Co by mělo být v protikrizovém plánu po ukončení pandemie?

Ministr Havlíček má občas podivné nápady. Závažnou politickou chybou, kterou kompromituje velmi dobrou činnost celé vlády, bylo současné neřešení situace malých a středních podnikatelů pražských a mimopražských.

Jiří Paroubek | repro: mediální žumpa plná sraček ČT

Skoro bych řekl, se svou zkušeností bývalé vládní funkce a také se zkušeností z funkce bývalého dlouholetého náměstka primátora Prahy, že podnikatelů pražských zasažených krizí plynoucí z pandemie koronaviru je více, nežli těch mimopražských. Prostě, pokud vláda rozhodla, že rozpočtový schodek státu bude (předběžně) 200 mld. Kč, tak měla a musí pro pražské podnikatele potřebné částky úvěrové pomoci najít. To zatím nebyl schopen ministr Havlíček vyřešit. Přitom to v podstatě mohl udělat jen zkopírováním programu pro mimopražské podnikatele. Tedy, aby jej mohli, s použitím zdroje státního rozpočtu a nikoliv evropských peněz, využít i Pražané.

Nyní ministr oživuje činnost tzv. NERVu. Tedy Národní ekonomické rady vlády, jíž kdysi vymyslel premiér Topolánek a která kromě několika plodných interních debat nepřinesla nic. Nyní chce Havlíček do NERVu nominovat např. bývalého, zcela provařeného guvernéra ČNB Singera. Díky Singerovi, a jeho naprosto chybné politice levné koruny, je dnes česká koruna slabá a v ČNB se válí za 2 biliony korun, které Singer nechal vytisknout v letech 2013 – 2017 na rotačkách, aby je směnil za euro a udržel nesmyslně slabý kurz koruny kolem 27 Kč za euro. Díky Singerovi a jen a jen díky němu a jeho stupidní monetární politice, mají Češi dnes na svých účtech a spořitelních knížkách de facto nižší hodnotu peněz, nežli by mohli mít, kdyby se Singer v roce 2013 nedopustil finančního kutilství, které možná přineslo výhodu některým českým vývozcům, ale miliony českých občanů vlastně ochudilo. Kromě toho politika slabé koruny vedla k tomu, že modernizační technologie a investice dovážené ze zahraničí, jsou nejméně o 10 – 15% dražší, nežli by byly, pokud by nebylo násilného zásahu Singerova vedení ČNB na oslabení kurzu koruny.

ČNB má dnes ohromné sumy eur na svých účtech. Česká koruna je slabá, což de facto znemožňuje v příštích nejméně 5 – 7 letech přechod na euro. Také průběh technologické revoluce, robotizace a digitalizace v Česku se díky finančnímu kutilství Singera a spol. firmám setsakra prodražuje. Takže opravdu kvalitní kádr ministra Havlíčka. Je vůbec zajímavé sledovat Singera. Přispěl k retardaci české ekonomiky a je naprosto happy. Podobný případ, ale jiného druhu, je další Havlíčkův nominant, Lukáš Kovanda. Je úžasné sledovat, jak člověk bez velkých praktických zkušeností v podnikové sféře píše „zasvěcené“ komentáře ke všemu. Prostě Brouk Pytlík české ekonomické beletrie.

Pro zajímavost dávám k dispozici a k diskusi, tedy k odborné diskusi, materiál, který již v druhé polovině března zpracoval tým ekonomů, se kterým úzce spolupracuji a který jsem 27. března předal k využití „příslušným autoritám“.


Náměty opatření a cílů k oživení a modernizaci české ekonomiky po současné krizi

 

Úvod

 

Pandemie koronaviru přinesla světu, Evropě i české společnosti a její ekonomice zcela novou situaci. Karanténní a jiné omezovací režimy, jež  byly vládou zavedeny,  způsobily v březnu značné snížení výkonů českého průmyslu, stavebnictví a zejména služeb, s velkým dopadem do tvorby HDP. Každému je zřejmé, že pokud koronavirová krize bude pokračovat i v dalších týdnech či dokonce měsících ll. čtvrtletí, bude to mít velmi silný dopad do tvorby celoročního HDP ČR. Dělat v tuto chvíli nějaké odhady meziročního poklesu HDP nemá příliš velký smysl.

Pandemie COVID-19 se může (ale nemusí) chovat jako běžná chřipková epidemie. Jinak řečeno, s hezkým jarním a slunečným  počasím může pandemie odejít stejně tak rychle, jako přišla. Může, ale nemusí.

V takovém případě by obnovení hospodářského života země  mohlo být velmi rychlé. Zejména střední podnikatelský stav by byl velmi rychle schopen obnovit své aktivity v předchozím rozsahu. V jiné situaci jsou ovšem globální průmyslové a jiné řetězce (i banky), které mají své zájmy, jež
jsou často v rozporu 
se zájmy českého  státu. Například všechny tři „české“ automobilky uzavřely své provozy a přerušily výrobu v nich, aniž to od nich stát očekával. Stát očekával, že výroba aut bude ještě nějakou dobu pokračovat. Automobilky jako filiálky svých mateřských firem řešily ovšem ne své zájmy. Prostě usoudily, že na trzích nebude poptávka a klesne odbyt

automobilů, tak prostě zavřeme výrobu a eventuálně si požádáme o státní podporu. Tu bych zcela nevylučoval, ale za „cenu“ majetkového

vstupu státu do automobilky žádající finanční podporu.

Banky v roce 2019 vykázaly zisk v souhrnu přes 90 mld. Kč, při
meziročním nárůstu 9%. A vůbec nepochybuji o tom, že budou generovat zisky vcelku nelítostně dál bez zájmu o potřeby hostitelské země, v tomto případě ČR, i letos. Není vidět, že by velké české banky přicházely v současné složité situaci s návrhy například na podporu rozvoje propojení  české vědy a průmyslové praxe, rozvoje výzkumné základny regionálních vysokých škol apod…

Není vidět, že by banky deklarovaly ochotu k rozvolnění hypotéčních splátek
úvěrů  osob a podnikatelských subjektů.

 

Stát bude v každém případě:

  1. a)   potřebovat nové zdroje příjmů státního rozpočtu zejména z nových daňových příjmů
  2. b)   snížit zbytné výdaje státního rozpočtu (např. výdaje na zbrojení – současná „iniciativa“ MO na snížení letošního rozpočtu na obranu o 2,9 mld. Kč je výsměchem; omezení zahraničních misí; přehodnocení efektivity činnosti neziskových organizací; výše plateb „solárním baronům“ atd.)

Celou situaci, která nastala v důsledku pandemie, vzít jako příležitost k „přestrojení“ české ekonomiky. Autoři této krátké studie si neumí např. představit, že by mohlo za této situace  dojít k výstavbě nových, superdrahých bloků jaderných elektráren, vysoce převyšujících 100 mld. Kč za jeden. Místo toho by stát měl vsadit v příštích dvaceti letech na programy osazující většinu střech obytných i dalších domů po celé zemi, což by umožňovalo decentralizovanou výrobu elektrické energie.

ČNB má na svých účtech v současnosti obrovské finanční prostředky
v eurech, může si proto bez problémů dovolit rozvinout praxi tzv.
kvantitativního uvolňování (QE), může je tedy využít k nákupům netradičních aktiv podle vlastního rozhodnutí. Po očekávaném přijetí novely zákona týkajícího se ČNB parlamentem, bude možné, aby ČNB zahájila QE, jestliže to bude považovat za vhodné. Samozřejmě při zachování nezávislosti ČNB na vládě. ČNB by praxí QE začala konečně řešit využití obřích devizových zásob, které nabrala v letech 2013 – 2017 v průběhu umělého oslabování koruny, které ČNB tehdy prováděla. Připomínám, že v té době ČNB nechala vytisknout za více než 2 biliony Kč a směnila je za eura, tak, aby udržela nesmyslně  po řadu let úroveň směnného kurzu eura a koruny na 1:27.

Další možností v nastalé situaci je uvalení zvláštní daně, např. 15 – 20% z dividend odváděných do zahraničí, např. po dobu dvou let.

 

Situace v normálních časech

 

Struktura:

–   centralizovaná monokultura, zahraničně

–   závislá, produkující subdodávky pro export, s jednostrannou orientací na EU a Německo, kritický nedostatek domácích inovativních malých a středních podniků, jak je známe z Německa či Rakouska, přílišný prostor pro monopolizaci a rentu

 

Dělba práce:

– vyvážíme střední přidanou hodnotu a suroviny, dovážíme hotové výrobky a energetické suroviny

– konkurenceschopnost: orientace na cenovou konkurenceschopnost, tedy nízké mzdy a slabou korunu

 

Výzkum:

–      rozsáhlá výzkumná základna bez odpovídající poptávky

 

Školství:

–      rozsáhlé školství bez jasných vzdělávacích cílů

–      univerzity: síť regionálních univerzit a univerzitních institucí rozesetých prakticky v každém okresním městě

 

Infrastruktura:

–    rozsáhlá dopravní infrastruktura pro ustupující individuální automobilismus spalovacích motorů, zastaralá železniční síť, elektrárenská přenosová síť zesilující orientaci na centrální zdroje, nerovnoměrné pokrytí území státu  internetem

 

Sídelní struktura:

–   několik metropolitních oblastí s ekonomikou ohroženou vysokou energetickou a materiálovou náročností a snadnou nahraditelností robotizací, hustá síť malých sídel bez hospodářského života

 

Rezervy stavební vybavenosti:

–   hustá síť opuštěných průmyslových a zemědělských objektů

 

Rezervy kvalifikované práce:

–    velká zásoba vysoce kvalifikovaných osob v důchodovém věku

 

Rezervy vzdělávání:

–    síť knihoven a poloopuštěných kulturních zařízení

 

Potenciál Společnosti 4.0:

–      vysoká informační gramotnost nejmladší generace

 

Potenciál globalizace:

–      dobrá jazyková vybavenost nejmladší generace

 

Potenciál soběstačnosti:

–      prudké snížení nákladů špičkových technologií pro lokální ekonomiku a energetiku, prudké zvýšení potřeby environmentálních opatření v zemědělství a krajině (nad možnosti vzdálených vlastníků), přesun stárnoucího a znepokojeného obyvatelstva na venkov

 

Bariéra rozvoje:

–      nerozvinutý finanční systém s prioritami predátorské praxe (půjčky, šmejdi, herny, exekuce, ubytovny), přecentralizované bankovnictví, chybí finanční systém na podporu regionálního rozvoje, ČNB se soustřeďuje na likvidaci konkurence největších bank, které jsou výlučně v zahraničním vlastnictví

 

Stát v zajetí:

–      chybějící aktivní hospodářská politika, vláda se bojí velkých predátorských zájmů a decentralizace s prvky přímé demokracie (je v kleštích mezi velkými kluky a nespokojenými lidmi)

–      potenciál financování modernizace:

rezervy v příjmech představuje nízká státní zadluženost, podprůměrná míra zdanění, chybějící progresivita daní a zdanění majetku, změna orientace ze spotřeby na investice; úspory výdajů nabízí vytlačování zahraniční renty mobilizací domácích úspor, vytlačování zbytných dovozů soběstačností, vytlačování predátorských praktik družstevnictvím a komunitními projekty

 

Potřeby budoucnosti:

 

Především odstranit slabiny. Neznamená to odstraňovat podniky,
které je reprezentují. Avšak rozvojové cíle by se měly zaměřit na to, co chybí, to je rozvoj domácích inovativních malých a středních podniků, ze kterých jednou mohou vzniknout i podniky velké.

Ekonomickou monokulturu automobilového průmyslu musí nahradit pestřejší hospodářská struktura. Nejnižší bariéry vstupu jsou ve vznikajících (málo obsazených) oborech, jako je bezuhlíková energetika, rehabilitace zemědělské půdy a krajiny, digitalizace, kombinace strojů s umělou inteligencí či nové materiály a nanotechnologie. Jsou to obory na pomezí vědeckého výzkumu. Jejich podpora současně nabídne poptávku po existující vědě.

Nadměrnou exportní závislost mohou snížit výrobci pro místní
spotřebu. Nové příležitosti jim nabídne také vytlačování dovozů vlastní
kvalitnější produkcí, zejména u potravin.
 Nové technologie umožňují, aby místní výroba měla výhody jak průmyslu, tak zákaznické produkce, protože se snadno přizpůsobí digitální individualizované předloze. Pružná výrobní centra, která budou takto vznikat, jsou o mnoho řádů menší než velké průmyslové kolosy a lze je pořídit z místních
investic, zpočátku s pomocí státu. Tyto malé průmyslové struktury mohou být podstatnou součástí lokálního hospodářského ekosystému, který se brání globální konkurenci tím, že výrobci jsou zároveň spotřebitelé. U lokální ekonomiky z místních investic odpadá spousta vedlejších nákladů. Nejde jen o krátkou nebo žádnou dopravu, ale také o vyloučení nejrůznějších prostředníků a finančních služeb. To znamená ve svém důsledku levnější (a kvalitnější) zboží a prostor pro vyšší mzdy. Nejtíživěji působí zahraniční vlastnictví všech velkých bank, které má i mocenskou složku, protože během let zanikly všechny pokusy o vytvoření finančního systému pro obsluhu regionů. Návrat k původním kampeličkám je nesmysl, byly koncipovány tak, aby dokázaly, že to nejde. To neznamená, že myšlenka úvěrových družstev je mrtvá, ale musela by se vrátit k osvědčené praxi, kdy základem jsou služby pro lidi, kteří se vzájemně znají, a nad tím vyrůstá hierarchická struktura pro rozsáhlejší aktivity. Za dnešních podmínek by takový lokální finanční systém mohl vzniknout jedině ze státního podnětu, to znamená ve spolupráci se státní bankou (nebo speciálním fondem). Na začátku by vznikala síť investičních společenství (místních iniciačních skupin), které shromažďují vlastní prostředky a v určité fázi vytvoří se státní rozvojovou bankou, společnou banku regionů. V té pak bude státní kapitál postupně nahrazován kapitálem soukromým z prostředků zmíněného společenství. Odehrávat se to bude na družstevním principu (v družstevním podílu banky bude platit jeden člen, jeden hlas).

 

 

Jak nás obohatil stav nouze:

 

Financování schodkem státního rozpočtu:

Padly ideologické bariéry, které stavěly rozpočtová čísla nad
potřeby společnosti. Stejné bariéry, které omezovaly čerpání rozpočtu, brzdily i jeho zdroje. Po skončení karantény se zřejmě zásadně změní daňová struktura, aby bylo čím nahradit (předpokládejme) cca bilion korun vypadlých zdrojů, a při té příležitost lze znovu otevřít debatu o progresivním zdanění, majetkové dani, dani z finančních transakcí nebo o mezinárodních registrech aktiv, které budou bránit daňovým únikům. Vedle toho bude uvolněnější i debata
 o financování národních strategických cílů, které se nevyhneme v důsledku klimatických změn, nástupu elektromobility, umělé inteligence a potřebě zvyšování odolnosti vůči krizím (zejména cestou soběstačnosti). Můžeme se přitom vrátit ke zkušenostem krizového štábu, který se osvědčil v naléhavé situaci. Projektové státní peníze by měla spravovat národní rozvojová banka s regionální substrukturou.

 

Příklad respirátorů z 3D tiskáren:

Vznikl v institutu robotiky CIIRC ČVUT, kde mají špičkové zařízení
pro tisk z kombinovaných plastů, ale zatím sloužilo jen akademickým
experimentům. Ve chvíli jasné poptávky ukázalo potenciál: během týdnů zcela nový výrobek v malé sérii, během dalších týdnů vytvoření lisové formy pro masovou výrobu v průmyslu.
 Podobných tiskáren je v zemi několik desítek, v průmyslu je i velký počet automatizovaných strojů pro plastové výlisky. Zmíněná příležitost ukázala potenciál pružné výroby. Jedná se o takové uspořádání výrobních zařízení, aby byly schopny okamžitě reagovat na různorodou poptávku. Do systému stačí vložit digitální předlohu, pak už postupuje sám. Umělá inteligence dokonce umožní, aby si komunikující stroje samy sestavily optimální konstelaci výrobních kapacit, zásob a přísunu materiálu. Taková výroba je zákaznická, něco jako levná konfekce s parametry šití na míru. To je budoucnost lokální soběstačnosti. Příklad s respirátory lze využít jako pilotní projekt, na kterém se mohou učit další. Pilotní projekty ukážou možnosti a inspirují tak poptávku. Tím se řeší základní problém nástupu nových technologií a jejich využití, zda má být první slepice, nebo vejce, tedy jestli nabídka, nebo poptávka, která ospravedlní vybudování infrastruktury.

 

Optimální situace:

Stát asistuje při vzniku nabídky (výzkumná instituce CIIRC) a
infrastruktury pro její využití (podpora průmyslového výzkumu v případě
automatických lisů), nakonec je i na straně iniciační poptávky (veřejné
nemocnice). Výzkum je v tuto chvíli v nesoutěžní fázi, výsledky jsou dostupné každému, proto nepřekvapí, že to v CIIRC tisknou za cenu nákladů materiálu. Až to převezmou komerční organizace, budou se v CIIRC věnovat zase něčemu jinému.

 

Příklad krizového řízení:

Jeho hlavním úkolem je využití potenciálu a zabránění zahlcení
systému. Má potřebné pravomoce, může řídit a navrhovat, ale zásadní změny podléhají schválení vládou. Soustřeďuje se na úzká místa (například počty lůžek pro intenzivní péči) a rozšiřuje je využitím alternativních zdrojů (z jiných zařízení systému).
 V modernizaci české ekonomiky je úzkým místem nedostatek poptávky po výzkumu a nedostatek cílených domácích financí. Většina průmyslu je v zahraničních rukou, těm vyhovuje doplňkový charakter naší výroby, tedy levný služebník místo konkurence, a náš výzkum nepotřebují, mají svůj.

Kdo by mohl být subjektem, který to změní? Zpočátku jedině veřejná instituce, která musí postupovat metodou krizového řízení. Nazve se to jinak, ale půjde o jasně ošéfovaný proces, při kterém vznikají pilotní projekty držené nad vodou veřejnou poptávkou se vstřícnými parametry. Lze navázat na agentury regionálního rozvoje, které by však musely být vybaveny jak expertním, tak demokratickým rozhodovacím zázemím za účasti stakeholderů, včetně nevládek nebo různých sdružení obcí (MAS a podobně).

Prvotními aktéry mohou být regionální univerzity – dostanou zadání, například oživení opuštěných důlních oblastí či brownfields v Severních Čechách, a jejich výstup bude financován z programů rehabilitace regionu, aby tam byl zajištěn  veřejný vliv. Výhoda: pozemky jsou státní, byly propůjčeny těžební společnosti jen pro těžbu.

Realizace se ujmou obce a sociální podniky, které se časem změní v hospodářská družstva povzbuzovaná veřejnou poptávkou. Vedle projektů energetické a potravinové soběstačnosti, družstevního či komunitního bydlení a základních služeb, vznikají zároveň podmínky pro vznik inovativních malých a středních podniků s novými technologiemi.

Jedním ze žádoucích oborů je budování regionálních pružných výrobních center (výroba jako služba), třeba postupně od malé experimentální laboratoře robotiky a aditivního obrábění. Na ně by se měly soustředit všechny formy veřejné a občanské pomoci, protože mohou být základem – jako kdysi elektrifikace – nové všeobecně dostupné veřejné služby.

Rozbíhá se proces capacity building – příprava lidí a institucí
pro nové kompetence. Na regionální univerzitě jsou otevřeny nové specializace pro studenty s regionálními stipendii. Státní a veřejné instituce nabízejí bezplatná školení a poradenství v režii agentury pro regionální rozvoj nebo regionální pobočky státní rozvojové banky.

U projektů lokálního vlastnictví a soběstačnosti potřebujeme najít
a povzbudit vůdčí osobnosti. Michael Shumacher v knize Small-Mart Revolution: How Local Businesses Are Beating the Global Competition poukazuje na pět bodů, kterým se musí tyto osobnosti nejprve věnovat:
 Všichni členové komunity, včetně podnikatelů, politiků, úředníků, občanských aktivistů a akademiků, si nejprve musí osvojit hodnoty lokálního vlastnictví a soběstačnosti. Na to navazuje vzdělávací kampaň o místním podnikání a jak je nejlépe podpořit plánováním, odbornou přípravou, nákupním chováním, investicemi a politickým tlakem. Důležité je identifikovat vše, co z místa odsává zdroje, když je zboží nebo služba zbytečně nabízeno zvenčí. Tam hledejme nové příležitosti pro místní podnikatelské aktivity. Abychom nejlépe využili toho, co má komunita k dispozici, podnikneme také analýzu místních aktiv. To nám pomůže identifikovat takové podnikatelské příležitosti komunitního rozvoje, které jsou zároveň nejdostupnější. Nad společnou vizí, která touto cestou vzniká, pak vytvořte podpůrný ekosystém konzistentních programů a politik, radí Shumacher.

 

 

Peníze zdola:

 

Horní patro, velké projekty, řeší stát, region, státní rozvojová
banka, dluhopisy garantované vládou, společné investice obcí a jejich občanů, evropské fondy. Vyhýbáme se investičním pobídkám pro zahraniční společnosti, zahraniční závislost republiky je naopak potřeba snižovat.

Dolní patro, malé projekty, jsou typickou příležitostí pro lokální
úspory. Tady se vyhýbáme krátkodobému spekulativnímu zájmu, který uteče při první změně podmínek. Proto jsou klíčové investice těch, kdo v místě žijí. Nebo postup, kdy původní státní a jiná veřejná investice je odkupována demokratickými subjekty z místa a s ochranou před nepřátelským převzetím.

Z toho je zřejmá potřeba odpovídající finanční struktury pro lokalizaci. Než vznikne, může ji nahradit státní rozvojová banka, která bude potřebovat síť regionálních poboček. Lze také utvářet různé specializované fondy se státní garancí s funkcí podobnou rizikovému kapitálu, ale bez jeho astronomických finančních nákladů. Tyto fondy by poskytovaly vedle financí i poradenství a dohled nad úvodními fázemi projektů.

Vzhledem k vysokým požadavkům na kapitálovou vybavenost, obnova
kampeliček by mohla mít podobu regionálního úvěrového družstva se sítí
lokálních poboček. Mohlo by vznikat ve dvou krocích. Nejprve by část potřebného kapitál poskytla regionální rozvojová banka, tento podíl by pak byl postupně vykupován.

Banka by současně pomohla s vyškolením dobrovolného aktivu a vybudováním metodického a kontrolního útvaru pro celou družstevní síť. Jakmile se uchytí pilotní projekty, pozornost se přesune k jejich šíření a rozvíjení potřebného ekosystému. Krizový štáb (s jiným názvem) má k dispozici data a předkládá návrhy, iniciativa se přesouvá do demokratického zázemí, tedy k participativním a poradním orgánům vytvořeným samosprávami.

Budují infrastrukturu pro přímou demokracii, tedy internetové interaktivní rozvíjení a schvalování návrhů, které pak veřejnost převezme za své. Některé projekty pak mohou být financovány také metodou crowdfundingu s využitím stejné digitální infrastruktury.

 

Závěr

 

Podle našeho názoru je třeba se soustředit zj. na tyto cíle:

1) Vytvořit jako poradní orgán vlády Národní radu pro stanovení strategických cílů ČR, zj. v těchto oblastech

–   nasměrování české  ekonomiky k její pestřejší struktuře

–   nasměrování ekonomiky k urychlení její digitalizace, robotizace a technologické revoluce

–   využívání kombinace strojů s umělou inteligencí

–   rozvoj využití nanotechnologií

–   návrhy opatření k větší diverzifikaci českého exportu

–   cesta k rozvoji lokální ekonomiky

 

Součástí týmu či spíše týmů zmíněné  Národní rady by měli být
akademici, úspěšní manažeři, úspěšní podnikatelé, bývalí úspěšní špičkoví
politici, sociologové atd.

 

2) Analyzovat možnosti vytvoření státní banky regionů (postupně privatizované),  která by měla za úkol podporovat zj. rozvoj lokální ekonomiky v příslušném regionu

3) Otevřít neprodleně v koalici debatu na téma progresivního zdanění, uvalení zvláštní daně na vývoz dividend do zahraničí (investice uskutečněné v ČR by mohly být odečitatelnou položkou od této zvláštní daně), majetkové daně, daně z finančních transakcí anebo mezinárodních registrů, zajišťujících omezení daňových úniků.

4) Po rychlé debatě v koalici přistoupit k redukci zbytných položek letošního státního rozpočtu.

5) Během dvou až tří let v průběhu recese evropského a českého hospodářství, masivní investice do dopravní infrastruktury (výstavba dálnic a dokončení základní dálniční sítě) nepochybně přinesou během této doby žádoucí stimul pro rozvoj národního hospodářství. Myslím, že na celou věc (urychlené dokončení dálniční sítě) bude třeba vynaložit 300 až 400 mld. Kč. Při uvolňování těchto prostředků v těchto objemech je od počátku třeba spolupracovat s ratingovými agenturami.

6) Stejný stimulem, i když z hlediska objemu pochopitelně méně významným, může mít rozvoj komunální bytové výstavby zajišťovaný neziskovými společnostmi pro bydlení gesci obcí a krajů. Komunální bytová výstavba organizovaná de facto obcemi dá zakázky primárně lokálním stavebním firmám v každém regionu.

 

 

Zpracoval: tým Jiřího Paroubka

V Praze 27. 3. 2020

Reklama: