Nedělní chvilka poezie Miroslava Macka – tentokrát s Innokentijem Fjodorovičem Anněnským

Innokentij Fjodorovič Anněnskij (1855 – 1909), ruský básník, překladatel a kritik. Středoškolský profesor klasické filosofie, ruského jazyka a literární vědy. Ředitel gymnázia v Petrohradu a Carském Sele. Zde ovlivnil řadu studentů, mezi jinými Annu Achmatovovou a Osipa E. Mandelštama.

Miroslav Macek

První sbírka básní „Tiché písně“ vyšla až v roce 1905, neboť Anněnskij odmítal své básně, na rozdíl od velmi ceněných překladů antických klasiků, publikovat. Mnohé jeho básně byly zřejmě inspirovány neopětovanou láskou k vlastní snaše. Jednou z nich je dozajista báseň „Ametysty“, kterou jsem si pro vás dovolil nepatrně volněji přeložit…

Už zapomněl jsem na modrý jas nebe,
a kterak září zlatý slunce svit,
jen jedna barva připomíná Tebe,
tou ametystu zářivý je třpyt.

Je mámivější nežli jarní den,
a vzrušuje a myšlenky mi ruší,
z něj fialová hudba tryská ven
a spolu s barvou mámí moji duši.

Vždyť srdci, které svírá stud a žal,
už jenom přelud něžného snu zbývá,
v němž krystal září, jako by se vzňal
a v chladném temnu fialově zpívá.