Nedělní chvilka poezie Miroslava Macka – tewntokrát s Archibaldem McLeishem

Archibald McLeish (1892 – 1982), americký spisovatel, dramatik a básník, knihovník Kongresu, nositel Pullitzerovy ceny a titulu US Poet Laureate. Vystudoval práva na Harvardu, kde také po službě v 1. světové válce krátký čas přednášel.

Miroslav Macek

V roce 1923 odešel do Paříže, kde se stýkal s Ernestem Hemingwayem, Gertrudou Steinovou, Francisem Scottem Fitzgeraldem, Jeanem Cocteauem, Pablem Picassem. V roce 1928 se vrátil do USA a do roku 1938 byl vydavatelem a přispivatelem časopisu Fortune Magazine.

Prezident Roosevelt jej pak prosadil za knihovníka Kongresu, ač se McLeish prohlašoval za komunistu, a postupem doby se stal v této funkci velmi vlivným mužem.

Během 2. světové války se intenzívně věnoval válečné propagandě. Od roku 1949 pak přednášel na Harvardu rétoriku. Z jeho básnického díla jsem si pro Vás dovolil vybrat a přeložit jeho nejznámější báseň „Ars Poetica“…

Báseň má být němá, na pohmat
jen oblost má být znát

Klid
starých medailonů musí mít

Beze slov vždy musí znět
jak ptáků let

Tichá vždy jak římsa okenní,
již mech kryje temnou zelení

Básni nezbývá než tiše stát,
když vidí Lunu plát

Vždyť Luna umí odejít
a v temnu nechá stromy snít

Též báseň jako Luna tiše odletí
a pomaličku zmizí z paměti

Básni nezbývá než tiše stát,
když vidí Lunu plát

Báseň by nikdy neměla
docela

historii všech smutků psát,
na prázdný pokoj či javoru list dát

na lásku, na hoře,
na trávu zválenou, dvě světla nad mořem

Žádný význam nesmí mít,
jen být

Reklama: