Rusofobie se rozlézá ve veřejnoprávních médiích a v dokumentech s pomocí EK a SA

PRAHA | Server Parlamentní listy zveřejnil rozhovor s důstojníkem československé rozvědky pod diplomatickým krytím ve Spojených státech amerických mezi lety 1985 až 1989 a dlouholetým vedoucím mise Czech Trade v Rize Ladislavem Kubizňákem. Jedním z hlavních témat se stal incident s ricinem a stav českých zpravodajských služeb, informuje světová zpravodajská agentura a rozhlasová stanice Sputnik, která je součástí mediální skupiny Rusko dnes.

Ilustrace

Na začátku padla otázka, jestli jsou pravdivé informace ohledně toho, že z Ruska do Prahy přijel muž s diplomatickým krytím a měl v kufru jed na otrávení Koláře, Novotného a Hřiba, načež se zjistilo, že před ním varoval českou kontrarozvědku anonym: „Hloupost nad hloupost, která se ale dá rozmazávat,“ okomentoval situaci Kubizňák.

Dodal, že zmocněný ředitel Ruského střediska vědy a kultury Andrej Končakov je znám, protože s ním zcela nezištně spolupracovala i řada českých historiků na uspořádání mezinárodní vědecké konference o druhé světové válce, která se za hojné účasti českých a zahraničních účastníků měla původně uskutečnit 16. dubna v Praze.

Zdůraznil, že samotná příprava této vrcholné vědecké akce k 75. výročí ukončení druhé světové války a osvobození Československa od fašismu po celou dobu narážela na četné zjevné i skryté překážky a na neustále nové a nové problémy, které Končakov musel trpělivě řešit.

V rozhovoru nechybělo porovnání ricinové kauzy s tím, co se odehrálo před pár lety ve Velké Británii. Kubizňák vyzývá si všimnout použití takzvaného homonyma.

„Jde o slovo zvukově shodné, ale graficky odlišné od jiného. Můžeme popřemýšlet už nad samotným vybráním názvu plynu v aféře Skripal ve Velké Británii. Ten byl určen pro jaké uši? Především anglosaské veřejnosti, když název bojového plynu ‚Novichok‘ zní v jejich uších jako ‚Now we choke!‘, tedy ‚Teď se dusíme!‘ Jak by zněl v této souvislosti název zřejmě použitého plynu BZ toxin? A když slyšíme vybraný název ‚ricin‘, tak slovo působí průjmově. Koukáme, kde je nejbližší záchod, a tím nemyslím nerůžovou záchodovou mísu umístěnou na památníku maršála Koněva na Praze 6. Ten novinář, který vypustil ‚ricin kachnu‘, vše dopředu dobře promyslel,“ poznamenal a vysvětlil i to, co v největší míře nahrává kulminování špatného vztahu České republiky k Ruské federaci. „Rusofobie se rozlézá ve veřejnoprávních médiích a v oficiálních dokumentech s pomocí vrcholných představitelů Evropské komise, Evropského parlamentu a NATO,“ podotkl.

Domnívá se, že názorným příkladem je prezidentka Evropské komise Němka Ursula von der Leyen: „Ve společném prohlášení neprosadila ani zrnko pravdy v podobě zmínky o osvobození největšího koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau sovětskými vojsky,“ připomněl.

Zaznělo i téma odstranění sochy maršála Koněva, který byl mimo jiné dekorován i americkým státním vyznamenáním Legion of Merit.

„Zařídil to okresní činovník, synek bývalého českého velvyslance v USA a v Ruské federaci Koláře, který po velvyslancích Baštovi a Kostelkovi rozj**al vztahy s Ruskem tak, že se tam prakticky nedalo obchodovat. Pak odešel ke Kellnerovi, kde prakticky za několik měsíců zjistili, že je pan diplomat v obchodních věcech absolutně neschopný,“ vyslovil se ke kauze bývalý rozvědčík.

K ricinové kauze Kubizňák dodal, že „díky“ rozmazané hlouposti a vzniklé „osobní štvanici“ na Andreje Končakova, kterou podle ambasády spustila česká média, čelí diplomat mnoha výhrůžkám.

„V souladu s článkem 29 Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích z roku 1961 se ruské velvyslanectví obrátilo na naše ministerstvo zahraničí se žádostí o učinění všech vhodných opatření k zabránění každého útoku proti osobě, svobodě a důstojnosti svého zaměstnance. A nakonec, BIS stejně jako rozvědka by neměla být ideologická a neměla by čučkařit,“ adresoval svou kritiku zpravodajským službám.

Co se týče současného postavení České republiky, Kubizňák si myslí, že se země stala politickou periferií s masivním odlivem zisku – 300 až 500 miliard korun ročně, která v zahraničněpolitické orientaci nemá dodnes definován národní zájem. „Byl to záměr, nebo naivita našich elit spadnout na úroveň kolonie?“ ptá se.

Pak přišel s podrobným popisem průmyslového a výzkumného potenciálu republiky, který byl pro ni příznačný před sametovou revolucí.

„Ukažte dnes jediný národ naší velikosti, který před rokem 1989 dokázal vyvíjet a vyrábět trysková a dopravní letadla, atomové reaktory, turbíny, elektrické lokomotivy, nákladní a osobní automobily, motorky, trolejbusy, autobusy, traktory, tanky, říční i námořní lodě, tkalcovské stavy, pivovary, cukrovary a tak dál,“ připomněl.

Zdůraznil, že ve vojenství byl vyvinutý speciální neviditelný radar Tamara, který z dvanácti míst po obvodu SSSR už tehdy hlídal vzdušný prostor nad jeho celým obrovským územím.

Navíc stát měl 200tisícovou dobře krmenou a vyzbrojenou armádu. Na státních hranicích byl zajištěn kvalitní plot, který by byl dneska tak potřebný k obraně před přílivem bojovníků.

„Byli jsme naprosto soběstační v potravinářské a zemědělské výrobě s kvalitní produkcí, s neprodanými vodními zdroji naší české pitné vody a distribučních sítí cizákům. Byli jsme bez jediné koruny dluhu, s miliardami korun naplněným penzijním fondem, s metrem v Praze a s prvními stovkami kilometrů dálnic. O rozvinuté bezplatné zdravotní péči nemluvě,“ podotkl.

Podle jeho slov lidé žili v systému, kdy práce nebyla posledním způsobem získání peněz a osobní zájmy nově zrozených politických jednotlivců nebyly nadřazeny nad zájmy státu. „Jenom ty zatracené banány nebyly k dostání tak často jako třeba brambory. Nedávno proběhlé sté výročí Československa, které už neexistuje, ve mně vyvolalo protiklad. Hrdost a stud,“ pronesl Kubizňák.