Pivo pro nouzový stav

Jednou o tom budeme vyprávět svým vnukům. Budou sedět mlčky jako slad, co v temnu klíčí, jejich vykulené oči na nás budou hledět a uši neuvěří.

Daniela Kovářová

Že v roce se dvěma dvacítkami se dva měsíce nemohlo do hospod a přátelé si spolu nesměli dát pivo. Já to v každém případě snáším špatně, i když snažím to na sobě nedat znát. Před smutkem, který svírá duši, mě vedle rodiny a ledového odhodlání nad vodou drží taky pivo. Snažím se vybrat na každý den jiné, jiný pivní styl a malý pivovar, aby moje chuťové pohárky nezlenivěly. Láhev i sklenici hezky naaranžuju, vyfotím a umístím na sociální sítě s informací, co to vlastně piju. Už slyším, jak si kdekdo uplivne s konstatováním, že ze mě nouzový stav vychoval alkoholika a že jeho ženská verze je ještě horší než ty ostatní. Jenomže tohle je malá dovolená kororadost, a navíc k ní přidám racionální vysvětlení.

Je to jen jedno pivo denně a občas se o ně podělím s manželem nebo synem. Než začnete vzdychat, že ohrožuju mravní výchovu mládeže víc než uzavřené školství, honem dodám, že syn je oním Vysokoškolákem, z něhož si čas od času utahuju na sociálních sítích. Druhým důvodem jsou digitální spolupopíječi. K fotografii mého piva se totiž každý večer přidávají známí i neznámí přátele, jež přežívají nouzový stav na sociálních sítích. A věru že se často vzájemně obohacujeme, dokud nenarazíme na vášnivého obhájce jediného vybraného moku, jež ty naše roztodivné pivní styly nechápe, a proto zhusta odsuzuje.

Já mám naopak slabost pro různé chutě a ráda ochutnávám všechno nové. Jakáže piva jsem během karantény vyzkoušela? Tak třeba Farm APA 11 ze Zlaté krávy, Hrobníka od Bizona, Třináctku od Antoše, P.A.P.A. od Permona, Písaře od Purkmistra, IPA 15 ze Zvíkova, Morion 25 z Frýdlantu, Old Tom od Robinsona, Rauch Bier 13 od Krušnohora, Svijanský máz nebo Wafel Dance od Ravena. Kdekterý známý se po degustaci ptá, zda jsem se tak dobře předem zásobila, že mám každý večer po čem sáhnout. Svěřím se vám tedy, jak to dělám.

Předně se nezavírám doma. Můj akční rádius se řídí poptávkou od klientů (západní a střední Čechy a zejména Praha), nakupováním pro mou máti (Plzeň), což obojí činím autem, a cyklistikou po okolí, na čemž zase trvá manžel. A všude, kudy jezdím, na mě pivo volá, což je beztak zjevné každému, kdo čte mé pivní fejetony anebo se mnou v posledním půl roce mluvil. Restaurace, hospody a pivovary jsou sice uzamčeny na šest korozápadů, leč obchody s potravinami zůstaly otevřené, a kde mají pípu nebo pivotéku, tam aspoň přes poledne pootevřou okno. Tak jsem například v Praze pod Petřínem objevila skvěle zásobený The Beer Stop a v něm nakoupila první várku. V Plzni jsem našla cenné kousky kupodivu v Macru anebo v Klubu malých pivovarů, další jsem pořídila v Pivotečce. Raven i Purkmistr jako pivovary měly otevřeno a po cyklocestě ze Štěnovic do sousedních Čižic na kolo přihodila dvě láhve od Bizona. Zlatá kráva právě ve dnech nouze rozbila svůj stánek před Olympií, a to jsem určitě spoustu dalších míst ještě neobjevila. Další chutné kousky lze najít v běžných obchodech, kde se potkáváme a promořujeme s jinými milovníky piva. A podobně jako ostatní rouškovaní jsem si v karanténě vyplnila přání a přes e-shop po velikém promýšlení objednala pivotéku. V tuto chvíli se v ní chladí pětadvacet kousků povětšinou z malých českých pivovarů, které podporuju, aby nezanikly. Připouštím, že se v té velké skříni piva trochu ztrácejí vedle vinných lahví, kterým dává přednost manžel. Zatím.

Ani tolikeré radosti však nepřehluší žal, co mi kloktá v duši. Pivo totiž není nápoj osamělých srdcí a mě samotnou pít pivo doma příliš neuspokojuje. Volá už stejně jako já po společnosti, po debatách a pospolitosti. Někteří milovníci piva se prý setkávají na datových mezigalaktických konferencích, kde si distančně a hygienicky do mikrofonů sdělují své dojmy z každého vypitého loku. Chabá náhražka osobních kontaktů a řečí, jež se nad zpěněným mokem jinak vedou. Ještě pár týdnů to snad vydržíme. Ale pak věřte, přátelé, už se na vás těším. S mnohými z vás si připiju tím dobře prokvašeným nápojem, co mu propadám skoro každý večer. Už aby se to dalo, co myslíte?


Psáno pro Neviditelného psa

(z volného cyklu Slova o pivu, díl 5.)

Reklama: