Nedělní chvilka poezie Miroslava Macka – tentokrát s Elizou Cook

Eliza Cook (1818 – 1889), anglická spisovatelka a básnířka z okruhu chartistů. První verše publikovala již v sedmnácti letech, mezi léty 1849 – 54 vydávala vlastní týdeník, ve své době byla pokládána vzhledem k oblékání za mužatku – pevné přátelství ji poutalo k americké herečce Charlottě Cushman, zda jí byly však určeny verše, které jsem si pro Vás dovolil vybrat a přeložit, se můžeme jen dohadovat…

Miroslav Macek

Jen na chvíli tě opouštím, tak záhy na shledanou,
a přesto z duše do očí mi horké slzy kanou,
však za svůj pláč se nestydím, ač shledáme se brzy,
vždyť to, co smlčely mé rty, ti vypoví mé slzy.
Můj miláčku, až zeleného ostrova zřím klid,
tak slib mi, že hned přijedeš mé srdce utišit.

Jen na chvíli tě opouštím, má lásko, truchlím však,
vždyť osamělou duši hned mi zastřel smutku mrak.
Proč vydat se mám na cestu, jež zisk přinese snad,
když zlato mnohem třpytnější tu musím zanechat?
Můj miláčku, můj domov hned by hezčí mohl být,
když se mnou bys jej sdílet chtěl a srdci dodal klid.

Jen na chvíli tě opouštím a pobledlou mám tvář,
však obsahuje krásný slib tvých očí jasná zář,
že napříště už do Irska se vydáš se mnou rád,
modř nebe, zeleň trávy tam hned více budou plát.
Můj nejmilejší miláčku, jen v jasu budu žít,
když navždy se mnou zůstaneš a srdci dodáš klid.

Reklama: