Rozštěpí slovenský SMER-SD?

Slovensko vyšlo z koronavirové krize velmi dobře. Prezidentka Čaputová sice hovoří o slabinách, které se objevily, ale to není nic překvapivého. Slovenský průmysl byl vždy spíše monokulturní (za starého režimu se zabýval výrobou zbraní) a nyní velkou část průmyslové výroby na Slovensku představují automobilky a jejich dodavatelé.

Jiří Paroubek

Slovenská pravice v nedávných volbách zvítězila a nová Matovičova vláda převzala úspěšně založený plán boje proti koronaviru od předchozí administrativy. Dnes se premiér Matovič může v tomto směru chlubit skvělými výsledky, které Slovensko dosáhlo. Je to však do určité míry chlubení cizím peřím. Ale i tak to stojí za hlubší rozbor. Proč vlastně Slováci byli vůči koronaviru „odolnější“, nežli všechny okolní státy. Pokud někdo takovou analýzu zpracuje, rád se s ní seznámím.

Zdá se, že současné slovenské vládě, která je složena z konzervativně – liberálních sil, nechybí vnitřní rozpory. Ministr financí Sulík dává tu a tam najevo, že ve volbách došlo k další historické nespravedlnosti v podobě slabšího volebního výsledku jeho strany, takže se znovu nestal premiérem. Matovič ve své činnosti tu a tam připomíná neřízenou střelu. Uvidíme, jak bude působit po prvních měsících, kdy se zvolna zorientovává v úřadu premiéra.

V části poslanců vládní většiny, která je ultramontánního charakteru (představuje tedy v zásadě militantní a dogmatické katolíky), sní o tom, jak společenský život na Slovensku polonizovat. Jinak řečeno, jak společenský život na Slovensku co nejvíce přiblížit potřebám a zájmům katolické církve. Nejviditelnějším symbolem katolizace intolerantního charakteru je vždy omezení interrupcí, tak jako je tomu v sousedním Polsku. To by se čeští katolíci pro svou naprostou slabost nikdy neodvážili požadovat. Alespoň nikdy nikdo v této generaci.

Zatím se zdá, že pro případný takový návrh zákona by nebyla ve slovenském parlamentu dostatečná většina, a tak nejspíš nebude ani předložen. Vždyť proč si nechat vyprášit kožich, když to zaručuje jen politickou porážku.

Zárukou liberálních svobod občanů je tak na prvním místě hlavní opoziční strana, v posledních čtrnácti letech převážně vládní strana, Ficův a Pellegriniho Smer – sociální demokracie. Ve volbách do parlamentu všichni předpokládali velkou volební porážku Smeru. Nestalo se. Smer sice prohrál volby, ztratil oproti předchozím volbám mnoho hlasů i mnoho poslaneckých mandátů, ale s 18% voličů je na tom lépe než například polská či česká levice. Je to báze, na které se dá stavět při příštích volbách do Národní rady Slovenska. Zůstává stále velkou stranou. Avšak to základní, co je potřeba, aby se v příštích volbách Smeru povedl revanš za prohru v těchto volbách, je jednota strany. Jasněji řečeno, jednota obou hlavních lídrů strany. Na Slovensku se ihned při prvních rozepřích uvnitř Smeru objevily natěšené úvahy pravicového tisku o tom, jakou váhu by v případě rozdělení Smeru měly obě dvě jeho osamostatněné části. Tedy Ficova i Pellegriniho část. A snaživí marketingoví odborníci (a já si myslím, že je to jen a jen (ne)čistý marketing a nikoliv opravdu vědecky prováděné průzkumy veřejného mínění), již přišli s tím, že by zhruba dvě třetiny podpory z dosavadního potenciálu jednotného Smeru získal Pellegrini a jeho případná nová strana. A jen asi třetinu anebo ještě méně Ficova „zbytková“ strana. A tak se o Smeru A jeho rozpadu diskutuje již ve chvíli, kdy ještě, tak říkajíc, medvěd běhá celý po lese. Pravice přitom chrochtá blahem.

Jedinému komu by rozdělení Smeru udělalo radost, by tedy nebyli voliči levice na Slovensku, ale byly by to pravicové strany. Při slabosti pravicových politických stran na Slovensku, kdy s výjimkou Matovičovy strany se jedná spíše o menší než malá politická hnutí (je jen otázka času, kdy Matovičova strana začne také oslabovat), by se samozřejmě ta „pravicová část“ Smeru očištěná od Fica, pravici hodila. A třeba i do vlády.

Myslím, že v příštích volbách na Slovensku však Smer, pokud si udrží oba dva své nejvyšší představitele, může opět atakovat velmi vysoký volební výsledek. Levicový volič na Slovensku volí poměrně konzistentně a je věrný. A Pellegrini, ani Fico neudělali v době vlády Smeru vážné politické chyby. A to je dobrý stavební kámen pro příští parlamentní volby.

Prostě Smer, chce-li si uchovat sílu a pracovat dobře pro slovenské občany, si musí uchovat oba dva své lídry. Oba mají co nabídnout a jejich společní přátelé by takovou politickou dohodu mezi nimi měli v každém případě podpořit a vytvořit k ní podmínky. Pokud to tak neučiní, bude slovenská levice zažívat těžká léta a dlouhý pobyt v opozici bez vládních funkcí a tedy bez toho, že by mohli reálně pomoci širokým vrstvám lidí.

Reklama: