Zabíjí dobrá nálada koronavirus?

Americký biolog Bruce Lipton píše knihy, které jsou mezi laickou veřejností bestsellery. Mezi kolegy je naopak pokládám za velice kontroverzní osobu. Na tom by ještě nebylo nic zvláštního, kdyby se jeho myšlenky nestávaly zbraní v diskuzích o současné epidemii. Je tedy na místě podívat se podrobněji.

Petr Hampl | foto: © Centrální informační agentura, z. s. (CIA) – © Radek Velička

Bruce Lipton se zabývá fungováním buněk, a odmítá teorii, která v posledních desetiletích ve vědeckých kruzích převládá. Ta tvrdí, že ve vývoji buněk i celých organismů (včetně lidí) hrají klíčovou roli geny. Že ve své DNA máme zapsáno, jak máme vyrůst a jak bude naše tělo reagovat na nejrůznější podněty. Doktor Lipton oproti tomu tvrdí, že geny tak zásadní význam nemají. Geny se podle něj dají „zapínat“ nebo „vypínat“ pomocí bílkovin, které mohou genetickou informaci zakrývat nebo odkrývat.

Nejde tedy o to, co má člověk zapsáno v genech, ale o to, co působí na jeho buňky. Dobrá nálada, optimismus, pozitivní myšlení – to vše vytváří v těle správné chemikálie, které jeho buňky chrání před nemocemi a pomáhají jim zdárně se rozvíjet. Pozitivní myšlení znamená zdraví, tvrdí Lipton. A strach, nervozita, hněv a úzkost zase naopak.

Dalším závěrem amerického biologa je názor, že psychická pohoda je mnohdy účinnější než chemické léky, jaké nám předepisují lékaři. Doktor Lipton se logicky zajímá o placebo efekt. Co v našem těle působí, že když věříme v účinnost léku, účinek se opravdu dostavuje? A otevírá i jiné velmi zajímavé otázky.

Řada jeho doporučení je logická a rozumná. Třeba, že se těhotné ženy nemají stresovat, protože by to mohlo negativně ovlivnit jejich děti. Další jeho vývody jsou problematičtější. Pokud jde o to, jaké vlivy na buňku prostředí, proč by pilulka musela být nutně horší než psychoterapie?

A kritičtí jsou i jeho kolegové z oboru. Někteří třeba napadají Liptonovu představu, že existuje podobnost mezi jednotlivou buňkou, lidským tělem a celým vesmírem. Lipton totiž nic takového neprokázal. Rozhodně není jisté, že co platí pro jednotlivou buňku, musí platit pro celé tělo (a naopak).

Další kritikové si všímají toho, že Liptonovy rady mnohdy du s vesmírnývedou k závislosti na terapiích. Lidé trpí úzkostí, že nejsou dost optimističtí či dost vyrovnaní a trpí vinou, že nežijí v souladu s vesmírným principy. Vyrůstá na tom celé odvětví, které z nich dokáže vytahat neuvěřitelné peníze, a mnohdy jim zničit životy.

To nejdrtivější se ale stalo už několik let před vydáním prvních Liptonových knih. Americká socioložka Kristina Hoff Sommers v knize „One Nation Under Therapy“ nashromáždila rozsáhlá data z různých výzkumů v americkém zdravotnictví. Tyto výzkumy srovnávají lidi, kterým je poskytována psychoterapie či jiná útěch, s těmi, kdo jsou ponecháni bez pomoci. Asi nepřekvapí, že účastníci terapií se cítí lépe, jsou optimističtější a více se radují ze života. Možná vás ale překvapí, že to nemá ani nejmenší vliv na jejich zdraví. Ani na rychlost uzdravování, ani na počet komplikací ani na nic jiného.

To neznamená, že by byl Bruce Lipton podvodník. Nejspíš narazil na něco opravdu velkého. Ale bude ještě zapotřebí hodně zkoumání, abychom dokázali pochopit, kdy to funguje, jak a za jakých podmínek. Což je přesně ten moment, kdy vzniká obrovské riziko. Polovičatých poznatků se totiž mohou chopit šarlatáni a různí lidé, kterým se nechce moc přemýšlet. V krajním případě to vede až k fanatikům, kteří lidi odrazují od klasické medicíny.

Týká se to, žel, i té části alternativců, kteří se vymezují proti koronaviru. Nejdřív to byla jen „chřipečka“. Pak lidi povzbuzovali, aby jeli lyžovat do promořené Itálie. A teď tvrdí, že když tu nemoc dostanete, není vaším problémem to, že vám virus zničí plíce, ale „panika“.

Jak to tedy je?

Úplně nejlepší je udržet si optimismus, mít dobrou náladu, užívat si života a radovat se z každé hezké chvíle. A při tom odpovědně respektovat všechny pokyny a dodržovat všechna omezení.

Kdo to nezvládne, ten ať propadá panice. Ale hlavně ať dodržuje nejpřísnější hygienická pravidla, nosí roušku a striktně respektuje omezení pohybu. Jestli ho k tomu nedokáže motivovat nic jiného než strach, tak ať se bojí co nejvíc.

A nejhorší jsou ti, kdo mají za to, že dobrou náladou lze nahradit nošení roušek nebo zákaz vycházení. Těch se varujte. Jsou to magoři nebezpeční sobě i svému okolí. Bez ohledu na Bruce Liptona.