Starosta a nacista Kolář demontáží Koněva nepřímo popřel holokaust. Je to zločin

PRAHA | Dne 3. 4. radní Prahy 6 odstranili z náměstí Interbrigády v Praze 6 sochu maršála SSSR Ivana Stěpanoviče Koněva; využili karantény kvůli koronaviru a v tichosti nechali sochu z piedestalu demontovat. Po 21. hodině téhož dne se před podstavcem památníku objevil aktivista Jiří Černohorský, který se za Čechy omluvil lidu Ruské federace, viz video, píše redaktor Sputniku ČR Vladimír Franta v perexu svého rozhovoru s Jiřím Černohorským.

Birkenau | foto: history.com

„Nikdy by mě nenapadlo, že se jednou budu muset omlouvat za takovou nepřístojnost vůči člověku, kterému vděčíme za život. Omlouvám se Jeleně Koněvové, která nás podpořila v boji za záchranu památníku jejího děda, jenž stál v Praze 6. Omlouvám se prezidentovi RF Vladimiru Vladimiroviči Putinovi. Omlouvám se lidu Ruské federace za zločin, který spáchali oficiální představitelé Prahy 6, kteří se záměrně rozhodli odstranit památník maršála Ivana Stěpanoviče Koněva, aniž by k tomu dostali širší souhlas lidí v ČR. Nesouhlasím s tím, co se stalo a není to poslední projev mého nesouhlasu. Omlouvám se…“ (aktivista Jiří Černohorský)

Vladimír Franta: Jaká je vaše motivace? Občas působíte jako osamocený bojovník, resp. na některých akcích jste v menšině, vlastně sám (viz přejmenování náměstí Pod kaštany…)

Jiří Černohorský: Mockrát jsem to řekl: je to v tom, že není možné plivat na památku lidí, kterým vděčíme za naši zem, za naše životy. Musíme si uvědomit následující – jak bychom se cítili my, kdyby to bylo naopak? Kdyby někdo plival po našich padlých a zemřelých? Takže tohle je moje motivace.

Ivan Stěpanovič Koněv je nyní líčen mainstreamovými médii jako postava nejednoznačná…

Jestliže se maršál Ivan Stěpanovič Koněv někomu zdá být rozporuplným, měl možnost podívat se za pomník, kde byly ony vysvětlující desky, které ho, maršála, vinily z dalších činů. Pro mě je to naprosto dostačující, aby si každý mohl udělat svůj vlastní názor. Na co však zapomenout nikdy nelze, je skutečnost, že kdyby nebylo takových lidí, jako byl maršál Koněv, znovu opakuji: nemáme naši zem, neexistovalo by Československo, nebyl by národ Čechů, Moravanů a Slezanů.

Nemáte někdy dojem, že při dnešních poměrech svádíte boj s větrnými mlýny?

Řekl bych, že se tu a tam cítím jako Sysifos, či don Quijote… Není to nic lehkého, co bych chtěl podstupovat dobrovolně…

Jak to teď míníte?

Jsem nucen reagovat, tak jak mě lidé znají, kvůli politickému smýšlení v naší zemi. Nelíbí se mi naprosté převracení minulosti, jak jsem již zmínil, totální neúcta k padlým hrdinům, k vojákům SSSR.

Nakolik jsou vaše snahy efektivní?

Nebudu se bavit o neefektivitě, ale o mém osobním příkladu.

Při osvobozování naší vlasti padlo 150 000 vojáků Rudé armády. Při odstraňování sochy maršála Koněva na místě krom novinářů a dělníků vlastně niko prakticky nebyl. Jsme na konci jedné dějinné epochy? Co byste ve vašem úsilí chtěl udělat jako další logický krok?

Podporuji petici za obnovení památníku Koněva. Budu činit kroky k potrestání zločinců, jako je Ondřej Kolář. Nejedná se primárně jen o pošpinění a pošlapání památky našich osvoboditelů, ale jsem přesvědčen o tom, že se jedná i o trestný čin (nepřímého, pozn.) popírání holokaustu.

Maršál Koněv se svou armádu osvobodil koncentrační tábor v Osvětimi a zachránil na 7 000 Židů, kteří by nejspíše bez jeho pomoci zemřeli. (Nestvůrné podmínky za kterých byli internováni vězni koncentračního tábora Osvětim líčí například článek Erin Blakemorové)

Budete se zajímat o to, kde socha sejmutá z piedestalu nyní je, v jakém je teď stavu?
Ano. Přečetl jsem si článek o tom, že socha maršála by měla skončit v muzeu připomínajícím totalitu. Je to pro mě neúcta a pošlapání památky vojáků. Tady jde nyní o to, aby úsilí vyvíjely kompetentní orgány, politici KSČM a politici SPD. Obě tyto strany se preferují jako pronárodní. Pokud ano, tak mají hájit národní zájmy. V našem národním zájmu je to, aby naše vztahy s Ruskou federací byly dále přátelské.

Děkujeme za rozhovor.