Nenávist patří k životu

Vážené kolegyně, kolegové, jenom krátká reakce na pana místopředsedu Sněmovny Vojtěcha Pikala. Pane místopředsedo, já váš názor plně respektuji a přeji vám, aby vás za něj jednou nezavřeli. (Potlesk v sále.) Vážené – a teď vážně. Karla toho už hodně řekla, ale myslím si, že je velmi důležité celou tu věc pojmenovat a říct si, o co vlastně jde. Podle mého názoru – a mrzí mě, že tady není pan ministr vnitra Hamáček, který by to určitě měl slyšet – je Karla Maříková jenom střípkem celé té věci, která tady kolem nás jakoby letí.

Radim Fiala | foto: FB RF

Dnešní jednání a případ mé kolegyně Karly Maříkové si zasluhuje zvláštní pozornost. Je nutné si především uvědomit, že případ naší kolegyně má širší kontext, který se ve svém důsledku dotýká každého, kdo v naší zemi chce vstoupit do politiky. Každého, kdo chce mít politický názor, a bez přehánění řeknu, kolegyně a kolegové, každého, kdo sedí v této Sněmovně a někdy bude mít chuť projevit politický názor nebo reprezentovat politické názory svých voličů i v tom případě, že to bude v rozporu s dosud nepsanou, ale už vymáhanou oficiální politickou linií, která je diktovaná z Bruselu.

Naše společnost, naše politická kultura a náš ústavní a právní řád se oprávněně pyšní ochranou svobody, včetně svobody občanského, ale také politického názoru. Musím zdůraznit, že naše hnutí je založeno na hlubokém respektu k demokratickým principům a prosazuje jejich prohloubení směrem k přímému a systémovému rozhodování občanů. Říkáme tomu přímá demokracie. A já znovu podtrhnu slovo systémovému rozhodování občanů, protože zároveň jasně odmítáme projevy anarchie.

Podtrhuji také, že v našem politickém programu přímá demokracie je ohraničena respektem k soudní moci a respektem k Listině základních práv a svobod. Zdůrazňuji to pro ty, kteří straší diktátem většiny nad menšinou, ve které menšina z rozhodnutí většiny pozbude práv. Každý, kdo si přečte program našeho hnutí, nenajde v něm ani antisemitismus ani sklony k totalitnímu uchopení moci, ba právě naopak. Přesto několik let probíhá intenzivní kampaň, která má naše hnutí vykreslit jako fašistické, totalitní, ohrožující demokracii, rasistické apod. Co je důvodem? Důvod je jednoduchý. Naše hnutí opravdu ohrožuje, ale nikoliv demokracii nebo svobodu, ale zájmy mocných elit, které si hrají s touto zemí a které z této země vysávají peníze. Tyto elity prosazují tzv. evropskou integraci do současné Evropské unie, která podle našeho názoru znamená zásadní ohrožení existence České republiky a našeho národa a která znamená zásadní ohrožení svobody a demokracie. Každý, kdo viděl, jak se klaní elity Evropské unie při odhalování nadživotní sochy Karla Marxe, musel pochopit, jaký je ideový základ této říše.

Globální elity prosazují také globální ekonomiku, která znamená ztrátu základních schopností této země, tzn. zajišťovat si potraviny, produkovat finální produkty, léčiva nebo mít jistotu, že za několik let budeme mít dostatek cenově dostupné energie. Prosazujeme také důslednou obranu politické suverenity naší země. Chceme, aby tato země byla dědictvím našeho národa, a nikoliv prostorem, o kterém se rozhoduje jinde a kam se přerozdělují lidé ze světa na základě iluzorního práva imigrovat. Prosazujeme, aby tato země rozhodovala, kdo bude jejím občanem a kdo zde bude žít. Odmítáme multikulturu, pozitivní diskriminaci menšin, odmítáme útok na základní hodnoty této společnosti, jako je rodina, jako je vlast, což jsou samozřejmě věci, nad kterými se novodobí obdivovatelé Karla Marxe musí mračit.

Problémem našeho hnutí je tedy to, že má skutečně mocné protivníky. S těmito protivníky vedeme a povedeme důsledný politický boj, protože nám záleží na budoucnosti České republiky. V našem programu říkáme vlastenectví a nebojíme se ho prosazovat. Nesmířili jsme se s realitou okrádání této země a postupným zánikem této země. Existuje slavný francouzský román, který se stal nedávno bestselerem. Téma tohoto románu je podvolení. Tento román zde prožíváme a utěšujeme se tím, že na konci to nebude tak strašné a že dokonce pro ty, kteří se podvolí horlivě, to bude výhodné. Na konci plánu elit a nadnárodních korporací není nic jiného než absolutizace zisku a absolutní kontrola moci. Upřímně nevím, co na tom může být výhodné.

Součástí nastupující kontroly moci je i ukazování reality prostřednictvím tzv. pokřiveného zrcadla, kdy občan má vnímat svět kolem sebe nikoliv podle skutečnosti, ale podle toho, jak si zrovna mocní přejí. Součástí tohoto křivého zrcadla je i usilovné zpracovávání obrazu nepohodlných politiků, politických stran a hnutí. Součástí této strategie je samozřejmě i případ kolegyně poslankyně Karly Maříkové. Její kauza je součástí záměru přes křivé zrcadlo prezentovat občanům naše hnutí.

Vlastenecká hnutí v celé Evropě ke zděšení elit Evropské unie rostou a sílí. Získávají a udržují si podporu voličů a občané si začínají uvědomovat, že nemusí platit, že s Evropskou unií stejně jako se Sovětským svazem to musí být na věčné časy. Proto přituhuje a proto politický boj proti vlastencům začíná využívat silové prostředky. Jakmile selže manipulace s demokracií, jakmile selže špína a mediální manipulace i veřejnoprávních médií, nastupuje nyní Ministerstvo vnitra. A mě mrzí, že tady není pan ministr vnitra Jan Hamáček. Ministerstvo vnitra pod vedením pana ministra vydává zprávy o extremismu a v těchto zprávách samozřejmě se musí naše hnutí objevit. Využívá se přece všech záminek, které jsou vhodné. Je zvláštní, že se zapomíná na jiné části politického spektra. V této zemi můžete vyhrožovat prezidentovi, můžete oznamovat, že vezmete zbraň a budete střílet. Můžete podřezávat verbálně lidi. Můžete zpochybňovat ústavní pořádek a trhat ústavu. Můžete lhát, urážet, můžete cokoli – pokud vystupujete proti projevům vlastenectví. Jak je možné, že se nikdo z bezpečnostních složek nezabývá aktivitami politických neziskovek ze skupiny pana Sorose a dalších, které dnes fakticky vytvářejí paralelní struktury ve státní správě? A to i na Ministerstvu vnitra. Cíleně ovlivňují státní správu a zásadně ovlivňují veřejnoprávní média. Patrně právě proto. Nechat je na pokoji je součástí toho, o čem jsem mluvil jako o podvolení.

Ale zpět ke kolegyni Karle Maříkové. Její případ se už dostal do zpráv o extremismu bez ohledu na to, že nikdo nerozhodl o její vině, či nevině. To je jednání, pane ministře vnitra, které připomíná model vyšetřován, tedy vinen. Je to skutečně sovětský model. Zcela zásadní na případu kolegyně Maříkové a na činnosti Ministerstva vnitra je definice údajné protiprávní činnosti, která se nazývá předsudečná nenávist. Prošel jsem si pečlivě a informoval jsem se, jestli náš právní řád tento termín zná pro potřeby trestního stíhání a vyšetřování lidí. Pane ministře vnitra, naše zákony nic takového neznají. To je váš trestný čin, který jste si zkonstruoval, abyste mohl kriminalizovat a využívat Ministerstvo vnitra ke kriminalizaci politických oponentů a politických stran. Předsudečná nenávist je stejná konstrukce, jako historicky byla neněmecká činnost nebo zločin proti míru. Nikdo přesně nevěděl, o co jde, ale každého za to mohli stíhat a odsoudit. Možná časem se někdo ohlédne zpátky a natočí černou komedii o tom, jak si lidé mezi sebou povídají, proč ztratili práci nebo proč se ocitli na policii nebo ve vězení, a bude tam věta: Proč tady jsem, nevím, ale odsouzen jsem byl za předsudečnou nenávist.

Pane ministře, nenávist patří k životu. Bohužel jsou to emoce, ale není to trestný čin. V naší kultuře proti nenávisti nezasahuje policie, ale s nenávistí bojujeme přece jiným druhem emoce a tím je láska. Vlastenectví není založené na nenávisti, ale právě na lásce k vlasti. My zde nechceme migranty proto, že je nenávidíme, my je zde nechceme proto, že milujeme tuhle zem. Jsme zavázáni předkům, kteří ji vybudovali, a jsme odpovědní před našimi dětmi a vnuky, že jim ji předáme.

Opět zpátky k případu kolegyně Karly Maříkové. Většina z vás zde ve sněmovně nechápe, proč se policie tímto případem zabývala. Já už jsem řekl, že je to za prvé z důvodu ukazovat křivý obraz SPD občanům. A za druhé, a to je potřeba nyní zdůraznit, jde o to zastrašit, ano, zastrašit každého, kdo by se chtěl blíže zajímat o podporu vlastenecké politiky, kdo by jen zauvažoval o možnosti vzepřít se podvolení. Ministerstvo vnitra s panem ministrem vás může kdykoli v takovém případě stíhat v rámci stíhání předsudečné nenávisti, trestného jednání, které jsme si sami vymysleli. Pokud připustíme tuto praxi, můžete si být jisti, kolegyně a kolegové, že si nikdo ničím nebude jist. Dnes elity Evropské unie pracují na posílení kompetencí trestněprávních orgánů Evropské unie. Pokud to dovolíme, tak za nějaký čas nás odtud ze sněmovny bude pan ministr vnitra vyvádět v doprovodu úředníka prokuratury Evropské unie.

Vážené kolegyně a kolegové, jsem v politice už dlouho. Znám případy trestné činnosti, kterých se dopustili členové různých politických stran. Kradli a dopouštěli se i vážnějších trestných činů. Bohužel podle našeho názoru ty nejzávažnější kauzy, kde evidentně hrály roli politicko-obchodní mafie, jako je např. případ OKD, zůstávají nedošetřené a nepotrestané. V zrcadle této praxe a této zkušenosti považuji pokusy trvale kriminalizovat v rámci zpráv Ministerstva vnitra celou politickou stranu za nebezpečnou politickou praxi – a to jsem, prosím, zvolil velmi diplomatická slova, aby mě za to někdo nezavřel.

Máme dnes dvě možnosti, buď budeme konstatovat, že žádost o vydání kolegyně Karly Maříkové je nesmyslná konstrukce a předsudečná nenávist není trestným činem, a pak nemůžeme kolegyni Karlu Maříkovou vydat, a nebo přijmeme tyto nebezpečné konstrukce z dílny Ministerstva vnitra a kolegyni Maříkovou vydáme. Samozřejmě poslanecký klub hnutí SPD bude hlasovat proti vydání naší kolegyně Karly Maříkové. Dovolím si ale upozornit, že pokud oprávněně odmítneme nesmyslné obvinění Karly Maříkové, měli bychom logicky žádat politickou odpovědnost u pana ministra vnitra a vyzvat ho k rezignaci. A já vás, pane ministře vnitra Jane Hamáčku, tímto k rezignaci vyzývám. (Nesouhlasné hlasy z řad poslanců ČSSD.) Pracuje se tak ze strachu v cizím zájmu, protože se zbaběle podvolil. Měli bychom se také logicky ptát, co je pravdy na informacích, které do médií říkají vysocí policejní důstojníci, kteří odcházejí ze služby, že v této zemi si lze trestní stíhání objednat. Pokud tato praxe platí, tak se, kolegyně a kolegové, týká každého z nás. A já vás vyzývám k diskusi o efektivitě kontroly práce Ministerstva vnitra a bezpečnostních složek, o kontrole toho, jestli se neshání účelové informace a podklady pro vykonstruované politické procesy.


Projev na 49. schůzi Poslanecké sněmovny 27. května 2020 – Žádost Policie České republiky o vyslovení souhlasu Poslanecké sněmovny k trestnímu stíhání poslankyně Karly Maříkové