Nezapomínejme na naše oběti!

V tyto památné květnové dny si připomínáme události spojené s průběhem Pražského povstání a konce II. světové války. S odstupem 75 let nám výsledek připadá samozřejmý a nevyhnutelný. Někteří mají tendenci dnes říkat, že oběti na samém sklonku války jsou zbytečné. Nic není více vzdáleno pravdě, než-li podobné laciné výroky. Němci zabíjeli a vraždili do poslední chvíle a někdy i po ní.

Jan Kopal

Ozbrojené vystoupení českého lidu mělo velký vojenský význam a přispělo k tomu, že jsme se osvobodili z nacistických okovů také vlastním přispěním. Významnou měrou se na něm podílely obě složky odboje – domácí i zahraniční. Účastnili se ho skauti, stejně jako ctihodní kmeti, sokolové, odboráři, příslušníci mnoha politických stran, ale i lidé bez politické příslušnosti. Nechtějme je s odstupem mnoha desetiletí kádrovat a soudit, jak to dnes předvádějí někteří pražští starostové.

Celkový účet za povstání čítal tři tisícovky padlých povstalců a další 4000 civilistů. Praha má dnes skoro na každém rohu tabulku se jmény padlých, a to přesto, že řada tabulek již byla odstraněna. Za dobu okupace Československa zahynulo na 365.000 našich občanů. Musíme si každoročně připomínat jejich oběť, stejně jako odvahu a vlasteneckou povinnost našich statečných vojáků a odbojářů. Nehynoucí čest jejich památce!