Václav Klaus pořád zůstává velkým mužem, hodným obdivu

Málokdo o sobě může říct, že byl většinu života tak věrným fanouškem a obdivovatelem VK staršího jako já. Volil jsem jeho ODS, četl jeho články, jeho myšlenky formovaly moje mládenecké myšlení. A dosud si pokládám za nesmírnou čest, když jsem pozván do Institutu Václava Klause. Vždy jsem hájil jeho kroky podniknuté v 90. letech, i když jsem kvůli tomu občas přišel o některé příznivce (a i když to dnes celé vidím složitěji).

Petr Hampl | foto: © Centrální informační agentura, z. s. (CIA) – © Radek Velička

S nadšením jsem vítal každý náznak, že profesor Klaus nezůstal mentálně v 80. letech, ale uvědomuje si novou realitu. Jeho varování před neziskovkami, nadnárodními organizacemi včetně EU, odpor vůči kulturnímu marxismu a „liberální demokracii“, protesty proti volnému pohybu pracovních sil, občasnou kritiku „velkokapitálu“ apod. A vítám dosud.

Na druhou stranu, jsou věci, které přijatelné nejsou, a žel jich přibývá. Onen nešťastný seminář o tom, že Češi pracující v montovnách si nezaslouží lepší platy. Opakovaně vyjadřované sympatie vůči kalifu Erdoganovi. Výpady proti variantě, že by během krizového období vláda mohla ochránit důležité firmy před převzetím zahraničním kapitálem. A naposledy „vzpoura davů“ proti virové nákaze. To je nedůstojné profesora a emeritního prezidenta, staví ho to někam na úroveň pubertálních demonstrantů proti počasí. A co hůře, VK se ani nenamáhá předstírat, že si o problematice něco přečetl. Prostě má od začátku jasno.

Václav Klaus pořád zůstává velkým mužem, hodným obdivu. Ale je dobré si připomínat, že nikdo není dokonalý a že i velcí mužové mohou mít velké úlety.