Varování před nárůstem fašismu*

V předvečer 75. výročí konce druhé světové války vydali ministři zahraničních věcí Bulharska, České republiky, Estonska, Maďarska, Lotyšska, Litvy, Polska, Rumunska, Slovenska a Spojených států společné prohlášení.

Vojtěch Filip

Jednalo se o prohlášení zemí, které ještě před třiceti lety po hrůzných zkušenostech s německým fašismem* usilovaly o překonání kapitalismu a následků fašismu* snahou jít jinou cestou. A to cestou budování sociální spravedlnosti, odstranění ekonomického vykořisťování.

To, co dnes zažíváme v České republice, například v Praze 6, je zneuctěním piety padlých rudoarmějců. Bagatelizování úlohy Rudé armády při osvobození Prahy a posledních bojích s fašistickou* soldateskou a zbytky wehrmachtu na území dnešní České republiky, nemá ve světě obdoby. Není snad žádné státní moci, mimo ty kolaborující s myšlenkami autoritářství a fašismem*, které by dovolily a připustily hanobení památky svých osvoboditelů z nacistického područí.

Otázkou je, jakou úlohu sehrává česká vláda a ministr zahraničí Petříček, že se snížil k přirovnávání hrůz nacistické okupace k událostem, které souvisejí se studenou válkou. Proč de facto připustil další krok k přenesení viny za rozpoutání druhé světové války dílem téměř rovným z nacistického Německa na Sovětský svaz. Pravice tak může být spokojena. Ti, kteří si přejí tzv. nejen morální, ale i věcné vyrovnání se Sudetoněmeckým landsmanšaftem rovněž.

Fašismus*, který nemusí mít a také neměl vždy podobu německého nacismu, existoval před vypuknutím druhé světové války v řadě zemí světa, z nichž některé později patřily k věrným spojencům nacistického Německa.

KSČM je přesvědčena, že ministr zahraničí morálně a politicky devalvoval Českou republiku z polokolonie na kolonii Spojených států amerických. Historická pravda politickými účelovými přirovnáváními nesmí být překrucována. Bude-li překrucována pravda o druhé světové válce, mimo jiné i o tzv. armádě ROA (vlasovců), bude to jen další přiložení polínka k možnému dalšímu válečnému konfliktu, před nímž se otevřou stavidla různým neonacistickým a autoritářským tendencím. Je třeba si vážit vlastenectví, zdravé národní hrdosti a umět rozlišovat.


*)Článek psal komunista, proto je třeba opravit jeho dialektiku, jelikož fašismus a nacismus (národní socialismus) byli sice spojenci, nýbrž ideologie to nejsou stejné. Fašismus bývá označován za pravicový, ač popírá osobnostní svobody, nicméně dovoluje určité svobody majetkové. Naopak německý národní socialismus je čirá levicová ideologie, tak jako internacionální socialismus komunistů. Proto bylo po porážce nacionálně socialistického Německa spojenci v rámci komunistické Internacionály rozhodnuto, že nacismus je pravicový, aby nešpinil komunisty, tím že byl jen konkurenci komunistů (tam bolševici vyhubili menševiky, kteří dnes na Západě jako neomarxisté povstali z popela). Proto komunisté mají zakázáno používat slovní spojení národní socialismu, který se zkracuje na nacismus a proto nacismus v rámci propagandy je označován za pravicový a součást fašistického hnutí.


Postoje autorů, jejich myšlenky a názory ne vždy jsou v souladu s postoji, myšlenkami a názory všech členů redakce. Ovšem jakýkoliv text prostý politické korektnosti na tento web patří.