Pomník zhanobit můžou, památka přetrvá

Vandalský akt na Praze 6 nelze jen tak přejít. I v době nouzového stavu můžeme najít vhodné formy protestu. Odpovězme na tento nízký čin v týdnech před 75. výročím osvobození aktivní připomínkou maršála Koněva.

Tomáš Břicháček

Jednou z mých sedmi „babských rad“ v článku Jak překonat pandemii je Snažme se spojovat, a ne nerozdělovat. Znamená tolik, že po dobu krize bychom měli odložit svoje politické dresy a nechat stranou ideové spory i půtky, protože jsou chvíle, kdy je třeba se semknout a držet se toho, co nás spojuje.

Chci se této rady sám držet a proto nebudu nijak ostře komentovat včerejší vandalský čin vedení městské části Praha 6, totiž zhanobení pomníku maršála Koněva.

Ostatně správnou odpovědí na tento malý čin malých lidí proti velikánovi našich a evropských dějin není pitvání se v jejich malosti. Slušnější, elegantnější a účinnější formou protestu je naopak zdůraznění památky dotčeného velikána.

Navrhuji tedy, aby každý, koho zdevastování pomníku pohoršilo, věnoval v týdnech před 75. výročí osvobození trochu své energie k připomenutí osobnosti Ivana Stěpanoviče Koněva a k jeho aktivní oslavě. Pišme články, sdílejme informace na sociálních sítích, učme o něm svoje děti. Ať platí, že pomník zhanobit můžou, ale památka přetrvá.

Jako zvláštní formu protestu jsem osobně zvolil tu, že během měsíce dubna budu používat na Facebooku jako profilový obrázek výřez z fotografie Koněvovy sochy. Budu rád, pokud nás bude více.