek komunikace, uzavřenost do sebe, opuštěnost, odloučení, absence nejen praktické pomoci, ale snad ještě víc prostých společně sdílených lidských a mezilidských emocí. Nikomu dnes není třeba radit, aby povzbudil své přátele a blízké, aby jim dodal naději, aby ukázal, že život běží dál, protože to, o co jsme přišli karanténními restrikcemi, přece není celým naším životem, byť se nám to ještě nedávno ve dnech prožívaných v jednom kole tak zdálo.

Kalendáře se hroutí, plány padají, akce se ruší. Ale prázdno po nich nezůstane, pokud je rychle zaplněno tím, na co jsme až dosud „neměli čas“. Uvědoměním si sebe sama a hlavně kontextu, ve kterém žijeme. Je čas přehodnocování priorit. A na horní příčky se dostávají ty v časech bezstarostnosti opomíjené. Vyjmenoval bych je, ale napsané vypadají příliš pateticky a exaltovaně. Tak si každý dosaďme, co je nám libo, co jsme si každý za sebe připomenuli jako své priority, pro které žijeme.