Jak z ekonomické pandemie? Daňové prázdniny, otevřít co nejdřív a ihned zrušit autorské poplatky u živnostníků

Zdaleka nejsem sám, kdo si pamatuje, jak se v posledních letech mnozí politici „obouvali“ do všech živnostníků a podnikatelů. Dokonce se v naší zemi ustálilo přesvědčení, že co podnikatel, to zloděj a tunelář. V duchu třídního boje se tak razilo přesvědčení, že je třeba každého podnikatele zatížit co nejpřísnějšími regulacemi, co nejvyšším zdaněním a z druhé strany možná co největší závislostí na netransparentních dotacích či jiných výjimkách a úlevách.

Ivo Valenta

Jedni mluvili o tom, že živnostníci okrádají zaměstnance, a proto by měli mít nárok jen na třetinu sádry. Druzí pranýřovali hospodské, že okrádají své štamgasty, a že musí zlevnit pivo v důsledku sníženého DPH. A všichni společně pak na živnostníky vymýšleli další byrokracii, hlášení, výkazy, formuláře a lejstra. Byrokraté dostávali prémie podle množství vybraných pokut a sebemenší živnostník věděl, že mu na kontrolu mohou přijít na dvě desítky nejrůznějších inspektorů, kteří za každou formální maličkost mohou udělit až likvidační pokuty.

Dnes se však v plné nahotě ukazuje, že živnostníci a podnikatelé nejsou a nemohou být jen strojem na výrobu daní a pokut. Podnikatelé jsou skutečným motorem ekonomiky. Vytvářejí reálné hodnoty, roztáčí kolotoč peněz, generují mzdu svým zaměstnancům a v konečném důsledku i příjmy do státního rozpočtu. Zdá se, jako kdyby si stát až v těchto krizových chvílích uvědomoval nejen to, jak macešsky se choval k živnostníkům a firmám, ale také to, že bez nich nedokáže vybruslit z dopadů pandemie na celé hospodářství. Nemůžeme si nevšimnout, jak celá politická reprezentace má rázem plná ústa záchrany živnostníků.

Nemůžeme si nevšimnout, jak překotně vláda připravuje záchranné balíčky, bezúročné půjčky, přímou finanční podporu alespoň pro částečnou eliminaci bezprostředních dopadů zavřených živností a obchodů především na tu nejslabší skupinu podnikatelů. Jenže už málokdo dnes mluví o tom, že právě živnostníci a ti nejmenší podnikatelé jsou často vyčerpáni z dosavadního boje se státní mašinérií, která je především za poslední roky doslova vyždímala.

Je škoda, že argumenty Strany soukromníků ČR a několika z nás, kteří jsme především na půdě Senátu tvrdošíjně hájili živnostníky, byly tak často zaslepeně odmítány těmi, kteří měli v ruce kormidlo naší země. Jsem přesvědčen o tom, že kdyby již v minulosti došlo na naše slova, dnes by byl celý podnikatelský sektor připraven lépe zvládat dopady pandemie na ekonomiku. V ohrožení by bylo méně pracovních míst a firmy by měly větší důvěru vůči státu při společné cestě k obnově normálního života.

Finanční pomoc pro živnostníky

Vláda přišla se záměrem vyplatit těm živnostníkům, kterým v důsledku karantény vláda znemožnila podnikání, jednorázový příspěvek ve výši 25 tisíc Kč. Nechci zde polemizovat o tuto částku. Jsem rád, že živnostníci dostanou od státu alespoň nějakou přímou finanční pomoc. Ale všem je jasné, že tato pomoc mnohdy nevyřeší ani osobní situaci samotného živnostníka, natož aby nabídla řešení toho, kde má živnostník bez jakýchkoliv tržeb vzít peníze např. na nájem svých podnikatelských prostor, faktury od dodavatelů, složenky za elektřinu, telefon či internet apod.

V každém případě chci apelovat na dvě věci – rychlost a jednoduchost. Slyším to od mnoha malých živnostníků, se kterými jsem v kontaktu. Vládě tento záchranný program trvá příliš dlouho. Živnostníci se dostávají do prodlení s placením svých vlastních závazků a bohužel se tak nebezpečně rychle roztáčí spirála druhotné platební neschopnosti. Chci proto apelovat na vládu, aby již dále nevytvářela žádná zbytečná prodlení a slíbené peníze poslala živnostníkům opravdu obratem. Jinak si zaděláváme na ještě větší problémy, než by se na první pohled mohlo zdát.

Důležitá bude také jednoduchost. Jsem rád, že ministerstvo financí nakonec přepracovalo svůj původní, velmi komplikovaný návrh na to, jak by mohli živnostníci dosáhnout na tuto podporu. Chci zdůraznit, že teď není vůbec žádný prostor na složitou byrokracii. Na vše bude čas později.

Inspirovat se můžeme například v Berlíně. Majitelé malých podniků, osoby samostatně výdělečně činné a živnostníci na webových stránkách banky vyplní pouze jednoduchý formulář a během krátké doby jim přistanou peníze na účtech. Mimochodem, německá metropole poskytuje firmám okamžitou pomoc ve výši 5 až 15 tisíc euro!

Jsem proto přesvědčený, že je naší povinností pomoci zachránit živnostníky a malé podnikatele a s nimi nejen pracovní místa, ale také jejich podíl na celkové ekonomice. Rád bych připomněl, že v ČR je podle statistiky České správy sociálního zabezpečení více než milion – přesně 1.031.365 živnostníků, z toho 598 086 osob provozuje svou živnost jako hlavní zdroj příjmů. Živnostníci tak představují přibližně pětinu všech ekonomicky aktivních obyvatel. Jejich role je v ekonomice nezastupitelná.

Otevřít firmy co nejdříve

To, co však živnostníci a podnikatelé potřebují nejvíce, to je mít od vlády jasný plán, za jakých okolností a jakým způsobem se budou uvolňovat protiepidemická opatření. Je nedůstojné, aby všichni podnikatelé v napětí čekali, jestli vláda „vytáhne z klobouku“ právě jejich obor, nebo na základě spíše iracionálních argumentů upřednostní při rozvolňování karanténních opatření něco zcela jiného.

Všichni si uvědomujeme, že nad pandemií stále nemáme vyhráno, a že je zapotřební být maximálně obezřetní. Na druhou stranu přeci nemůžeme do nekonečna držet všechny obchody zavřené, zcela zadusit ekonomiku, odříznout lidi od zboží a služeb, které budou dříve nebo později potřebovat, a způsobit tak v konečném důsledku obří nezaměstnanost.

Uvedu několik příkladů. Jaký rozdíl je mezi prodavačkou ve velkém supermarketu a kadeřnicí, která bude mít ve svém salónu jednoho zákazníka s rouškou, u kterého navíc často zná i jméno a telefon? Jaký je rozdíl mezi prodavačkou v květinářství a malým farmářem od nás z Moravy, kterému také začíná sezóna a potřebuje prodávat svoji produkci? Jaký je rozdíl mezi prodavačkou v drogérii a prodavačkou dětské obuvi, která se teď s příchodem jara stala problémem v mnoha rodinách?

A co třeba malá hospodářství a malé rodinné firmy, jejichž podnikání je sezónní nebo přímo spojené s přírodními cykly? Tyto všechny jsme nechali také úplně na holičkách a přitom by to měli být právě oni, na které bychom se měli v budoucnu spoléhat v rámci posilování např. naši potravinové soběstačnosti nebo udrženi zaměstnanosti na venkově či v odlehlejších regionech.

Vláda musí představit jasný plán a musí jej kreativně vytvářet se zástupci podnikatelských asociací. Podnikatelé jistě umí najít ve svém oboru opatření, která na jedné straně vytvoří přijatelná bariérová opatření proti dalšímu šíření pandemie, ale na straně druhé umožní alespoň částečný restart podnikání.

Jak všichni víme, velké dopady mají karanténní opatření především na gastronomii, hotelnictví a celý cestovní ruch. Přesto se již objevuje řada nápadů a řešení, jak docílit opětovného otevření restaurací a dalších podniků a přitom neohrozit to, jak naše země zvládá boj s pandemií.

Chtěl bych proto apelovat na vládu, aby se nebála být kreativní, a hlavně aby naslouchala zkušeným podnikatelům a manažerům, kteří jsou zvyklí a připraveni zvládat těžká období a určitě rádi přiloží ruku k dílu. Pokud se nám daří brzdit postup pandemie, je třeba co nejdříve restartovat také českou ekonomiku a otevřít obchody a další provozovny. Jsem přesvědčený o tom, že pokud se nestane nic zásadního, život by se měl na začátku května vrátit do normálu. Jinak budou důsledky „ekonomické pandemie“ podstatně horší než ty zdravotní.

Navíc tento názor zastává také hodně předních odborníků nejen v oblasti ekonomie, epidemiologie, či dalších oblastí. Asi většina ví o dopisu, který sepsal rektor Univerzity Karlovy, pan prof. Tomáš Zima, který mimo jiné patří k předním českým akademikům, lékařům a biochemikům. Dovolím si jej citovat: „Mám velké obavy z devastačních dopadů, kterými pokračující restrikce tvrdě a na dlouhou dobu zasáhnou každého občana, naši zemi a celou společnost. Hrozí, že způsobí obrovskou vlnu nezaměstnanosti, sociálního zmaru a existenčních problémů pro sta tisíce lidí. Problémů, jejichž důsledky budeme řešit desetiletí.“ (konec citace)

Chci proto vyzvat vládu, aby nejpozději od května otevřela všechny obchody, restaurace, maloobchodní prodejny a umožnila poskytování služeb, byť za předpokladu racionálních bariérových a hygienických opatření.

Zrušme autorské poplatky u živnostníků

V souvislosti s podporou živnostníků se však nabízí i některá další velmi rychlá opatření, na která bych rád upozornil. V obou komorách Parlamentu jsme již několikrát projednávali problematiku autorských poplatků, které v nemalé míře zatěžují rozpočty nejen malých živnostníků, ale i obcí, škol či dokonce neziskových organizací.

Senát dokonce již v minulosti přijal můj pozměňovací návrh, který měl od autorských poplatků osvobodit všechny živnostníky, u nichž pouštění televize nebo rádia nemá žádný hospodářský význam. Návrh nakonec jen o pár hlasů neprošel Poslaneckou sněmovnou. Nicméně stejný návrh se záhy objevil v podobě dokonce dvou shodných poslaneckých návrhů, které od té doby marně čekají na své projednání.

Chtěl bych proto vládu vyzvat, aby do další várky zákonů, projednávaných ve stavu legislativní nouze, zařadila právě tento návrh zákona, který osvobodí živnostníky, jako např. kadeřnice, prodavače v železářství, ale také lékaře či zubaře od placení autorských poplatků. Mimochodem, nejde o vůbec malé peníze. Za jedno rádio a TV kadeřnice zaplatí organizacím OSA a INTEGRAM i více než 10 tisíc Kč. I toto může být rychlá cesta, jak ulevit živnostníkům od nesmyslných poplatků, které budou teď o to více dusit jejich podnikání.

A možná jen pro zajímavost připomenu, že OSA vybírá autorské poplatky také za každý pohřeb nebo sportovní akci. Za každý pohřeb je to 75 Kč, v případě aerobiku je to 6 Kč za každého návštěvníka, v případě hokeje je to 2,25 Kč za každého návštěvníka. A dokonce OSA vybírá také 150 Kč za každou hodinu tanečních.

Transparentní daňové prázdniny

Přestože jsem rád, že vláda připravila přímou finanční pomoc, odklad platby daní a pojištění nebo bezúročné půjčky, měl bych pro vládu přeci jen jiný recept, jak daleko lépe restartovat českou ekonomiku. Navíc velmi jednoduchý, rychlý a transparentní. Vláda by měla vyhlásit kompletní daňové prázdniny, a to na dobu minimálně jednoho roku.

Co by to způsobilo? Zaměstnanci by ihned dostali více peněz, živnostníci i firmy by věděli, že z každé utržené koruny nebudou muset odvádět státu „daňový desátek“. Zboží by mohlo být levnější o DPH, další peníze by všichni ušetřili na sociálním pojištění. Peníze teď musí v maximální míře zůstat lidem a nikoliv v děravé státní kase.

Navíc daňovými prázdninami by stát ušetřil obrovské finance i úsilí tím, že nebude muset na jedné straně od lidí a firem peníze vybírat a na straně druhé složitě vymýšlet dotační programy, žádosti, formuláře, platební kalendáře, subvence, odpustky a další, byrokracií zatížená opatření. A v podstatě půjde o podobné peníze. Ministr Karel Havlíček už teď mluví o jednom bilionu korun, určeném na podporu české ekonomiky. A všichni tušíme, že to nebude stačit. Přitom daňové příjmy státního rozpočtu jsou přibližně 1,3 bilionu Kč. Takže to v konečném důsledku vyjde téměř na stejné peníze.

Navíc pro každého, kdo buď jako živnostník, podnikatel nebo zaměstnanec vytváří nějaké hodnoty a odvádí nemalé peníze do státního rozpočtu, bylo doposud velmi bolestivé sledovat, za jaké hlouposti vláda následně utrácí peníze daňových poplatníků. Myslím si, že teď je ten správný čas, abychom všechny tyto kostlivce důsledně vymetli ze skříní a skoncovali např. s financováním politických neziskovek a jiných nátlakových organizací, dotováním projektů, které podporují fikci o multikulturální společnosti či rozklad tradičního pojetí rodin, vytvářejí nesmyslnou představu o desítkách různorodých pohlaví nebo otevírají hranice pro nelegální migranty. Takovému drancování veřejných rozpočtů musí být už jednou pro vždy konec.

Stejně tak bude zapotřební rozvolnit často úplně nesmyslné regulace, kterými stát svázal podnikatelské prostředí. Vždyť v mnoha oborech se ze svobodných podnikatelů stali spíš námezdní sluhové, kteří jsou pouze „operátory“ v natolik zregulovaném prostředí, že pro svobodné a kreativní podnikání již nezbývá téměř žádný prostor. A to už ani nemluvím o byrokracii, se kterou je celé podnikání natolik sešněrováno, že se dnes bez armády účetních, daňových poradců či právníků do podnikání pustí jen málokdo.

Poučení z krize

Přestože si všichni musíme přiznat, že v současné době prožíváme snad nejhorší celosvětovou krizi od dob druhé světové války, jsem rád, že už snad vidíme světlo na konci tunelu. Pandemii se daří krotit, přísná epidemická opatření se pomalu začnou rozvolňovat.

Nicméně z této krize bychom si měli vzít také mnohá ponaučení. Za mne potřebujeme především důslednou renesanci v následujících třech oblastech:

(1) Pandemie odkryla, jak zranitelný je celý náš stát. Systém krizového řízení je extrémně zastaralý a naprosto nefunkční v případě nových hrozeb, kterým bohužel bude ČR i celý svět i v budoucnosti čelit. Je proto zapotřebí se znovu vrátit nejen k vlastní hospodářské a potravinové soběstačnosti, ale také nastavit nové moderní postupy v civilní ochraně, zásobování státu strategickými surovinami, výchově dětí a mládeže už ve školách apod. V případě, že nastane krizová chvíle, není možné sledovat personální výměny v čele Ústředního krizového štábu nebo složitě řešit, kde vzít roušky.

(2) Nutnost ihned řešit krizová opatření také v plné nahotě odkryla nefunkčnost a zkostnatělost Evropské unie, která úplně rezignovala na schopnost vzájemné koordinace a společného řešení nastalé situace. Ukázalo se, že Unie umí regulovat zbytečnosti nebo si vynucovat sociální či ekologické experimenty, ale neumí zafungovat v okamžiku, kdy je to nejvíce třeba.

(3) A v neposlední řadě věřím, že krize přispěje také k renesanci postavení živnostníků a podnikatelů ve společnosti a ukončení jejich nesmyslného státního buzerování, šmírování a byrokratického zatěžování. Když se bude v naší zemi lépe a jednodušeji podnikat, vydělá na tom celá společnost. Lidé budou mít práci a stát daně. A to je naše velká příležitost pro budoucnost.